ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.133.2006
sp. zn. 3 Azs 133/2006 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: A. M. J., zast. Mgr. Lilianou Vochalovou,
advokátkou se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 28. 2. 2006, č. j. 6 Az 11/2005 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 9. 5. 2005, č.j. OAM-3503/VL-20-HA08-2003. Rozhodnutím
správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný
rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona
o azylu. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že stěžovatel nesplňuje
podmínky udělení azylu. Z jeho tvrzení nelze dovodit, že by měl v zemi původu problémy
se státní mocí pro uplatňování politických práv, nebo že má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů. Z tvrzení stěžovatele rovněž
nevyplývá, že by po jeho návratu do Číny nastala některá ze skutečností uvedených
v ustanovení §91 zákona o azylu a žalovaný tedy správně rozhodl, že se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu právního
(dále jen s. ř. s.). Prvně jmenovaný důvod spatřuje v nesprávné aplikaci ust. §14 zákona
o azylu soudem. Má za to, že okolnosti zvláštního zřetele hodné, odůvodňující udělení
azylu podle citovaného ustanovení, jsou v jeho případě dány, neboť je v zemi
původu pronásledován pro svou katolickou víru. Napadený rozsudek považuje dále
za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť Městský
soud v Praze v něm dle jeho názoru pouze konstatoval závěry, ke kterým dospěl ve svém
rozhodnutí žalovaný. Žádá proto Nejvyšší správní soud, aby rozsudek Městského soudu
v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl jeho kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl Městským soudem v Praze vynesen dne 28. 2. 2006, tedy po účinnosti novely zákona
o azylu č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační
stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle
tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem
spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých
vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou výkladu ust. §14 zákona o azylu se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, příp. v rozsudku
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz; otázkou, kdy je rozhodnutí
krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., pak např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky
přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb.,
ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval
již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu