ECLI:CZ:NSS:2006:PST.4.2005
sp. zn. Pst 4/2005 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: vláda České republiky se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného
JUDr. V. H., náměstkem ministra vnitra, proti odpůrci: Strana Přírodního Zákona, adresa
pro doručování Z. Č., předsedkyně Strany Přírodního Zákona, Dobiášova 14/1860, Liberec 6,
v řízení o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Strana Přírodního Zákona se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 24. 3. 2005 podala u Nejvyššího správního soudu vláda ČR
(dále jen „navrhovatel“) návrh na pozastavení činnosti politické strany Strana Přírodního
Zákona (dále jen „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických
stranách“). Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce opakovaně nesplnil svoji
zákonnou povinnost každoročně předložit Poslanecké sněmovně vždy do 1. dubna výroční
finanční zprávu (§18 odst. 1 zákona o politických stranách), a to za roky 2001, 2002 a 2003.
Odpůrce nevyužil možnosti se k návrhu vyjádřit, ačkoliv k tomu byl vyzván.
Z obsahu spisu soud zjistil zejména následující. Z usnesení Poslanecké sněmovny
č. 2299 (3. volební období, 49. schůze, 3. 5. 2002) k výročním finančním zprávám politických
stran a politických hnutí za rok 2001 vyplývá, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu
za rok 2001 a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu
na pozastavení jeho činnosti. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 495 (4. volební období,
16. schůze, 21. 5. 2003) se dále zjišťuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu
za rok 2002 a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání návrhu na jeho
zrušení. Z usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 (4. volební období, 31. schůze, 7. 5. 2004)
plyne, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu za rok 2003. Konečně z usnesení
Poslanecké sněmovny č. 1699 (4. volební období, 44. schůze, 12. 5. 2005) je patrno,
že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávu ani za rok 2004.
Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat
a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem
je odstranění demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá
povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci
výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu
pozastavena, jestliže je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami. Podle
odst. 2 stejného ustanovení trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany
pozastavena, podají orgány uvedené v §15 zákona žalobu ve správním soudnictví
na rozpuštění strany.
Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů
od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické
strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle ustanovení §96 s. ř. s.
rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných
usnesení Poslanecké sněmovny), jež odpůrce nezpochybnil, bylo zjištěno, že odpůrce
skutečně nesplnil zákonem uložené povinnosti, když opakovaně v zákonem stanoveném
termínu nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky, výroční finanční zprávy, a to za roky 2001, 2002, 2003 a 2004 a neučinil
tak ani později (viz sdělení Poslanecké sněmovny PČR ze dne 21. 6. 2005,
č. j.: RV/20.6.2005/6611/389). Odpůrce tak nesplnil zákonnou povinnost stanovenou
v ustanovení §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti
představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout
o pozastavení činnosti strany.
Ze smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé,
že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily
buď vůbec, anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo
opakovaně, takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti
politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel
i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany
a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli které zákon jednorázově porušily, nýbrž toto
porušování má charakter perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou vyvíjet
činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím
demokratické základy státu. Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany
je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této
nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění strany. Podle
ustanovení §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li
i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené
v ustanovení §15 tohoto zákona návrh na rozpuštění strany. Podle ustanovení §14 odst. 3
zákona pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou
dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného
subjektu - vlády ČR - o pozastavení činnosti Strany Přírodního Zákona, a to z důvodu
uvedeného v ustanovení §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž tak učinil
se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli podle obsahu spisu náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost nevznikly
a neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 5. ledna 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu