ECLI:CZ:NSS:2006:KONF.32.2005:4
sp. zn. Konf 32/2005-4
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí sporu o pravomoc
mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Obvodním úřadem Městské části Praha 4
(odborem stavebně-dopravním), za další účasti žalobců a) JUDr. V. S., b) J. K., a c) H. K.,
zastoupených JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 24,
110 00, a žalovaného J. Č., zastoupeného JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem
Praha 4, Na Pankráci 30, 141 00, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
54 Co 348/2004,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. 5. 2005 se obrátil Městský soud v Praze na zvláštní senát s návrhem na
zahájení řízení o kompetenčním sporu, který vznikl mezi Obvodním soudem pro Prahu 4
a Obvodním úřadem Městské části Praha 4 (odborem stavebně-dopravním), ve věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 348/2004, o stanovení zákazu
provádět stavbu.
Ze spisu vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:
Dne 29. 11. 1995 podal J. Č. (dále také jen „žalovaný“) u obvodního úřadu žádost o
vydání stavebního povolení a dne 26. 3. 1997 žádost o obnovu řízení ve věci dříve
zamítnuté žádosti o stavební povolení ke změně stavby v Z.
Stavební úřad rozhodnutím ze dne 8. 6. 1999, čj. OSD 5466/1995-1604/1997-
TRTI/odk., přerušil stavební řízení a odkázal ve smyslu §137 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), JUDr. V. S., J. K. a H. K.
(dále také jen „žalobci“), aby své námitky proti stavbě uplatnili v občanskoprávním řízení.
Žalobci proto podali dne 18. 8. 1999 u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu, kterou
se domáhali, aby soud zakázal žalovanému provádět shora uvedenou stavbu.
Obvodní soud pro Prahu 4 však usnesením ze dne 1. 12. 1999, čj. 27 C 229/99-57,
řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu
úřadu Městské části Praha 4. Dospěl k závěru, že rozhodování o konkrétní námitce
vznesené ve stavebním řízení (že povolovaná stavba způsobí zastínění sousední stavby),
není v pravomoci soudu.
K odvolání žalobců rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2005, čj.
54 Co 348/2004-101, tak, že odvolací řízení do vydání pravomocného rozhodnutí
zvláštního senátu pro řešení kompetenčních sporů přerušil a dne 19. 5. 2005 podal již
zmiňovaný návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Zdůvodnil jej tím, že o
námitkách žalobců (zatížení životního prostředí, vzhledové narušení stavby žalobců a
charakteru okolní zástavby a zastínění nemovitostí žalobců) náleží rozhodnout
stavebnímu úřadu, jak by zřejmě - podle tvrzení v návrhu - rozhodl zcela nebo převážně i
městský soud, nicméně tu již vznikl kompetenční konflikt, neboť obě strany popřely svou
pravomoc; je proto třeba, aby rozhodl zvláštní senát, neboť jen jeho rozhodnutím může
být stavební úřad vázán.
Návrh však bylo nutno odmítnout, neboť byl podán předčasně, a nadto někým, kdo
dosud není stranou kompetenčního sporu; o takovém návrhu – jakkoli tu popření
pravomoci ze strany stavebního úřadu i obvodního soudu existuje – zvláštní senát
rozhodnout nemůže.
Z ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, plyne, že stranami kladného nebo záporného kompetenčního
sporu jsou buď soudy na straně jedné a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo
profesní samosprávy na straně druhé, nebo soudy v občanském soudním řízení na straně
jedné a soudy ve správním soudnictví na straně druhé. Podle odst. 2 téhož ustanovení je
kompetenčním sporem buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala
pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany
popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků
(spor negativní).
Přestože z obsahu přiloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 27 C
229/99 vyplývá, že obě strany (správní orgán i soud) hodlaly popřít svou pravomoc,
nemohl se zvláštní senát k návrhu městského soudu řešením věci zabývat.
Rozhodování odvolacího soudu, který jak uvedeno v nepravomocně skončené věci
řízení přerušil, nelze nahradit rozhodováním zvláštního senátu; zvláštní senát nemůže
nastupovat na místo řádné vyšší instance a plnit její úkoly. Nemůže proto ani akceptovat
návrh instančně vyššího (odvolacího) soudu na rozhodnutí kompetenčního sporu, pokud
jeho stranou takový vyšší soud není.
To v konkrétní věci znamená, že poté, kdy stavební úřad odkázal účastníky řízení na
soud a žalobci se také na soud (obvodní) obrátili, bylo věcí tohoto obvodního soudu –
měl-li za to, že tu není dána pravomoc soudů – aby on sám řádným návrhem vyvolal
řízení před zvláštním senátem. Užití ustanovení §104 o. s. ř. o zastavení řízení pro
nedostatek pravomoci soudu tu nemá místa: postoupení věci „zpět“ správnímu orgánu
(který se o nedostatku vlastní pravomoci již vyslovil a svým – nezrušeným – rozhodnutím
je vázán) nemá žádný praktický smysl a kompetenční konflikt se jím neřeší. To proto, že
obvodní soud, který má povědomost o tom, že správní orgán svou pravomoc popřel, ale
sám stojí na stanovisku, že pravomoc soudů není dána, si musí současně být vědom toho,
že tu už je negativní kompetenční spor; jeho řešením je pouze podání návrhu zvláštnímu
senátu. Zastavením řízení a postoupením věci se takový spor neodstraní. Pokud by pak
rozhodnutí o zastavení řízení a postoupení věci správnímu orgánu nabylo právní moci,
nastala by do prakticky patová situace, kterou by – ovšem se zbytečným časovým
odstupem – musel stejně řešit zvláštní senát (k návrhu stavebního úřadu nebo některého
z účastníků řízení podle §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.).
Podal-li městský soud – namísto toho, aby rozhodl o odvolání proti rozhodnutí
obvodního soudu o zastavení řízení – návrh na řešení kompetenčního sporu, učinil tak
předčasně, v průběhu neskončeného odvolacího řízení, tedy před tím, než se sám k otázce
pravomoci procesním způsobem vyjádřil (čímž by se také teprve mohl stát stranou
kompetenčního sporu).
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že městský soud v prvé řadě musí řádně
rozhodnout o podaném odvolání účastníků řízení: buď se ztotožní se právním názorem
obvodního soudu o tom, že pravomoc soudu není dána, a pak jeho rozhodnutí zruší
s tím, že jej zaváže věc předložit zvláštnímu senátu jako kompetenční spor z důvodů
shora vyložených, anebo dospěje k závěru, že pravomoc soudu dána je, a pak zruší
rozhodnutí obvodního soudu s odpovídajícími důvody a závazným právním názorem.
Nadto je třeba připomenout, že zákonné postavení zvláštního senátu neumožňuje
poskytnout před tím, než je tu procesně skutečně ustaven kompetenční konflikt, právní
naučení o předběžných otázkách pravomoci, které se v řízení vyskytnou. Jeho účelem
není rozhodovat o kompetenčních sporech in spe, ale jen o těch, které skutečně vznikly a
jejichž jiné řešení možné není.
Návrh Městského soudu v Praze byl proto odmítnut pro předčasnost a proto, že byl
podán osobou k tomu neoprávněnou [§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] ve spojení s §4 zákona
č. 131/2002 Sb. Nebyl zde tak důvod pro postup podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č.
131/2002 Sb., které zvláštnímu senátu ukládá zrušit rozhodnutí, jímž strana
kompetenčního sporu nesprávně popřela svou pravomoc.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. září 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu