ECLI:CZ:NSS:2006:KONF.113.2005
sp. zn. Konf 113/2005-6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr.
Michal Mazanec, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr.
Marie Žišková, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi
Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 1, za účasti žalobce: M. S.,
zastoupeného JUDr. Lumírem Mičánkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Podolská 5/90,
PSČ 147 00, a žalovaných: 1) Česká republika - Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117
05 Praha 1, a 2) Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad ve Zlíně, Zarámí 88, 760 41
Zlín, o vydání nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca
109/2004,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 Ca 109/2004, o vydání nemovitostí, je soud v občanském
soudním řízení.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 10 2003, čj. 19 C
160/2003-9, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 7. 10. 2005 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Městský soud v
Praze, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o věcnou příslušnost vzniklém ve smyslu §1
odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. (v dalším textu „kompetenční spor“) mezi
Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 19 Ca 160/2003.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Žalobce se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal určení, že žalovaný
(označil Českou republiku – Ministerstvo zemědělství) ve věci rozhodnutí ze dne
17. 8. 1995, čj. PÚ 24/194/433/95-Ho/F, ze dne 6. 4. 2000, čj. 24/194/433/00/M, ze
dne 30. 5. 2000, čj. PÚ 24/194/433/00/M2, a ze dne 13. 12. 2000, čj. PÚ
24/194/433/00/Q (pozn. zvláštního senátu: jde o rozhodnutí Okresního pozemkového
úřadu ve Zlíně, kterými přešly pozemky dotčené vodní nádrží S ., a to p. č. 655 PK, 618
PK, 649 PK a 654 PK, do spoluvlastnictví oprávněných osob v jednotlivých
rozhodnutích vymezených), postupoval v rozporu se zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě.
Žádal zrušení těchto rozhodnutí. Vedle toho požadoval nařízení předběžného opatření,
kterým by soud uložil žalovanému přerušit řízení o vydání stavby hrází na pozemcích
dotčených vodohospodářským dílem skupině oprávněných osob. Obvodní soud pro
Prahu 1 usnesením ze dne 27. 10. 2003, čj. 19 C 160/2003-9, řízení podle §104b odst. 1
o. s. ř. zastavil. Dospěl k závěru, že žalobce se domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí
správního orgánu (Okresního pozemkového úřadu ve Zlíně) a k řízení je tedy příslušný
správní soud. Obvodní soud žalobce současně poučil o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci usnesení může podat žalobu ve správním soudnictví . Toto usnesení
nabylo právní moci dne 22. 11. 2003.
Žalobce podal dne 28. 4. 2004 žalobu u Městského soudu v Praze . Jako žalovaného
označil Českou republiku – Pozemkový fond ČR. Městský soud v Praze po upřesnění
žaloby dospěl k závěru, že žalobce se žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí
Okresního pozemkového úřadu ve Zlíně ze dne 17. 8. 1995, čj. PÚ 24/194/433/95-
Ho/F, ze dne 6. 4. 2000, čj. PÚ 24/194/433/00/M, ze dne 30. 5. 2000, čj. PÚ
24/194/433/00/M2, a ze dne 13. 12. 2000, čj. PÚ 24/194/433/00/Q. Tato rozhodnutí
přitom byla již předmětem řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, které bylo zastaveno
pro nedostatek věcné příslušnosti tohoto soudu. S tímto názorem Městský soud v Praze
nesouhlasil a podal v úvodu označený návrh. Tvrdil, že rozhodování ve věci určení
vlastnictví a vydání pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, přísluší soudům v
občanském soudním řízení; Obvodní soud pro Prahu 1 tedy byl soudem věcně
příslušným.
Z předložených soudních spisů vyplynulo, že podstatou žaloby vedené u Městského
soudu v Praze je žalobcova nespokojenost se shora jmenovanými rozhodnutími
Okresního pozemkového úřadu ve Zlíně , jimiž bylo podle §9 odst. 2, případně 9 odst. 4
zákona o půdě rozhodnuto o vlastnictví, resp. spoluvlastnictví, oprávněných osob k
pozemkům, na kterých je umístěno vodní dílo S ., o jehož bezúplatný převod do svého
vlastnictví žalobce usiluje. Žalobce žádal zrušení těchto rozhodnutí a vrácení věci
žalovanému k dalšímu řízení. Při posouzení tohoto právního úkonu žalobce podle jeho
obsahu je tak zřejmé, že jde o žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního
řádu správního („Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu“) podle §65 a násl.
s. ř. s.
K tomu je třeba dodat, že v tomto řízení pak osoba žalovaného není určena tvrzením
žalobce (zde žalobce označil jako žalovaného Českou republiku – Pozemkový fond České
republiky), ale kogentně ji určuje zákon. Sám soudní řád správní v obecném ustanovení §
33 odst. 1 uvádí, že odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon. Na toto
ustanovení navazuje §69 s. ř. s., podle něhož je v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu podle dílu prvního hlavy druhé části třetí žalovaným správní orgán,
který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Je
tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má
být (Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad ve Zlíně jako nástupce Okresního
pozemkového úřadu ve Zlíně), a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce (Česká
republika – Pozemkový fond České republiky). V řízení před zvláštním senátem jsou pak
vedle stran kompetenčního sporu účastníky ti, kteří byli účastníky řízení, v němž se
otázka pravomoci stala spornou, a to ke dni podání návrhu na řešení kompetenčního
sporu. Z uvedených důvodů tedy zvláštní senát nejednal s Pozemkovým fondem České
republiky, ale s Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem ve Zlíně.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem ve správním soudnictví a
soudem v občanském soudním řízení se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Součástí reformy správního soudnictví, účinné od 1. 1. 2003, bylo obnovení starého
obecného principu, podle něhož všude tam, kde zákon namísto soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.)
svěří správnímu orgánu rozhodování ve věcech soukromého práva, může se ten, kdo
s takovým rozhodnutím není spokojen, obrátit na soud, který nebude rozhodovat ve
správním soudnictví o zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, ale v kontradiktorním
sporu před civilním soudem o věci samé, tj. pořadem práva. Reforma tak nepřevzala
úpravu účinnou v letech 1992 - 2002, podle které správní soudy posuzovaly zákonnost
takovýchto rozhodnutí správních orgánů a kasatorním rozhodnutím mohly správní akt
zrušit a věc vrátit do nového správního řízení; byla dána přednost rychlejšímu řešení,
které ostatně poskytuje účastníkům více práv, tedy tomu, aby civilní soud v takovém
případě rozhodl o věci samé, in merito, tedy o vlastním soukromoprávním nároku.
Procesní pravidla tohoto řízení před civilním soudem pak se shodnou účinností (od
1. 1. 2003) stanovila nová část pátá občanského soudního řádu (§244 a násl.), která
zavedla nezbytné odchylky od obvyklého civilního procesu, vyvolané specifiky takového
řízení. Reforma správního soudnictví se tak důsledně přiklonila k zdůraznění existence
dualismu práva.
Zákonodárce proto stanovil, že žaloba ve správním soudnictví je nepřípustná, jde -li o
rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné
pravomoci správního orgánu [§68 písm. b) s. ř. s.].
S ohledem na shora uvedené zvláštní senát řešil otázku, zda správní rozhodnutí podle
§9 odst. 2 a rozhodnutí §9 odst. 4 zákona o půdě jsou rozhodnutím správního orgánu ve
věci soukromoprávní. Z ustanovení §9 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná
osoba uplatní nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu a zároveň vyzve
povinnou osobu k jejímu vydání. Do 60 dnů od podání výzvy uzavře povinná o soba s
oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti. Tato dohoda podle §9 odst. 2 zákona
o půdě podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve
správním řízení. Nedojde-li k této dohodě, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby
pozemkový úřad (§9 odst. 4 zákona). Správní orgán v daném případě rozhoduje o
vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti až poté, kdy nabylo dosaženo vzájemné
dohody o vydání nemovitosti. Předmětem tohoto správního řízení je vlastnické právo
oprávněné osoby, které je soukromým právem, tradičně považovaným za výraz
soukromého zájmu.
Správnímu orgánu (pozemkovému úřadu) je sice - nedojde-li k dohodě o vydání
nemovitosti mezi oprávněnou a povinnou osobou - svěřeno autoritativní rozhodování;
rozhoduje se tu ale o tom, zda oprávněná osoba je nebo není vlastníkem, tedy o věci
soukromoprávní. Nelze zde totiž odhlédnout jednak od povahy vlastnického právního
vztahu a jednak od způsobu působení jednotlivých účastníků právního vztahu na jeho
vznik a jeho rozvíjení. Schvaluje-li pozemkový úřad dohodu, kterou uzavřela povinná
osoba s oprávněnou osobou, je minimální jeho vliv již na samotný vznik tohoto právního
vztahu. V případě, kdy pak pozemkový úřad rozhoduje o vlastnictví podle §9 odst. 4
zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky, tj. konstitutivním rozhodnutím
správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu na formování samotného
obsahu tohoto právního obsahu je již minimální. Nelze proto uzavřít jinak, než že
rozhodnutí podle §9 odst. 2 a rozhodnutí podle §9 odst. 4 zákona o půdě je
rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní. Od 1. 1. 2003 pak žalobu
podanou v této věci mají projednávat a rozhodovat soudy v občanském soudním řízení
podle nové části páté občanského soudního řádu (ve znění záko na č. 151/2002 Sb.). Tato
nová právní úprava poskytne soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude
pouze provádět přezkum správního rozhodnutí s možností v případě zjištěné
nezákonnosti pouze takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému
projednání, ale je povolán k tomu, aby v případě, kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být
rozhodnuto jinak než rozhodl správní orgán, sám o věci rozhodl a nahradil tak
rozhodnutí správního orgánu (§250j o. s. ř.), a to v takovém rozsahu, v jakém je
rozhodnutí správního orgánu rozsudkem soudu dotčeno, aniž by toto rozhodnutí
správního orgánu rušil. Tento následek musí být přitom uveden ve výroku rozsudku.
Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu v občanském
soudním řízení.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. dále zruší rozhodnutí, kterým
strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o sporu rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Druhým výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 1, které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro
správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro
Prahu 1 pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2006
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu