ECLI:CZ:NSS:2006:PST.14.2005
sp. zn. Pst 14/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka,
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, proti odpůrci:
Sdružení nájemníků Prahy 1, se sídlem Saská 520/3, Praha 1, v řízení o návrhu
na pozastavení činnosti politického hnutí,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Odpůrci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Dne 24. 3. 2005 podal u Nejvyššího správního soudu navrhovatel návrh
na pozastavení činnosti politického hnutí Sdružení nájemníků Prahy 1 na základě
§15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických
hnutích (dále jen zákon o politických stranách), který odůvodnil tím, že odpůrce opakovaně
nesplnil svou povinnost danou zákonem o politických stranách a nepředložil Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za roky 2002 a 2003.
Odkázal dále na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 10. 1995, Pl. ÚS 26/94,
podle něhož je možné opakované nepředložení výroční finanční zprávy považovat
za důvod pro pozastavení činnosti politických stran či politických hnutí. Navrhovatel
má za to, že činnost politického hnutí Sdružení nájemníků Prahy 1 je v rozporu s §4 písm. a)
zákona o politických stranách, dle kterého nemohou vyvíjet činnost strany a hnutí,
které porušují Ústavu a zákony.
Odpůrce se k návrhu vyjádřil podáním ze dne 17. 10. 2005. V něm zejména uvádí,
že chybějící výroční finanční zprávy byly předány na předepsaných tiskopisech
a s předepsanými přílohami Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky
dne 16. nebo 17. 8. 2005. Tuto skutečnost též sdělil navrhovateli spolu s dotazem,
zda tím splnil všechny podmínky pro zpětvzetí návrhu na pozastavení činnosti politického
hnutí. Navrhovatel však odpůrci neodpověděl. Odpůrce dále konstatuje, že nemůže ručit
za obsahovou ani formální správnost výroku auditora, který zprávy v předložené podobě
schválil. Opožděné předložení výročních finančních zpráv odůvodnil odpůrce nikoli svou
liknavostí, ale nedostatkem prostředků na úhradu ceny auditorské zprávy. V tomto směru
považuje zákon za diskriminační produkt parlamentních politických stran zaměřený proti
ostatním volebním subjektům na komunální úrovni.
Dopisem ze dne 31. 1. 2006 bylo tajemníkem rozpočtového výboru Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky soudu na jeho dotaz sděleno, že dne 17. 8. 2005
uvedené politické hnutí předložilo Poslanecké sněmovně své výroční zprávy za rok 2002,
2003 a 2004. Současně bylo soudu sděleno, že tím, zda byly splněny podmínky vyplývající
z §18 zákona o politických stranách, se bude Poslanecká sněmovna zabývat v dubnu 2006.
Současně byly soudu předloženy fotokopie výročních zpráv politického hnutí za uvedená
období.
Nejvyšší správní soud proto požádal o stanovisko navrhovatele, který přípisem došlým
soudu dne 28. 2. 2006 pouze konstatoval, že Poslanecká sněmovna se předloženými
výročními zprávami dosud nezabývala a její závěry týkající se jejich posouzení tudíž nejsou
k dispozici. Návrh vlády České republiky na pozastavení činnosti Sdružení nájemníků Prahy 1
proto i nadále považuje za aktuální.
Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost
strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu.
Podle §18 odst. 1 zákona o politických stranách jsou strany a hnutí povinny předložit
každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách platí, že činnost strany a hnutí může
být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5
a §17 až 19 téhož zákona nebo se stanovami.
Ve smyslu §15 odst. 1 zákona o politických stranách o rozpuštění strany a hnutí
rozhoduje na návrh vlády, případně na návrh prezidenta republiky, Nejvyšší správní soud
v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Podle §96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na pozastavení činnosti politické
strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí
soudu. Přitom je významné zda v době rozhodnutí soudu politická strana (hnutí) již předložila
Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy, nikoliv zda Poslanecká sněmovna
již usnesením konstatovala úplnost těchto zpráv. Zákon nedovoluje soudu vyčkávat
na schválení takového usnesení a není to ani v souladu s účelem zákona. Podle ústavní
koncepce dělby moci nemůže nezávislý soud de facto podmiňovat svá rozhodnutí předchozím
vydáním rozhodnutí orgánu moci zákonodárné. (Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 7. 2004, č. j. Pst 12/2003 - 48 publikovaný pod č. 348/2004 Sb. NSS). Závěry
Poslanecké sněmovny týkající se posouzení předloženým zpráv proto nejsou pro rozhodování
soudu nezbytné.
Nejvyšší správní soud dospěl v daném případě k závěru, že podaný návrh není
důvodný, neboť odpůrce, byť opožděně, svou zákonnou povinnost splnil a své výroční
finanční zprávy za rok 2002 a 2003 Poslanecké sněmovně předložil. Jelikož Nejvyšší správní
soud měl k dispozici i kopie těchto výročních zpráv a z jejich obsahu zjistil, že politické hnutí
Sdružení nájemníků Prahy 1 v dotčených obdobích nemělo žádné příjmy ani výdaje, dospěl
k závěru, že tyto zprávy splňují požadavky §18 odst. 1 zákona o politických stranách.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl o zamítnutí návrhu
na pozastavení činnosti uvedeného politického hnutí. Ve věci rozhodl soud bez jednání
za podmínky souhlasu účastníků (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšný
odpůrce náhradu nákladů řízení nepožadoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 2. března 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu