ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.16.2006:64
sp. zn. Nao 16/2006 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
V. V., zast. JUDr. Janem Peterem, advokátem, se sídlem AK Benešov, Masarykovo nám. 25,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný
invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně podané proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, č. j. 43 Cad 113/2003 – 40, o návrhu na vyloučení soudců
Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování této věci,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita
Chrastilová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 73/2004.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2004, č. j. 43 Cad 113/2003 – 40,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
ze dne 8. 10. 2003, č. 566 021 1150 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný
invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Benešově ze dne 8. 9. 2003, není žalobkyně plně invalidní a nejsou splněny
podmínky ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, přičemž poté byla věc
předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o této kasační stížnosti a byla
přidělena 6. senátu tohoto soudu. Uvedený senát přípisem ze dne 3. 11. 2005,
č. j. 6 Ads 73/2004 – 59, zaslal žalobkyni (stěžovatelce) poučení o složení senátu, s tím,
že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat 6. senát Nejvyššího správního soudu
ve složení: JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová.
Současně účastníky poučil o tom, že mají-li za to, že někteří ze jmenovaných soudců
Nejvyššího správního soudu jsou z projednávání věci vyloučeni pro svůj poměr k věci,
k účastníkům nebo jejich zástupcům (§8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s.ř.s.“)), lze namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě pěti dnů od doručení
tohoto poučení. O námitce rozhodne jiný senát Nejvyššího správního soudu.
Na uvedené poučení reagovala stěžovatelka podáním ze dne 11. 11. 2005, ve kterém
namítla podjatost předsedy senátu JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyně JUDr. Brigity
Chrastilové. Důvod podjatosti spatřovala v tom, že tito soudci ve stejné věci již rozhodovali
o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Ads 2/2003.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci – členové senátu, který má podle rozvrhu
práce o kasační stížnosti stěžovatele rozhodnout – JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita
Chrastilová, tak, že nemají žádný poměr k věci, ani ke stěžovatelce, ani k dalšímu účastníku
řízení. Dále uvedli, že v předchozí věci sp. zn. 6 Ads 2/2003 rozhodovali o kasační stížnosti
stěžovatelky proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení
Krajského soudu v Praze o zastavení řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek
podmínek.
Poté věc předložili podle §8 odst. 3 s. ř. s. předsedovi soudu k určení senátu,
který o námitce rozhodne. Věc byla přidělena 4. senátu Nejvyššího správního soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané
věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním
zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem
k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti
je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to,
jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení),
nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním
pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti,
ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků
řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce
se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, podaného stěžovatelkou,
vyplývá, že důvod podjatosti spatřuje v tom, že soudci 6. senátu, kteří mají ve věci
rozhodnout, ve stejné věci již rozhodovali o kasační stížnosti v řízení vedeném
pod sp. zn. 6 Ads 2/2003
Z obsahu spisu vedeného pod sp. zn. 6 Ads 73/2004, ve vztahu k rozhodování
jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti v řízení vedeném pod
sp. zn. 6 Ads 2/2003 plyne, že stěžovatelka podala v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 2 Cao 92/2002, kterým potvrdil usnesení
Krajského soudu ze dne 20. 6. 2002, č. j. 34C 18/2002 - 5. Tímto usnesením zastavil Krajský
soud řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek řízení, které spočívaly
v nepřípustnosti obnovy řízení ve věci přiznání invalidního důchodu dle §250s občanského
soudního řádu, ve znění účinného do 31. 12. 2002. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo
přípustné podle §238 odst. 1, písm. a) občanského soudního řádu. Nejvyšší soud v souladu
s §129 odst. 4 s. ř. s. postoupil Nejvyššímu správnímu soudu věc k dokončení řízení
podle části třetí hlavy třetí dílu prvního s. ř. s. jako soudu věcně příslušnému. Podle tohoto
přechodného ustanovení, nebylo-li rozhodnuto Nejvyšším soudem o dovolání proti rozhodnutí
vrchního soudu (o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí krajského soudu)
do 31. 12. 2002, neboli do nabytí účinnosti zákona č. 150/2002 Sb., rozhodne o dovolání
Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí hlavy třetí dílu prvního s. ř. s.
Podané dovolání bude z těchto důvodů posouzeno jako kasační stížnost. Nejvyšší správní
soud přezkoumal citované usnesení Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu
v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu, podaného stěžovatelkou,
výslovně vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že uvedení soudci rozhodovali
o kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Ads 2/2003. V daném případě se jednalo
o posouzení přípustnosti či nepřípustnosti návrhu stěžovatelky na povolení obnovy řízení.
Předmětná námitka podjatosti je tak spojována s postupem jmenovaných soudců v předchozí
věci. Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však zcela jednoznačně plyne, že důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci,
nebo v jeho rozhodnutí v jiných věcech.
Ve výše uvedeném postupu jmenovaných soudců 6. senátu Nejvyššího správního
soudu, kdy rozhodovali o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí Vrchního soudu
v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení řízení
o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek, nelze spatřovat důvod pro pochybnost
o jejich nepodjatosti, neboť tito soudci postupovali v souladu s ustanovením §129 odst. 4
zákona č. 150/2002 Sb. Jestliže se způsob rozhodnutí jeví žalobkyni jako nespravedlivý,
neznamená tato skutečnost sama o sobě pochybnost o nepodjatosti těchto soudců.
4. senát Nejvyššího správního soudu však úvahy stěžovatelky nesdílí a konstatuje,
že důvod uplatňovaný stěžovatelkou, tj. vyloučení soudců z projednávání a rozhodování
této věci pro jejich postup při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze
o zastavení řízení o povolení obnovy řízení pro nedostatek podmínek, není důvodem
způsobilým vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat,
a dále vzhledem k tomu, že sami tito soudci se necítí být z projednání a rozhodnutí věci
vyloučeni, nebyl shledán návrh stěžovatelky na vyloučení soudců z projednávání
a rozhodování této věci důvodným. 4. senát Nejvyššího správního soudu proto rozhodl tak,
že výše jmenovaní soudci nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 73/2004, vyloučeni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu