ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.43.2006:28
sp. zn. Nao 43/2006 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele F. O., za účasti Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2006 č. j. 30
Ca 237/2005 – 15 a č. j. 30 Ca 237/2005 - 17, o námitce podjatosti,
takto:
Předseda senátu JUDr. Jan Šanca není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 237/2005.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usneseními ze dne 30. 3. 2006 č. j. 30 Ca 237/2005 – 15 vyloučil
žalobu stěžovatele proti Ministerstvu spravedlnosti k samostatnému řízení
a č. j. 30 Ca 237/2005 – 17 odmítl jeho žalobu proti Nejvyššímu státnímu zastupitelství,
Veřejnému ochránci práv, Parlamentu České republiky, JUDr. Františku Mozgovi, bytem B.,
Š. 41, správci konkursní podstaty úpadce Rodinná záložna, spořitelní a úvěrní družstvo, se
sídlem v Moravských Budějovicích, nám. ČSA 43 a Krajskému státnímu zastupitelství
v Brně. Proti těmto usnesením podal žalobce podání označené jako kasační stížnost.
Krajský soud v Brně usneseními ze dne 24. 8. 2006 č. j. 30 Ca 237/2005 – 21
a č. j. 30 Ca 237/2005 – 23 vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení těchto
usnesení zaplatil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel reagoval podáním ze dne 30. 8. 2006, v němž mimo jiné uvedl,
že napadený soudce Šanca se neřídí rozsudkem 5 Ans 5/2005 – 59 a opakuje totéž
co napáchal v předchozím soudním řízení ač ví, že podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.
je z dalšího řízení vyloučen. Dále uvedl, že se domáhá rozhodnutí o zbavení JUDr. Jana Šanci
funkce soudce pro soustavné pohrdání lidskými právy stěžovatele, pohrdání opravnými
prostředky podle čl. 13 Úmluvy a pohrdání svými vlastními rozhodnutími.
Toto podání stěžovatele bylo podle svého obsahu posouzeno jako námitka podjatosti
směřující proti předsedovi senátu JUDr. Janu Šancovi a postoupeno k rozhodnutí Nejvyššímu
správnímu soudu. Ve vyjádření k námitce podjatosti předseda senátu JUDr. Jan Šanca uvedl,
že žádný z důvodů podjatosti uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. není u něj dán a že stěžovatelem
kritizovaný postup ve věci zákonným důvodem podjatosti není.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), je garance toho, aby ve věci
rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií vyjadřující vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu
řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně
referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však
v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního
rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat také v rovině objektivní. Za
objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně existují okolnosti, které by
mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce disponuje určitým,
nikoliv nezaujatým, vztahem k věci, případně účastníkům.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání, ale rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení,
nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro vyloučení předsedy senátu JUDr. Jana Šanci z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 237/2005 nejsou splněny. Stěžovatel
neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o poměru tohoto soudce k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, rovněž tak netvrdil, že by se podílel na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Námitky
stěžovatele směřují výhradně proti postupu předsedy senátu v řízení o projednávané věci,
konkrétně při vybírání soudního poplatku, která podle §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem
pro vyloučení soudce není. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu