ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.29.2006:55
sp. zn. Vol 29/2006 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: ing. J. T., zastoupený opatrovníkem Městem Č. K., proti odpůrci:
Státní volební komise se sídlem Náměstí Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o návrhu na neplatnost
voleb do Poslanecké sněmovny PČR ve volebním okrsku Dobřany, okres Plzeň – jih,
konaných ve dnech 2. a 3. června 2006,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 13. 6. 2006 obdržel Nejvyšší správní soud návrh, brojící proti volbám
do Poslanecké sněmovny konaným ve volebním okrsku D. Návrh je odůvodněn tím,
že navrhovateli bylo znemožněno volit s odkazem na jeho nesvéprávnost a že nebyl
ani zapsán do příslušného seznamu voličů. Proto žádá, aby soud volby konané v tomto
volebním okrsku zrušil s tím, že v nových volbách bude v seznamu voličů i navrhovatel.
Státní volební komise se k tomuto návrhu nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění procesních náležitostí
podaného návrhu a v tomto směru zjistil, že návrh byl podán včas. Zároveň soud konstatuje,
že návrh sice je formulován jako návrh na neplatnost voleb, z jeho obsahu je nicméně
seznatelné, že je podřaditelný i pod návrh na neplatnost volby kandidáta, upravený
v ustanovení §87 odst. 1, 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně
a doplnění některých dalších zákonů. Z citovaného ustanovení tohoto zákona totiž vyplývá,
že soudní přezkum voleb do Poslanecké sněmovny je možný toliko podle ustanovení
§87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. Z gramatického znění odst. 2 stejného ustanovení je jasně
patrno, že se vztahuje pouze na volby do Senátu Parlamentu České republiky („PČR“).
Úpravu obsaženou v odstavcích 3-5 pak nelze racionálně vyložit jinak než tak, že blíže
konkretizují odstavce předchozí. To znamená, že odst. 1 a 2 označují předmět řízení
a vymezují otázky aktivní legitimace a lhůty k podání návrhu, zatímco odst. 3-5 blíže upravují
možné důvody tohoto návrhu. Je tak zřejmé, že úpravu obsaženou v odstavcích 3-5 nelze
vnímat jako autonomní, nýbrž pouze ve vztahu ke konkrétně vymezenému předmětu řízení,
který provádějí. To ostatně potvrzuje i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona
č. 204/2000 Sb., kterou byl zákon č. 247/1995 Sb. novelizován a která k ustanovení
§87 uvádí (Poslanecká sněmovna, 2000, III. volební období, tisk č. 585), že „možnost
domáhat se ochrany soudu po provedených volbách se navrhuje upravit samostatně
pro Poslaneckou sněmovnu a pro Senát. Při volbách do Poslanecké sněmovny je možno podat
návrh na neplatnost volby kandidáta, při volbách do Senátu návrh na neplatnost voleb
nebo neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta. Současně se vymezuje okruh
subjektů oprávněných tento návrh podat. Jedná se o veškeré případy porušení tohoto zákona,
kterým mohlo být narušeno řádné provedení voleb a tím i výsledky voleb nebo hlasování.“
Proto také nelze požadovat vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny jako
takových, nýbrž jen neplatnosti volby kandidátů.
K procesní stránce věci je dále nutno uvést, že navrhovatel je veden ve stálém
voličském seznamu u Obecního úřadu v K., tzn. v Jihočeském kraji, nicméně v době voleb do
Poslanecké sněmovny byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně D., tzn. v P. kraji.
Navrhovatel je tedy aktivně legitimován k podání návrhu podle ustanovení §87 odst. 1
zákona č. 247/1995 Sb., přičemž za situace konkurence možnosti volby navrhovatele tam, kde
byl veden ve stálém seznamu voličů (J. kraj) a volby v místě svého aktuálního pobytu
(P. kraj) zdejší soud dospívá k závěru, že musí mít přednost stav faktický před stavem
formálním v tom smyslu, že volič je oprávněn podat svůj procesní prostředek tam, kde
skutečně volil, příp. kde tvrdí, že volit chtěl a tato volba byla bezdůvodně znemožněna.
V projednávané věci měl proto Nejvyšší správní soud s ohledem na obsah návrhu
za to, že navrhovatel zpochybňuje platnost volby všech kandidátů, zvolených ve volbách
do Poslanecké sněmovny v Plzeňském kraji, tzn. tam, kde měl realizovat svoje aktivní volební
právo.
Proto soud přistoupil k meritornímu projednání a rozhodnutí návrhu.
Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 12. 2004,
č. j. 8 Nc 952/2003 - 257, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 24. 5. 2005, č. j. 22 Co 830/2005 - 285, vyplývá, že způsobilost navrhovatele
k právním úkonům byla omezena tak, že
• není schopen samostatně rozhodovat o nutnosti své léčby včetně hospitalizace,
• není schopen samostatně nakládat s finančními částkami vyššími
než 10 000 Kč a nakládat s majetkem vyšší hodnoty než 10 000 Kč,
• není schopen samostatně uzavírat smlouvy o uzavření, změně a skončení
pracovního poměru, není chopen samostatně činit podání vůči státním úřadům
a orgánům.
Z obsahu zvláštního seznamu voličů pro volby do Poslanecké sněmovny PČR
konaných ve dnech 2. a 3. 6. 2006, „uzavřeného“ dne 26. 5. 2006 a vedeného Městským
úřadem D., dále plyne, že navrhovatel nebyl zapsán ve zvláštním seznamu voličů, vedeném
podle ustanovení §6 zákona č. 247/1995 Sb.
K dotazu soudu ředitel Psychiatrické léčebny D. MUDr. V. Ž. ve vyjádření ze dne
16. 6. 2006, doplněném přípisem ze dne 20. 6. 2006, sdělil, že „dle zápisů ve zdravotnické
dokumentaci pacienta ing. J. T. je nepochybné, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě natolik
neuspokojivý, že mu neumožňoval činit takový právní úkon jako jsou svobodné volby.“ Proto
údaje navrhovatele, které by umožnily jeho zařazení do zvláštního seznamu voličů, nebyly
zaslány Městskému úřadu v D.
K těmto vyjádřením opatrovník navrhovatele soudu sdělil, že omezení způsobilosti
k právním úkonům se nevztahuje na výkon jeho volebního práva a jakkoliv opatrovník není
oprávněn hodnotit zdravotní stav navrhovatele, má na základě obsahu jeho písemností
za to, že mu je znám obsah volebního úkonu a že ho proto mohl učinit.
Na základě provedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním
závěrům.
Podle ustanovení §2 zákona č. 247/1995 Sb. „překážkami ve výkonu volebního práva
jsou
a) zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu,
b) zbavení způsobilosti k právním úkonům.“
Podle ustanovení §6 cit. zákona platí:
„(1) Zvláštní seznam vede obecní úřad, městský úřad, magistrát, úřad městské části
nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a úřad městské části hlavního
města Prahy (dále jen "obecní úřad") pro voliče, který není v jeho územním obvodu přihlášen
k trvalému pobytu,) popřípadě nemůže z důvodů uvedených v písmenech b) až d) volit
ve volebním okrsku, v jehož stálém seznamu je zapsán, a který
a) vykonává v obvodu obce, v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních
městech v obvodu městské části nebo městského obvodu základní nebo náhradní vojenskou
službu,
b) je v nemocnici, porodnici, sanatoriu, ústavu sociální péče nebo v obdobném ústavu
a zařízení, umístěném v obci, v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních
městech v obvodu městské části nebo městského obvodu,
c) je v policejní cele, v místě výkonu vazby nebo v místě výkonu trestu odnětí svobody,
5a) umístěném v obci, v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech
v obvodu městské části nebo městského obvodu,
d) volí na voličský průkaz (§6a).
(2) Do zvláštního seznamu zapíše obecní úřad voliče uvedené v odstavci 1 písm. a)
na základě údajů příslušného velitele; voliče uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) na základě
údajů správy příslušného ústavu, objektu nebo zařízení. Údaje předají nejpozději 7 dnů před
začátkem hlasování a podle potřeby je aktualizují.
(3) Velitel, správa příslušného ústavu, objektu nebo zařízení zašle ve spolupráci
s obecním úřadem, který vede zvláštní seznam, obecnímu úřadu v obci, kde je volič zapsán
ve stálém seznamu, potvrzení o tom, že tento volič byl nahlášen k zápisu do zvláštního
seznamu.“
Z obsahu citovaných zákonných ustanovení je především patrno, že překážkou výkonu
aktivního volebního práva ve volbách do Poslanecké sněmovny není omezení, nýbrž toliko
zbavení způsobilosti k právním úkonům. Jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace
skutkových zjištění, navrhovatel způsobilosti k právním úkonům zbaven nebyl, takže zmíněná
překážka ve výkonu volebního práva u něj vůbec nenastala.
Za této situace proto měl být navrhovatel zapsán do zvláštního seznamu voličů,
a to na základě údajů poskytnutých Psychiatrickou léčebnou D. Tuto svoji zákonnou
povinnost nicméně označené zařízení nesplnilo a v důsledku toho navrhovateli skutečně bylo
znemožněno vykonat aktivní volební právo. Důvodem nezapsání navrhovatele do zvláštního
seznamu totiž za stávající právní úpravy může být v daném případě pouze zbavení
způsobilosti k právním úkonům a nikoliv vlastní uvážení zdravotnického zařízení, vycházející
ze zdravotnické dokumentace. Takovýto postup zdravotnického zařízení je zjevnou svévolí,
porušující práva navrhovatele. Jakákoliv omezení práv pacienta je totiž nutno vnímat velmi
restriktivně a samotná skutečnost, že fyzická osoba je omezena ve svojí způsobilosti
k právním úkonům a nachází se v psychiatrické léčebně, ještě neznamená, že je vystavena
svévolnému posouzení lékařů, zda bude moci vykonat svoje aktivní volební právo. Takový
postup by protiřečil základním atributům demokratického právního státu, založeného
na primátu občana nad státem.
Nejvyšší správní soud rovněž připomíná, že všeobecnost volebního práva je zaručena
čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (obdobně viz čl. 25 Mezinárodního paktu
o občanských a politických právech), který umožňuje zákonem stanovit podmínky výkonu
volebního práva. Zbavení způsobilosti k právním úkonům proto již nemůže představovat
ex lege stanovený důvod pro zbavení volebního práva, jak tomu bylo v minulosti
(viz např. císařské nařízení č. 207/1916 ř. z., řád o zbavení svéprávnosti nebo §2 odst. 2
zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění), nýbrž představuje toliko
omezující podmínku pro jeho výkon.
Nejvyšší správní soud tak dospívá k závěru, že v projednávané věci skutečně došlo
k porušení zákona č. 247/1995 Sb. Zároveň však platí, že podle ustanovení §87 odst. 5 tohoto
zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla
porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto
kandidáta. Jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení a ze samotného smyslu
předmětného právního institutu, za základní předpoklady vyhovění tomuto typu volební
stížnosti je – v obecné rovině - nutno označit především tři následující: (1.) protizákonnost,
tzn. porušení některých ustanovení zákona č. 247/2005 Sb.; (2.) vztah mezi touto
protizákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno volební stížností
a (3.) zásadní intenzitu této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším
výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí
v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat,
že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by tento kandidát zřejmě vůbec zvolen.
Zjednodušeně řečeno tedy tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků,
tzn. jejich zásadní zpochybnění.
V projednávané věci tak je nutno především konstatovat, že navrhovatel vůbec
nezpochybňuje volbu některého konkrétního kandidáta a svoji argumentaci omezuje
na znemožnění výkonu svého aktivního volebního práva. Jakkoliv však je tato argumentace
důvodná a vůči navrhovateli postupovala Psychiatrická léčebna D. skutečně protizákonným
způsobem, nelze v této nezákonnosti spatřovat vztah ke zvolení kteréhokoliv kandidáta v P.
kraji, kde měl navrhovatel svoje volební právo vykonat, a zmíněné porušení volebního zákona
není – celkově nazíráno – natolik intenzivní, aby mohlo jakkoliv „zatemňovat“ konečné
volební výsledky, ať by již navrhovatel hlasoval pro kteroukoliv kandidující volební stranu.
Jak totiž vyplývá ze Zápisu o výsledku voleb do Poslanecké sněmovny (publikován v H. dne
6. 6. 2006), mezi žádnou z volebních stran nebyl zjištěn tak těsný rozdíl odevzdaných hlasů,
aby se přiznání jednoho hlasu navíc jakkoliv projevilo na zisku jakéhokoliv mandátu.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná, že zákon č. 247/1995 Sb. neumožňuje
provést opakované hlasování jen v některém volebním okrsku, jak požaduje navrhovatel,
a dokonce ani v některém volebním kraji. Tato nemožnost není náhodná a nepředstavuje
ani opomenutí zákonodárce, nýbrž je logickým důsledkem volebního systému do Poslanecké
sněmovny, kdy pro určení počtu poslanců ve volebních krajích je rozhodná volební účast
(§48 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb.). Zásadní zpochybnění této volební účasti v některém
z krajů by proto ani nemohlo být systémově řešitelné novými volbami v tomto kraji,
nýbrž pouze a jedině novými volbami do celé Poslanecké sněmovny.
Jakkoliv tedy Nejvyšší správní soud v projednávané věci v jednání Psychiatrické
léčebny D. shledal shora popsané protizákonné pochybení, nemohlo se toto pochybení
nikterak projevit na zákonnosti volby některého ze zvolených kandidátů ve volbách
do Poslanecké sněmovny v P. kraji.
Proto soud dospěl k závěru, že podaná volební stížnost není důvodná.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podaný návrh zamítl,
a to bez nařízení jednání (§89 odst. 5 s. ř. s.).
Podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s. nemá na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků
právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu