ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.50.2007
sp. zn. 3 Azs 50/2007 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce I. K., zastoupeného JUDr. Evou
Poláčkovou, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, Brno, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2006, č.j. OAM-533/LE-PA04-PA04-2006, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 225/2006, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, č. j. 56 Az 225/2006 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Evy Poláčkové se u r č u je částkou 5712 Kč. Tato
částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, č. j. 56 Az 225/2006 - 38, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2006, č.j. OAM-533/LE-PA04-PA04-
2006. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů. (pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu
termín „azyl“ nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“.)
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Namítá-li stěžovatel v souzené věci, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav,
neboť sám nečinil další kroky ke zjištění možných důvodů žalobce pro udělení azylu,
pak Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 -
47, www.nssoud.cz, v němž dospěl k závěru, že správní orgán nemá povinnost sám domýšlet
důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné. Ke vztahu rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
k ustanovením §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu se již Nejvyšší správní soud
vyjádřil např. v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz.
Namítá-li stěžovatel, že se krajský soud nevypořádal s doplněním žaloby (učiněným
po uplynutí lhůty pro podání žaloby – pozn. Nejvyššího správního soudu), pak lze odkázat
na rozhodnutí ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004 - 69, www.nssoud.cz, podle něhož by
soud neměl přihlédnout k opožděně uplatněným žalobním námitkám.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla -li kasační stížnost
odmítnuta. Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena soudem zástupkyní
advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 4200 Kč za dva úkony
právní služby po 2100 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 4. 2007 [§7, §9 odst. 3 písm. f),
§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „advokátní tarif“)], a dále 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Celkem tedy odměna advokáta činí 4800 Kč. Protože advokátka soudu
doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen „daň “), zvyšují se náklady řízení
o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna odvést z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů p odle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč; odměna advokátky navýšená o daň tedy činí 5712 Kč.
Zástupkyni žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 5712 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu