ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.10.2006:82
sp. zn. Nao 10/2006 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Občanské
sdružení SALAMANDR, se sídlem Košíky 122, Traplice, proti žalovanému Ministerstvu
pro místní rozvoj, se sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6, v řízení o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 102/2005.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 2. 11. 2004 domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost
vydat rozhodnutí v mimoodvolacím řízení ve věci návrhu na zrušení dodatečných stavebních
povolení.
K vyrozumění o složení senátu ze dne 22. 11. 2005 vznesl žalobce ve svém podání
ze dne 18. 12. 2005 námitku podjatosti vůči soudcům senátu, kterou odůvodnil
jejich případným členstvím v KSČ. Dodal, že členové této zločinecké organizace dodnes
ohrožují budování právního státu a stojí za nezákonným chováním v tomto i dalších
případech.
Soudci JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a Mgr. Martin Kříž
k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že u žádného ze členů senátu nejsou dány skutečnosti,
jimiž je podmíněna, z hledisek §8 s. ř. s. je pak právně nevýznamnou.
Dodali, že žádný z relevantních důvodů podjatosti v jejich případě není dán.
Námitka podjatosti žalobce byla za této procesní situace postupem podle §8 odst. 5
s. ř. s. předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
V projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal námitku podjatosti nedůvodnou.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu,
resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Spatřuje-li žalobce důvod podjatosti v případném členství jmenovaných soudců v KSČ
[nutno podotknout, že z podání žalobce není patrné, zda měl na mysli Komunistickou stranu
Čech a Moravy nebo Komunistickou stranu Československa, když obě tyto současné strany
se označují za nástupkyni (přinejmenším ideovou) původní Komunistické strany
Československa (KSČ)], pak v daném případě tato námitka není podle §8 odst. 1 s. ř. s.
důvodem k jejich vyloučení. Dle vyjádření dotčených soudců není u žádného
z nich tato skutečnost (členství v některé z komunistických stran) dána, ale zejména
ze soudního spisu nijak nevyplynulo, že by se věc jakýmkoliv způsobem některé
z těchto politických stran přímo či nepřímo týkala či s nimi souvisela.
Nutno dodat, že za tohoto stavu věci by ani případné členství příslušných soudců
v komunistické straně nebylo důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Český právní řád v současnosti neomezuje právo soudců na sdružování se v politických
stranách (soudce je při výkonu svých politických práv, a tedy i práva na sdružování
se v politických stranách, dle čl. 20 odst. 2, čl. 44 Listiny základních práv a svobod,
§80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, §1 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, omezen pouze tím,
že tato jeho činnost nesmí ohrožovat nebo narušovat důvěru v nezávislé,
nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo narušovat důstojnost soudcovské funkce
anebo mu bránit v řádném výkonu funkce soudce; zároveň se nesmí při výkonu své funkce
nechat ovlivnit zájmy politických stran), lze si tak představit případy, kdy členství soudce
v politické straně může být důvodem jeho podjatosti, a to zejména za situace,
kdyby se věc soudcem projednávaná přímo či nepřímo dotýkala politické strany,
jejímž je členem, nebo s ní souvisela, a to takovým způsobem a tak intenzívně,
že by byl dán důvod pochybovat o tom, zda by daný soudce dokázal
ve vztahu ke svému rozhodování v konkrétním případě od svého členství v politické straně
či inklinaci k ní a od tím ovlivněných názorů, postojů a zastávaných hodnot v míře potřebné
pro zachování nestrannosti a nezávislosti rozhodování abstrahovat. Typicky např. ve věcech
volebních či ve zvláštním řízení ve věcech politických stran a politických hnutí (dle části třetí
hlavy druhé dílů čtvrtého a pátého s. ř. s.), pokud by v těchto případech byla taková politická
strana účastníkem řízení. Tak tomu však v daném případě, kdy se žalobce žalobou na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu domáhá na žalovaném Ministerstvu pro místní rozvoj
vydání rozhodnutí v mimoodvolacím řízení ve věci návrhu na zrušení dodatečného stavebního
povolení, není. Členství soudce v politické straně jakožto jedna z forem vyjádření světonázoru
a zároveň uplatnění jednoho ze základních politických práv, sloužících k účasti na politickém
životě společnosti (čl. 20 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 Ústavy České
republiky), samo o sobě, tedy bez přistoupení okolností specifikovaných v §8 odst. 1 s. ř. s.,
důvodem pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci být nemůže.
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům
podjatosti pro poměr uvedených soudců k věci nebo k účastníkům řízení,
námitka odůvodněna není, stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné
skutečnosti nasvědčující podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje
podjatost, tak nelze bez přistoupení dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily
o existenci zvláštního poměru uvedených soudců k žalobci, žalovanému či k věci samé,
pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Nebylo ani zjištěno, že by se tito soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování
věci v předchozím soudním řízení nebo v řízení správním. Za situace, kdy rovněž tito soudci
vyloučili existenci skutečností, jež by mohly být důvodem k jejich podjatosti,
rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu