ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.62.2007
sp. zn. 3 Azs 62/2007 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: O. L., zastoupené advokátkou JUDr.
Hanou Hrubešovou se sídlem Husovo nám. 17, Rakovník, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 65 Az 432/2005, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 9. 2005 č.j. OAM-1629/VL-19-08-2005, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 č. j. 65 Az 432/2005 -
18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna soudem ustanovené advokátky JUDr. Hany Hrubešové se u r č u j e
částkou 4800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti v záhlaví
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba směřující
proti rozhodnutí žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování
podle ust. §91 tohoto zákona.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dovodil, že důvody, které žalobkyně
uplatňovala, nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu. Neshledal rovněž
překážky vycestování do země původu ve smyslu ust. §91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti stěžovatelka obecně uvedla, že v jejím případě došlo k pochybení
správního orgánu, který nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, důkazy, které si opatřil,
nebyly úplné a rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Navrhla zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení krajskému soudu.
Krajský soud usnesením ze dne 2. 4. 2007 č. j. 65 Az 432/2005 - 38 vyzval
stěžovatelku, aby prostřednictvím ustanovené zástupkyně doplnila ve stanovené lhůtě kasační
stížnost údajem o tom, v jakém rozsahu rozsudek napadá, a důvody kasační stížnosti
podle ust. §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
protože kasační stížnost nesplňuje podmínky ust. §103 odst. 1 s. ř. s. – není v ní definován
rozsah napadení rozhodnutí soudu a není uvedeno, které důvody podle ust. §103 odst. 1
s. ř. s. jsou uplatňovány.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost je podána
z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Dále uvedla, že „konkrétní důvody
nesprávného posouzení uvedené právní otázky uvedla stěžovatelka v kasační stížnosti
ze dne 7. března 2007 a v plném rozsahu na ně odkazuje.“
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to,
aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského
soudu věcně přezkoumat. Důvody kasační stížnosti i přes její doplnění stěžovatelka neučinila
dostatečně seznatelnými, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům podle ust. §103
odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka tyto důvody nijak nekonkretizovala, neuvedla, jaké konkrétní vady
v úsudku se měl krajský soud dopustit a z čeho ji stěžovatelka dovozuje. Pro tento nedostatek
není možno v řízení dále pokračovat, protože Nejvyšší správní soud není ani povinen,
ani oprávněn za stěžovatelku domýšlet konkrétní důvody kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení
s ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu má podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek
přímo ze zákona.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí kasační stížnosti
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120
s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátky částkou 4200 Kč, a to za dva
úkony právní služby po 2100 Kč [§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
v platném znění]. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů v částce 600 Kč (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Celková přiznaná částka tedy činí 4800 Kč a ustanovené advokátce
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu