ECLI:CZ:NSS:2006:VOL.59.2006:31
sp. zn. Vol 59/2006 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
navrhovatele: Ing. K. B., proti odpůrci: 1) Státní volební komise, nám. Hrdinů 3, 140 21
Praha 4, 2) Kandidáti ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL zvolení ve volebním kraji Hlavní
město Praha, v řízení o návrhu na neplatnost voleb kandidátů do Poslanecké sn ěmovny
Parlamentu České republiky ve volebním kraji Hlavní město Praha,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidátů ve volebním kraji Hlavní město Praha
se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 16. 6. 2006 podal navrhovatel u Nejvyššího správního soudu návrh na neplatnost
volby kandidátů v kraji Praha (pozn. soudu: správně Hlavní město Praha). Výslovně
je napadeno zvolení těchto kandidátů:
a) za Občanskou demokratickou stranu: B. M., B. P. Ing., B. J. Ing., D. T. Ing., K. T., L. F.
Ing., M. H. Mgr., N. Z., R. D. Ing., R. D. Mgr., R. J. PaedDr., Š. B. MUDr., T. L. Ing., T. M.
Ing.,
b) za Českou stranu sociálně demokratickou: D. K. Ing., K. G. Ing., K. S. JUDr., R. D.
MUDr., S. M. Bc., Š. K. PhDr.,
c) za Komunistickou stranu Čech a Moravy: D. J. Ing., E. V. RNDr. CSc.,
d) za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou: S. C. JUDr.
Navrhovatel tvrdí, že ve volbách konaných v pražském volebním obvodu byl hrubě
porušen ústavní princip rovné a svobodné demokratické soutěže politických stran garantovaný
Ústavou (zejména čl. 5) i Listinou základních práv a svobod, stejně tak jako ust. §16 odst. 2
zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění
některých dalších zákonů (dále též „volební zákon“). Vybrané politické strany, zvolené
do Zastupitelstva hlavního města Prahy podle zákona o volbách do obcí, obdržely za období r.
2000-2006 příspěvek za mandáty za krajské volby, ačkoliv takové se v hlavním městě nikdy
nekonaly. Částku dosahující cca 100 milionů korun obdržely z největší části politické strany,
jejichž kandidáti se zúčastnili voleb do Parlamentu ČR, tak jak jsou návrhem označeni.
Tyto neoprávněně získané finanční prostředky vytvořily extrémní a nezaslouženou výhodu
pro tyto strany a kandidáty v rozporu s principem rovné a demokratické soutěže politických
stran.
Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že Praha byla dle Ústavy do 31. 12. 1999
hlavním městem a obcí, od 1. 1. 2000 se stala hlavním městem, obcí i krajem, a to podle
zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. Podle tohoto
ústavního zákona nemá Praha žádnou výjimku oproti ostatním krajům. Proto se měly volby
v r. 2000 uskutečnit podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Problém
voleb v Praze byl řešen zákonem o hl. m. Praze č. 131/2000 Sb., konkr. ust. §121. Ústavní
stížnost domáhající se zrušení tohoto protiústavního předpisu byla Ústavním soudem
usnesením ze dne 22. 9. 2003 sp. zn. ÚS 62/03 odmítnuta. Ze zmíněného ustanovení
nevyplýval nárok zastupitelů hl. m. Prahy na příspěvek za mandát za volby do kraje. Dále
navrhovatel popisuje poslanecké a vládní návrhy a svá vlastní jednání a jejich osud s tím,
že z nich plyne, že vláda, ministr financí ani prezident republiky nepovažují nárok spojený
s volbou pražského zastupitelstva za oprávněný – k tomu přikládá stejnopisy návrhů, podání
a jejich vyřízení. Přesto Ministerstvo financí nepostupovalo obdobně jako u „Evropských
demokratů“, jimž příspěvek nevyplatilo. Pražské zastupitelstvo ostatně samo popírá,
že je krajem, neboť krajské zastupitelstvo může mít maximálně 65 členů, v Praze je jich 70.
Mimoto charakteru voleb jako voleb obecních nasvědčuje i to, že Praha byla rozdělena do pěti
volebních obvodů, což umožňuje jen zákon o volbách do obcí, nikoliv zákon o volbách
do krajů. Politické strany a hnutí zastoupené v zastupitelstvu hl. m. Prahy tak získaly
za „nevolby“ prostředky využitelné k jejich propagaci, a to na úkor všech daňových
poplatníků a na úkor svých politických konkurentů.
Navrhovatel tak považuje za prokázané, že ve volbách do Poslanecké sněmovny
konaných ve dnech 2. a 3. června 2006 byl zásadně poškozen na svých občanských právech
a že byla porušena ust. §16 odst. 2 volebního zákona, čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny základních
práv a svobod. Proto navrhuje vyslovení neplatnosti volby označených kandidátů, jejichž
politické strany neoprávněně čerpaly vysoké finanční částky za krajské volby, které se v Praze
nekonaly.
Státní volební komise ve svém vyjádření odkazuje na právní úpravu voleb
do Parlamentu České republiky a na právní úpravu soudního přezkumu těchto voleb. Namítá
nedostatek příčinné souvislosti mezi skutečnostmi v návrhu popsanými a výsledkem voleb,
neboť otázky hospodaření politických stran jsou upraveny samostatným předpisem, stejně
tak jako nárok na příspěvek za získané mandáty.
Ostatní účastníci řízení ve stanovené lhůtě nevyužili možnosti se k návrhu vyjádřit.
Podle §90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý
kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických
hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb ne bo
neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem je i zákon
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů (dále též „volební zákon“). Podle §87 tohoto zákona se podáním návrhu
na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu každý občan zapsaný
do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Návrh je třeba podat
nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí (odst. 1). Návrh
na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má -li za to, že byla porušena
ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta
(odst. 5).
Navrhovatel je zapsán ve stálém seznamu voličů ve volebním kraji Hl avní město
Praha v okrsku 286, návrh byl podán včas a obsahuje tvrzení o porušení zákona ovlivňujícím
výsledek voleb kandidátů; proto byl Nejvyšším správním soudem věcně projednán.
Nejvyšší správní soud je oprávněn vyslovit neplatnost volby kandidátů pouze
za předpokladu, že při jejich volbě byl porušen zákon.
V daném případě navrhovatel poukazuje na porušení rovnosti volebního boje
zvýhodněním některých stran neoprávněnou výplatou příspěvků za mandáty získané nikoliv
v krajských, ale v obecních volbách.
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích,
v ust. §20 odst. 1 přiznává nárok na státní příspěvek politickým stranám a hnutím, když
novelou provedenou zákonem č. 104/2001 Sb. byl změněn text §20 odst. 7 a 8 tak, že nárok
na příspěvek byl nadále spojen nejen s mandátem do krajského zastupitelstva,
ale i s mandátem do zastupitelstva hl. m. Prahy.
Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že rozhodná právní úprava voleb do Zastupitelstva
hl. m. Prahy je poněkud komplikovaná. Charakterem voleb do tohoto zastupitelstva i nárokem
na příspěvky za mandáty se ovšem Nejvyšší správní soud již zabýval, a to při posouzení
kasační stížnosti Ministerstva financí proti rozsudku Městského soudu v Praze právě
v souvislosti s nárokem „Evropských demokratů“, na jejichž případ navrhovatel rovněž
poukazuje v návrhu. V rozsudku ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs 147/2005 - 107 Nejvyšší
správní soud po zhodnocení ústavněprávních východisek dospěl k závěru, že při možnosti
různého výkladu je třeba vždy zvolit výklad ústavně konformní respektující ústavní principy.
K charakteru voleb do Zastupitelstva hl.m. Prahy zde soud uvedl, že v rámci konkurence dvou
zákonů, podle kterých by mohl být tento orgán volen, dostal převážně z pragmatických
důvodů přednost zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých
zákonů před zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých
zákonů. Citovaný rozsudek dále řeší otázku příspěvku za mandát jiných aktérů
než politických stran a hnutí, když ve vztahu k nim (politickým stranám a hnutím) považuje
nárok souvisící s volbou Zastupitelstva hl. m. Prahy za oprávněný, a to s odkazem na výše
citované ustanovení a na zásadu rovnosti všech forem, v nichž zákonodárce umožnil
politickým stranám podávat kandidátní listiny v jednotlivých typech voleb (k tomu blíže
citovaný rozsudek dostupný v plném znění na http://www.nssoud.cz/). Od těchto závěrů
o nároku na příspěvek za mandát do Zastupitelstva hl.m. Prahy nemá Nejvyšší správní soud
racionální důvod se odchýlit.
Stojí-li tak návrh na názoru, že volbu označených kandidátů je třeba považovat za
neplatnou proto, že politické strany, za něž kandidovali, byly ve volebním boji zvýhodněny
tím, že neoprávněně obdržely příspěvky za volby do zastupitelstva hl. m. Prahy, nelze mu
přisvědčit. Výplatou příspěvků nedošlo k narušení volné soutěže politických stran ve smyslu
čl. 5 Ústav, či svobodné soutěže politických sil ve smyslu čl. 22 Listiny základních práv
a svobod. Ust. §16 odst. 2 volebního zákona předpokládá čestný a poctivý průběh volební
kampaně s tím, že zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích,
na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. V daném
případě lze z návrhu dovodit, že navrhovatel spatřuje nečestnost volební kampaně
v předpokladu použití neoprávněně získaných prostředků ve prospěch volby jím označených
kandidátů. Nehledě k tomu, že užití předmětných příspěvků právě k tomuto účelu je pouhou
spekulací, Nejvyšší správní soud se s názorem na neoprávněnost výplaty neztotožnil. Mimo
to by skutečně bylo možno těžko shledat příčinnou souvislost mezi výplatou příspěvku
a zvolením označených kandidátů. Nedošlo tak k porušení podmínek volební kampaně
tvrzeným způsobem a tím ani k neplatné volbě označených kandidátů ve smyslu
§87 volebního zákona.
Proto byl návrh podle §90 s. ř. s. zamítnut.
Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu