ECLI:CZ:NSS:2006:KONF.27.2006
sp. zn. Konf 27/2006-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci JUDr.
Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Petr Příhoda a JUDr. Marie
Žišková, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 4 na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi
Obvodním soudem pro Prahu 4 a Nejvyšším správním soudem, za účasti žalobce Ing. P. R.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172/I, a
žalovaných 1) Úřadu průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, a
2) N.-D., a. s., zastoupené JUDr. Vítem Širokým, advokátem se sídlem v Praze 5, U
Nikolajky 5, ve věci žaloby o výmaz kombinované ochranné známky, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 350/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. O 64883, ve věci výmazu
kombinované ochranné známky ve znění „r.“ zapsané v rejstříku ochranných
známek, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, čj. 7 A 18/2002-
36, se zrušuje.
Odůvodnění:
Podáním doručeným zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních
sporů dne 30. 6. 2006 navrhl Obvodní soud pro Prahu 4, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu
o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, mezi ním a Nejvyšším správním soudem, ve věci tohoto
soudu zapsané pod sp. zn. 10 C 350/2003.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 26. 6. 2001 byl
podle §25 odst. 4 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, zamítnut návrh žalobce
na výmaz kombinované ochranné známky ve znění „r.“. Žalobce podal proti tomuto
rozhodnutí rozklad; o něm rozhodl předseda Úřadu dne 30. 11. 2001 pod sp. zn. O 64883
tak, že se rozklad zamítá a napadené rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz ochranné
známky se potvrzuje. Zároveň rozhodl, že složená kauce ve výši 2500 Kč se nevrací.
Žalobce napadl toto rozhodnutí předsedy Úřadu dne 11. 2. 2002 žalobou ve správním
soudnictví podle ustanovení části páté občanského soudního řádu u Vrchního soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze v této věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a neskončenou věc pak převzal
podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), k dalšímu
řízení Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud o správní žalobě věcně nerozhodl a usnesením ze dne 4. 6. 2003,
čj. 7 A 18/2002-36, ji odmítl s poukazem na ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. s odůvodněním,
že rozhodování o ochranných známkách je rozhodováním orgánu veřejné správy o právní
věci vyplývající z občanskoprávních vztahů. Současně poučil žalobce o tom, že může do
jednoho měsíce od právní moci usnesení podat v téže věci žalobu podle části páté
občanského soudního řádu (ve znění účinném po datu 1. 1. 2003) k soudu příslušnému podle
§249 a §250 o. s. ř., a o tom, že při dodržení této lhůty mu zůstávají účinky dosud učiněných
procesních úkonů zachovány.
Žalobce se tímto poučením řídil a podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 ve zmíněné
lhůtě žalobu proti Úřadu. Petitem žaloby se domáhal výroku o tom, že kombinovaná
ochranná známka ve znění „r.“ se vymazává z rejstříku ochranných známek.
Žalobce rovněž samostatným podáním navrhl Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby
postupem podle §104c odst. 2 o. s. ř. předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí. Poukázal
přitom na rozhodnutí zvláštního senátu publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu číslo sešitu 8, ročník 2004, pořadové číslo judikátu 276, s tím, že se jedná o
precedentní rozhodnutí, z něhož vyplývá závěr, že v dané věci jsou k rozhodování příslušné
soudy ve správním soudnictví.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté podal zvláštnímu senátu v úvodu označený návrh, aby
zvláštní senát rozhodl tak, že k rozhodování v dané věci je příslušný soud ve správním
soudnictví.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Právní institut ochranné známky se vyvinul z hospodářské potřeby výrobce nebo
obchodníka dosáhnout toho, aby právě jeho zboží (služby) zájemci kupovali nebo si
opatřovali a aby toto zboží nebylo zaměňováno s produkcí konkurence. Opatření zboží
značkou výrobce nebo obchodníka nemá ovšem smysl bez toho, že tu bude dána záruka, že
nikdo jiný nemůže takovou značku použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však může
poskytnout jen vrchnostenská autorita (veřejná moc). Dnešní podoba průmyslových práv se
ostatně vyvinula ze středověkých panovnických nebo vrchnostenských privilegií.
Vznik ochranné známky zajisté reflektuje (také) soukromý zájem jejího budoucího
majitele, například proto, že po svém vzniku se známka může stát předmětem právního
obchodu a její existence má pro jejího vlastníka hospodářský smysl, nicméně samotné udělení
práva průmyslového vlastnictví nijak neztratilo svůj původní charakter veřejnoprávního
privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu veřejném. Tím je zájem
zákazníků či konzumentů zboží a služeb a jejich ochrany před napodobováním, falšováním
známek nebo jejich zneužíváním.
V dnešních podmínkách stát může stanovit podmínky, za kterých se smí uchazeč domoci
kladného rozhodnutí správního úřadu. Úřad musí sice ochrannou známku zapsat do
(veřejného) rejstříku (registrovat), ale musí také přihlášku zamítnout, nejsou-li splněny
zákonné podmínky registrace, případně při splnění zákonných podmínek musí známku z
rejstříku vymazat.
Právní vztah, který se takovým řízením a rozhodnutím řeší, vzniká mezi přihlašovatelem
(při výmazu mezi majitelem známky) a správním úřadem. Takový vztah je vztahem
mocenským (v jiné terminologii vertikálním, vrchnostenským); nejde o vztah občanskoprávní
(§7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové vztahy při vrchnostenském autoritativním rozhodování
mezi úřadem a stranou nevznikají.
Sama registrace (výmaz) známky tedy není soukromoprávní věc a je nerozhodné, že
registrací (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky. Žádná soukromá osoba,
se kterou je přihlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže registraci udělit ani mu
nemůže známku vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má zákonnou
kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský správní akt.
Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádného svého
soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozhodoval podle zákona.
Odůvodnění:
lze pak pro úplnost uzavřít poznámkou, že rozhodnutí předpokládaná
jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozlišují, která rozhodnutí
ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve věci patentů jsou
v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na patent, stanovení výše
odměny za právo na patent, výše licenčních poplatků v případě poskytnutí nucené licence,
porušení práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci Úřadu. I takovéto rozdělení –
navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil mechanismus, jímž by se vůbec mohlo
dosáhnout zápisu ve veřejných knihách bez toho, že by taková povinnost byla soudem
uložena Úřadu, který v řízení podle §244 o. s. ř. není účastníkem řízení – představovalo pro
zvláštní senát jen další podpůrný argument pro toto usnesení.
Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o výmazu ochranné známky do rejstříku
ochranných známek náleží soudu ve správním soudnictví.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 téhož zákona zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Nejvyššího správního soudu,
které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Nejvyšší správní soud pokračovat
v původním řízení o podané správní žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. srpna 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu