ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.31.2005
sp. zn. 8 Azs 31/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. B.,
zastoupeného JUDr. Hanou Fučíkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, nám. Bří
Synků 349/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, čj. 46 Az 937/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Hany Fučíkové se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 9. 2003,
čj. OAM-2590/VL-11-BE01-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím bylo řízení
o udělení azylu stěžovateli zastaveno podle ustanovení §25 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neboť se stěžovatel opakovaně
ve stanovené lhůtě nedostavil k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti
o udělení azylu. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný
postupoval v souladu se zákonem a vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu
věci.
Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění uplatňuje důvody obsažené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“)., ale ve skutečnosti kasační stížnost podává z důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b); zastává názor, že soud pochybil, zamítl-li jeho žalobu
proti ministerstvu vnitra s odůvodněním, že správní orgán postupoval správně, zastavil-li
řízení o udělení azylu podle §25 písm. d) zákona o azylu, protože v době předvolánek
k pohovorům se nezdržoval v Pobytovém středisku, kde byl hlášen k pobytu. Stěžovatel
tvrdil a znovu opakuje, že v době doručení předvolánek se zdržoval mimo azylové řízení
na základě propustky a že muselo dojít k nedorozumění, je-li v evidenční kartě zapsáno,
že stěžovatel dne 19. 8. 2003 svévolně opustil pobytové středisko bez uvedení místa
svého pobytu a vrátil se až 29. 9. 2003. K pohovorům byl předvolán poprvé na den
1. 9. 2003 předvolánkou ze dne 21. 8. 2003 a podruhé na den 15. 9. 2003 předvolánkou ze
dne 3. 9. 2003. Dodal, že na udělení azylu v České republice má eminentní zájem (pobývá
zde od 18. 5. 2003) a nedopustil by se porušení jedné ze základních povinností žadatele o
azyl. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, současně žádá o přiznání
odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek městského soudu, byly
vydány v souladu s právními předpisy. Kasační stížnost proto považuje za nedůvodnou
a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 31. 5. 2003 podal
stěžovatel návrh na zahájení řízení o udělení azylu, kde uvedl, že o azyl žádá proto,
že na Ukrajině zůstal sám a v Rusku je velmi těžké získat trvalý pobyt. Na Ukrajině měl
problémy s tatarskými obyvateli, prohlašovali, že Krym nepatří Ukrajincům, ale Tatarům.
Neměl kde žít a neměl práci. O azyl požádal, protože mu končí platnost víza a chce
zde žít legálně.
Žalovaný dopisem ze dne 21. 8. 2003 vyzval stěžovatele, aby se dne 1. 9. 2003
dostavil k pohovoru za účelem objasnění důvodů pro které žádá o azyl. Stěžovateli bylo
doručováno na adresu PoS. Bylo zjištěno, že žadatel o udělení azylu se v místě pobytu
nezdržuje a že svévolně opustil dne 19. 8. 2003 PoS. Proto byla písemnost doručena
podle ustanovení §24 odst. 2 zákona o azylu. Opakovaně byl pozván k pohovoru na den
15. 9. 2003, avšak opět se jej nepodařilo zastihnout. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel
dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu a místo jeho pobytu není známo,
byla písemnost doručena podle ustanovení §24 odst. 2 a 3 zákona o azylu. Písemnost byla
uložena v azylovém zařízení OAMP MV ČR. Stěžovatel se k pohovoru nedostavil.
Žalovaný ze dne 18. 9. 2003 vydal rozhodnutí čj. OAM-2590/VL-11-BE01-2003, kterým
bylo řízení o udělení azylu stěžovateli zastaveno podle ustanovení §25 písm. d) zákona o
azylu, neboť se opakovaně bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nedostavil
k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti o udělení azylu. Proti tomu
stěžovatel v žalobě namítal skutečnosti již uvedené v kasační stížnosti.
Podle ustanovení §24 odst. 1 zákona o azylu se písemnosti doručují do vlastních
rukou žadatele o udělení azylu. Podle téhož ustanovení odstavce 2 se písemnost,
kterou se nepodařilo doručit, uloží v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel
o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li
hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Oznámení o uložení nedoručené písemnosti
se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Nevyzvedne-li
si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ustanovení §24 odst. 3 uvádí,
že po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě,
kde je hlášen k pobytu, se v případě, že místo jeho pobytu není známo, doručení provede
podle odstavce 2.
Ze soudního a správního spisu vyplynulo, že stěžovatel byl v době doručování
předvolání hlášen k pobytu v PoS, kde se však nezdržoval, neboť dne 19. 8. 2003
pobytové středisko svévolně opustil, aniž oznámil, kde se bude zdržovat, a zpět se vrátil
až dne 29. 9. 2003. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu, že
žalovaný postupoval správně, když obě předvolání k pohovorům uložil podle ustanovení
§24 odst. 2 zákona o azylu v PoS, kde byl stěžovatel v té době hlášen k pobytu a jiná
adresa stěžovatele nebyla známa. Předvolání byla v souladu se zákonem vyvěšena na
úřední desce v tomto pobytovém středisku a předvolání k pohovorům bylo provedeno
řádně. Zcela v souladu je též postup žalovaného, který řízení o azylu podle ustanovení
§25 písm. d) zákona o azylu zastavil.
Tvrzení stěžovatele, že se v době doručení předvolánek zdržoval mimo azylové
zařízení na základě prodloužení propustky, považuje Nejvyšší správní soud za účelové,
neboť toto tvrzení je vyvráceno zápisem v evidenční kartě, podle kterého stěžovatel dne
19. 8. 2003 svévolně odešel z pobytového střediska, aniž uvedl místo svého pobytu
a do pobytového střediska opětovně přišel dne 29. 9. 2003. Skutečnost, že se stěžovatel
o předvolání nedozvěděl, nelze přičíst k tíži správnímu orgánu, neboť stěžovatel
svévolným opuštěním místa pobytu dal najevo, že se o další řízení nezajímá. Je třeba
dodat, že pokud by se stěžovatel řádně zdržoval v místě hlášeného pobytu, nebo tam
alespoň docházel, byl by o termínech pohovorů informován. Proto Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou
zamítl. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé
a dále 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu