ECLI:CZ:NSS:2006:NAO.49.2006:37
sp. zn. Nao 49/2006 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: A. H. G. M. A. E.
Y., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Praha 4,
Kloknerova 2212/10, adresa pro doručování Praha 2, V Tůních 11, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 9. 2006, č. j. OAM-1075/LE-07-15-2006, o námitce podjatosti uplatněné
žalobcem,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Dalila Marečková není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 49 Az 49/2006.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 13. 9. 2006 domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí
žalovaného, kterým byla podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
zamítnuta jako zjevně nedůvodná jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Podáním ze dne 25. 10. 2006 žalobce vznesl námitku „podjatosti soudu ve věci
sp. zn. 49 Az 49/2006“. Tuto svoji námitku odůvodnil tím, že bezprostředně před jednáním
u soudu, a to dne 24. 10. 2006, se od určité osoby (její jméno nesdělil) dozvěděl, že soud
vydal v jeho věci rozhodnutí předem a nebude se tak pečlivě zabývat jeho návrhy na doplnění
dokazování ani pečlivě zjišťovat skutkový stav věci. Z toho důvodu žalobce pochybuje
o nepodjatosti soudu, neboť tento se snaží jeho žádost zamítnout před uplynutím
45denní lhůty a znemožnit mu tak doplnění důkazů, jejichž opatření z jiné země je časově
náročné, zejména když žalobce nemá možnost do vlasti telefonovat.
Soudkyně JUDr. Dalila Marečková k této námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný
vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Námitka podjatosti žalobce byla za této procesní situace postupem podle §8 odst. 5
s. ř. s. předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, který ji shledal nedůvodnou.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud musel nejprve vyjasnit, vůči kterým soudcům konkrétně žalobce
námitku podjatosti podal. Jak totiž vyplývá z §8 odst. 5 s. ř. s., námitku podjatosti lze podat
pouze proti konkrétním osobám (v tomto případě soudcům) a nikoliv vůči soudu jako celku.
Daná věc byla v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu v Praze pro rok 2006 přidělena
JUDr. Dalile Marečkové, jako specializované samosoudkyni úseku správního soudnictví;
pouze tato soudkyně tedy danou věc projednává a bude ji rozhodovat, proto se Nejvyšší
správní soud dále zabýval pouze námitkou podjatosti vůči uvedené soudkyni. Jak již ostatně
tento soud konstatoval ve svém usnesení ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005-34
(www.nssoud.cz), „vznese-li účastník námitku podjatosti soudců určitého soudu
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se
zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude
shledán důvod k vyloučení …“; ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Krajského soudu
v Praze v dané věci tedy nebyl důvod.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu,
resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Za závažné důvody, které by svědčily ve prospěch podjatosti JUDr. Marečkové,
však v žádném případě nelze považovat informace od neznámých osob o tom, že soud vydal
rozhodnutí ve věci žalobce předem. Smyslem institutu námitky podjatosti soudce pak není
ani zkoumání toho, zda dal soud žalobci možnost obstarat si (případně provést) všechny
navrhované důkazy; tyto skutečnosti rozhodně nemohou představovat poměr soudce k dané
věci ani účastníkům řízení a nemohou tedy ani znamenat podjatost JUDr. Marečkové.
Naopak, jak uvedeno již výše, okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nejsou důvodem k vyloučení soudce přímo ze zákona. K tomu Nejvyšší správní soud
dodává, že žalobci jako účastníku řízení náleží celá škála procesních oprávnění, jež zajišťují
jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); v případě,
kdy by podle jeho názoru byla některá z těchto jeho ostatních práv porušena, jak namítá
ve svém podání, může se např. za použití opravných prostředků domáhat nápravy.
Takové hodnocení procesního postupu krajského soudu v dané věci však Nejvyšší správní
soud v této fázi řízení činit nemůže.
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům
podjatosti pro poměr uvedené soudkyně k věci nebo k účastníkům řízení,
námitka odůvodněna není, stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné
skutečnosti nasvědčující podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje
podjatost, tak nelze bez přistoupení dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily
o existenci zvláštního poměru uvedené soudkyně k žalobci, žalovanému či k věci samé,
pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud pochybnosti o její nepodjatosti.
Nebylo ani zjištěno, že by se tato soudkyně podílela na projednávání nebo rozhodování věci
v předchozím soudním řízení nebo v řízení správním. Za situace, kdy rovněž dotčená
soudkyně vyloučila existenci skutečností, jež by mohly být důvodem k její podjatosti,
rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu