ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.9.2007
sp. zn. 3 Azs 9/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: M. T., zast. Mgr. Zbyňkem Stavinohou,
advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
ze dne 27. 9. 2006, č. j. 59 Az 112/2005 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2005, č.j. OAM-1556/VL-11-HA08-2005.
Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatel neuvedl žádné
skutečnosti svědčící o pronásledování ve smyslu ust. §12 zákona o azylu. Obavy stěžovatele
z jednání příbuzných zemřelého kamaráda, kteří se domnívali, že měl s jeho smrtí
něco společného, nejsou z hlediska řízení o udělení azylu relevantní. Soud poznamenal,
že stěžovatel si nemůže činit nárok na ochranu na mezinárodní úrovni, pokud neumožnil
orgánům vlastní země, aby se jeho věcí zabývaly.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Tvrdil, že soud nesprávně vyložil ust. §2 odst. 6 ve spojení
s ust. §12 zákona o azylu. Stěžovatel v průběhu správního řízení i v podané žalobě objasnil,
že žádost o azyl podal kvůli obavám o svůj život i život své rodiny, které pramenily
z vyhrožování a pronásledování ze strany soukromých osob v zemi původu. Má za to, že jím
uplatněné skutečnosti jsou podřaditelné pod pojem pronásledování či alespoň zakládají
překážku vycestování podle ust. §91 zákona o azylu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 27. 9. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou zjevně nedůvodné žádosti o azyl se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval
ve své judikatuře, např. v rozsudku 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 - 48, www.nssoud.cz;
otázkou problémů se soukromými osobami pak např. v rozsudku ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz; příp. v rozsudku ze dne 30. 10. 2006, č. j. 4 Azs
13/2006 – 91, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky
přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyň dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu