ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.173.2005
sp. zn. 8 Azs 173/2005 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. B.,
zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem Brno, Joštova 4,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 28. 7. 2005, čj. 55 Az 183/2004 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 6. 2004, čj. OAM-1095/VL-10-ZA09-2004.
Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl stěžovateli podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) udělen
azyl a současně bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle
ustanovení §91 zákona o azylu. Usnesení krajského soudu vycházelo ze skutečnosti,
že v daném případě žalobce neodstranil vady svého podání, tj, žaloby, a to ani přes výzvu
soudu a proto krajský soud žalobu odmítl podle ustanovení §37 odst. 5 písm. zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel uplatňuje důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívají v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Konkrétně však uvádí, že nesouhlasí se závěrem
soudu a má zato, že o jeho podání bylo možno dále jednat a ve věci meritorně
rozhodnout. Jeho podání obsahovalo základní náležitosti žaloby ve smyslu příslušných
ustanovení s. ř. s., v příloze byla soudu předložena kopie správního rozhodnutí,
jehož přezkoumání se stěžovatel domáhal; obsahovalo minimálně jeden žalobní bod,
protože stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s napadeným správním rozhodnutím a žádal
soud o jeho přezkoumání. Není rovněž zcela zřejmé, jakým způsobem a na jakou adresu
mu byla soudem doručována výzva k doplnění jeho podání. Z uvedených skutečností
vyplývá, že pro rozhodnutí o odmítnutí neexistovaly žádné důvody. Navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení; současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje usnesení krajského
soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu s právními předpisy a navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Neshledal důvody
ani k přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je rozhodující, že stěžovatel podal
kasační stížnost, jak výslovně uvedl, z důvodu uvedeného v ustanovení [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.] - nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Tento
důvod lze tak uplatnit v řízení, kdy krajský soud věc meritorně projednává a o žalobě
pak věcně rozhodne. V dané věci však krajský soud žalobu vůbec věcně neprojednával,
ale odmítl ji, neboť nesplňovala zákonem požadované náležitosti, které přes výzvu nebyly
doplněny, a v řízení nebylo možno proto pokračovat (§37 odst. 5 s. ř. s. ). Z uvedeného
je zřejmé, že stížnostní důvod uvedený pod písmenem a) na daný případ nemůže dopadat
a k jeho naplnění tak nemohlo vůbec dojít.
Jedinou uplatněnou námitkou, kterou se soud může zabývat tak zůstává nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Ze soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí
žalovaného napadl stěžovatel žalobou ze dne 19. 7. 2004, v níž uvedl, že nesouhlasí
„s výsledkem, který byl udělen po jeho rozhovoru.“ Obrátil se na policii a byla
mu odmítnuta pomoc. Odmítnutí jeho žádosti policií znamenalo, že mu odmítla pomoci
jeho vlast; nedokázala pomoci svému občanovi. Myslí si, že Ministerstvo vnitra porušilo
§12 o azylu. Proto prosí soud o odvolání výsledku Ministerstva vnitra a obnovení
vyšetření jeho případu.
Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 10. 11. 2004, čj. 55 Az 183/2004 - 13
vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil a upřesnil své
podání ze dne 19. 7. 2004 tak, aby bylo zřejmé označení výroků rozhodnutí, které žalobce
napadá, označení žalobních bodů z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné a jaké
důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Stěžovatel byl rovněž poučen,
že nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí řízení
o jeho návrhu ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 věta druhá a třetí s. ř. s. Toto usnesení
bylo stěžovateli doručeno dne 3. 12. 2004 a to na adresu B., L. 7. Stěžovatel na výzvu
soudu nijak nereagoval. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005,
čj. 55 Az 183/2004 - 20, bylo podání stěžovatele odmítnuto.
K dovození závěru, že kasační stížnost není důvodná, Nejvyšší správní soud
především vyšel z ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., podle něhož soud usnesením vyzve
podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání
v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti
rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat jak základní náležitosti podání
podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., tak i náležitosti žaloby vymezené v §71 odst. 1 písm. a)
až f) s. ř. s. Pokud podání trpí takovými vadami, může být tento nedostatek odstraněn
v soudem stanovené lhůtě.
Nejvyšší správní soud se již opakovaně zabýval otázkou nezbytných náležitostí žaloby
o zrušení rozhodnutí správního orgánu, mj. v rozsudku rozšířeného senátu ze dne
20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 58
1)
. V tomto rozhodnutí bylo zejména konstatováno:
Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“
nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností
1
)
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5301
jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků,
postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko
s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce
odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže
se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje
či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů
či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce
za základ jím tvrzené nezákonnosti.
Stěžovatel v žalobě pouze uvedl, že se obrátil na policii a byla mu odmítnuta pomoc
(pomoc jeho vlasti) s tím, že má zato, že Ministerstvo vnitra porušilo §12 zákona o azylu,
aniž by blíže konkretizoval, o jakou žádost o pomoc se jednalo a proč se domnívá, že tak
rozhodnutím žalovaného bylo porušeno právě toto ustanovení. Nepostačuje-li pouze
obecný odkaz na správní spis, tím spíše nemůže být dostačující pouze blíže
nekonkretizované vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného bez takového odkazu.
Soudu nepřísluší, aby na základě dalších zjištění, především ze správního spisu, za žalobce
dovozoval, co měl asi (s větší či menší pravděpodobností) na mysli. Nemůže tedy obstát
námitka, že žaloba byla způsobilá projednání.
Vzhledem k tomu, že krajský soud o nutnosti doplnit žalobu poučil stěžovatele
usnesením a vyzval jej k doplnění podání v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení,
k tomu stanovil přiměřenou lhůtu a současně jej poučil, že nebude-li výzvě soudu
ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o tomto podání odmítne (§37 odst. 5 s. ř. s.),
a stěžovatel na výzvu krajského soudu nijak nereagoval, je Nejvyšší správní soud
toho názoru, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když předmětné podání
stěžovatele odmítl.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 12. června 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu