ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.47.2006
sp. zn. 8 Azs 47/2006 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Michala Mazance
a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. T., zastoupeného JUDr. Josefem Vančurou,
advokátem v Chebu, Evropská 30, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7,
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 12. 2004, čj. OAM-3417/VL-20-03-2004, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2005,
čj. 65 Az 121/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o neudělení azylu žalobci
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
a dále o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě,
který ji rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, čj. 65 Az 121/2004 - 26, zamítl. Žalobce
(stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti (tzn. splnění podmínek řízení)
se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního
soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn
již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39
1
.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze
pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení
především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné
zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti
(§104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného
posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační
stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
1
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=6743
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; konkrétně ve vztahu k neudělení
azylu podle §12 zákona o azylu. Dále namítl vady řízení před správním orgánem
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]; konkrétně, že žalovaný řádně neodůvodnil své rozhodnutí
ve vztahu k výroku o neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu,
a že mu rozhodnutí žalovaného nebylo doručeno ve stejnopisu, nýbrž v kopii bez podpisu
oprávněné osoby opatřené pouze parafou osvědčující správnost.
K námitce stěžovatele, že se v zemi původu důvodně obává pronásledování
z náboženských důvodů, přičemž jeho obava vychází i z již uskutečněných útoků na jeho
osobu, k nimž došlo sice „jen“ ze strany spoluobčanů, avšak stát toto jednání svojí
pasivitou umožnil, Nejvyšší správní soud připomíná, že se obdobnou otázkou již
dostatečně zabýval, např. ve svých rozsudcích ze dne 2. 3. 2005, čj. 4 Azs 271/2004 - 58
2
,
a ze dne 5. 5. 2004, čj. 2 Azs 15/2004 - 72
3
.
Ostatní námitky stěžovatele Nejvyšší správní soud neshledal přípustnými,
neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno,
ač tak učinit mohl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem se tak jedná o nový důvod
kasační stížnosti, který je nepřípustný (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil proto
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
2
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=1111
3
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5636
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu