ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.114.2006
sp. zn. 4 Ads 114/2006 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: R. F., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný
invalidní důchod, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. 8. 2006,č. j. 63 Cad 1/2006 – 20,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 21. 8. 2006,
č. j. 63 Cad 1/2006 – 20, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 1. 11. 2005 č. X
zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38
zákona č. 155/1995 Sb. V odůvodnění rozhodnutí poukázala na to, že žalobce se stal plně
invalidním na podkladě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci ze dne 23.
9. 2002, od 18. 6. 2002. Dále uvedla, že potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní
důchod se u pojištěnce ve věku nad 28 let zjišťuje z posledních 10 roků, počítaných zpět před
vznikem plné invalidity a činí 5 roků. Konstatovala, že žalobce v rozhodném období před
vznikem invalidity, tj. v době od 18. 6. 1992 do 17. 6. 2002 získal pouze 3 roky a 205 dnů
pojištění. Dále uvedla zákonné podmínky pro účast osoby samostatně výdělečně činné
na důchodovém pojištění. Poukázala na to, že si vyžádala od Okresní správy sociálního
zabezpečení v Liberci výpisy z evidence osoby samostatně výdělečně činné za roky 1992,
1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999 a 2000, z nichž je patrné, že pojistné nebylo
do roku 1995 řádně doplaceno, a po roce 1995 nebyl žalobce účasten důchodového pojištění.
V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že tímto rozhodnutím je realizován rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 9. 2005, sp. zn. 62 Cad 16/2004.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž poukázal především na to,
že napadené rozhodnutí žalované ze dne 1. 11. 2005 je již v pořadí třetím rozhodnutím,
když předchozí dvě ze dne 7. 11. 2002 a 27. 4. 2004 byla krajským soudem zrušena
pro nepřezkoumatelnost. Namítal, že přestože v rozsudku ze dne 9. 9. 2005,
č. j. 62 Cad 16/2004 – 14, byla žalovaná srozumitelně instruována o tom, jak má v dalším
řízení postupovat, neseznámila žalobce s dalšími podklady, na jejichž základě rozhodovala,
a nedala mu možnost se k jejím podkladům vyjádřit. Namítal dále, že napadené rozhodnutí
se mu jeví nesrozumitelným. Porovnáním jeho obsahu s obsahem odůvodnění
druhého rozhodnutí (ze dne 27. 4. 2004) je evidentní, že ve třetím rozhodnutí je přidán pouhý
jeden odstavec o tom, že nebyl v tam uvedených dobách pojištěn, případně neplatil řádně
pojistné. Dále poukázal na to, že podle nyní přezkoumávaného rozhodnutí má v rozhodném
období zhodnoceno 3 roky a 205 dnů pojištění, zatímco v předchozím rozhodnutí mu bylo
zhodnoceno v témže období 3 roky a 102 dnů pojištění. Namítal dále, že se žalovaná
nezabývala jeho námitkami, v nichž se domáhal započtení konkrétních časově přesně
ohraničených dob pojištění. Navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla
vrácena žalované k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem ze dne 21. 8. 2006,
č. j. 63 Cad 1/2006 – 20, rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení a rozhodl o povinnosti
žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 1150 Kč k rukám
jeho zástupce. Soud konstatoval, že napadené rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů. Konkrétně spatřoval nepřezkoumatelnost v tom, že z rozhodnutí
nelze spolehlivě dovodit, na základě kterých jmenovitých důkazů žalovaná učinila skutkové
závěry. Podle názoru soudu je sice pravdou, že žalovaná v odůvodnění rozhodnutí cituje
právní ustanovení, avšak bez zřetelného a popsaného vztahu na zjištění skutková tak,
aby sdělení o důvodech bylo srozumitelné i laické veřejnosti, které jsou taková rozhodnutí
zasílána. Bez dalšího zdůvodnění jsou v rozhodnutí uvedeny dva rozdílné údaje o získaných
dobách pojištění (3 roky a 102 dny a 3 roky a 205 dnů), aniž bylo v odůvodnění napadeného
rozhodnutí rozvedeno konkrétně, za jaké období žalobce pojištění získal a za jaká nikoliv,
a na jakých konkrétních důkazech je tento závěr postaven. Soud konstatoval, že k takovému
odůvodnění napadeného rozhodnutí nemohl zaujmout žádné stanovisko. Soud dále žalované
vytýkal, že nepostupovala podle §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. (správního řádu, účinného
v době vydání rozhodnutí), podle něhož je správnímu orgánu uložena povinnost umožnit
účastníku řízení před vydáním rozhodnutí, aby se vyjádřil k jeho podkladům. Krajský soud
uvedl, že v daném případě nebylo žalobci umožněno ani to, aby mohl uplatnit své oprávněné
námitky a navrhnout důkazy. Podle názoru soudu samotný tento nedostatek je tak vážnou
vadou řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Podstatou
sporu v předmětné věci je určení doby pojištění a účastník řízení musí mít možnost
uplatnit svá stanoviska a důkazy před vydáním rozhodnutí. Podle názoru soudu
je proto zcela nedostatečné, aby byl s podklady rozhodnutí seznamován až při doručení
samotného rozhodnutí. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení podle §76
odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. Žalovanou zavázal k tomu, aby v dalším řízení, poté, co bude mít
za to, že veškeré relevantní důkazy jsou shromážděny, umožnila žalobci podle §36 odst. 3
z. č. 500/2004 Sb. (správního řádu účinného od 1. 1. 2006), aby se mohl seznámit s podklady
pro rozhodnutí a umožní mu předložení či navržení důkazů dalších (§36 odst. 1 citovaného
zákona). Poté opět ve věci rozhodne a v odůvodnění uvede v souladu s ustanovením §68
odst. 3 z. č. 500/2004 Sb. důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy,
kterými se žalovaná řídila při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace
o tom, jak se žalovaná vypořádala s návrhy účastníka řízení a s jeho vyjádřením k podkladům
rozhodnutí. Soud zdůraznil, že výše uvedeným právním názorem je žalovaná vázána.
Proti tomuto rozhodnutí podala kasační stížnost žalovaná, a to z důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítala, že podle jejího názoru nedostatek
odůvodnění nastává v případě, kdy se rozhodnutí neopírá o důvody, na jejichž základě
lze učinit určitý závěr, nikoliv za situace, kdy trpí pouze dílčími nedostatky odůvodnění.
Uvedla, že těžiště posuzované věci spočívá v podmínce splnění potřebné doby pojištění
pro nárok na plný invalidní důchod ve smyslu §38 zákona č. 155/1995 Sb. V daném případě
je z odůvodnění rozhodnutí zcela zřetelně patrno, z jakých skutkových závěrů stěžovatelka
vycházela. Konkrétně se jedná o skutková zjištění z výpisů z evidence OSVČ za rel evantní
roky, které by připadaly v úvahu pro hodnocení doby pojištění pro vznik nároku na plný
invalidní důchod, vedené u OSSZ v Liberci. Zbývající a převážnou část odůvodnění
pak musí nutně tvořit argumentace příslušnými zákonnými ustanoveními, která stan oví,
za jakých okolností lze příslušné podmínky pro nárok na plný invalidní důchod považovat
za splněné, a pod které je zjištěný stav subsumován. Z tohoto pohledu tedy nelze považovat
předmětné správní rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění
je jasně stanoveno, proč (skutkové okolnosti), a na základě jakých právních norem,
bylo rozhodnuto tak, jak zní výrok.
Stěžovatelka dále namítala, že se rovněž nemůže ztotožnit s právním názorem soudu,
jež spatřuje vady v řízení před správním orgánem v nepostupování podle §33 odst. 2 zákona
č. 71/1967 Sb., a který jí proto závazně ukládá dát účastníkovi (žalobci) před vydáním
rozhodnutí ve věci možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, respektive postupovat
podle §36 odst. 3 z. č. 500/2004 Sb. (správního řádu účinného od 1. 1. 2006),
do něhož se §33 odst. 2 z. č. 71/1967 Sb. promítl. Podle ustanovení §85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, se citované ustanovení zákona
č. 500/2004 Sb. v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužijí. Poukazovala dále na to,
že zákon č. 582/1991 Sb. v tomto případě představuje, oproti obecné normě
(zákonu č. 500/2004 Sb.), zákon zvláštní (lex specialis) a v pořadí aplikace má přednost.
Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že datum vzniku plné invalidity
musí být stanoveno na 11. 10. 2001, kdy došlo k jeho invalidizujícímu onemocnění,
což potvrzuje i pracovní neschopnost, jejíž xerokopii zasílá. V rozhodném období
od 12. 10. 1991 do 11. 10. 2001 získal 7 roků a 286 dnů pojištění. Dovolával se toho,
že žalovaná stanovila datum vzniku plné invalidity nesprávně. Dále uvedl, že hrubým
nedostatkem je posouzení roku 1991. Konstatoval, že v roce 1991 došlo k přeplatku
na pojistném, který mu nebyl vrácen, takže ho mělo být použito k úhradě pojistného
do budoucna. Podle jeho výpočtu (šlo o pojištění dobrovolné), pokryje přeplatek pojištění
za roky 1992, 1993, 1994 a 1995, což je dostatečné pro uznání nároku na plný invalidní
důchod. Nesouhlasil s postupem žalované a navrhoval, aby její kasační stížnost byla
posouzena jako nepřípustná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených
v ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační
stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatelka podává z důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat
z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud především uvádí, že nesouhlasí se závazným právním názorem
krajského soudu, vysloveným v odůvodnění napadeného rozsudku pro další postup žalované.
Jakkoliv by bylo lze souhlasit s názorem o tom, že žalovaná nepostupovala podle §33 odst. 2
z. č. 71/1967 Sb., nelze ji zavazovat k tomu, aby v dalším řízení umožnila žalobci podle §36
odst. 3 z. č. 500/2004 Sb. (správního řádu účinného od 1. 1. 2006), aby se žalobce mohl
seznámit s podklady pro rozhodnutí a umožnit mu předložení, či navržení důkazů dalších
(§36 odst. 1 citovaného zákona). Podle §36 odst. 3 z. č. 500/2004 Sb. nestanoví-li zákon
jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit
se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu
vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.
V daném případě však zákon stanoví jinak, a to zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení. Podle §85a tohoto zákona, v řízení ve věcech
důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků
k podkladům rozhodnutí, zahájení řízení z moci úřední se účastníkům zpravidla neoznamuje
(platí od 1. 1. 2006).
Uvedené ustanovení bylo do zákona 582/1991 Sb. vloženo zákonem č. 501/2004 Sb.,
kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, a to v části IX. –
změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. K tomu nutno dodat, že řízení
bylo sice pravomocně skončeno do 31. 12. 2005, avšak rozsudek byl vydán již za účinnosti
zákona 500/2004 Sb., dne 21. 8. 2006 - §179 zákona č. 500/2004 Sb.
V tomto směru tedy Nejvyšší správní soud považuje námitku stěžovatelk y
za důvodnou a zcela jí přisvědčil.
Výše uvedené je však nutno vykládat v souvislosti s dalšími úvahami Nejvyššího
správního soudu, který nesouhlasí ani s názorem krajského soudu o nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalované ze dne 1. 11. 2005 pro nedostatek důvodů.
Podle dosavadní judikatury, viz. například rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 – 51, rozhodnutí správního orgánu,
v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovodil
své závěry, je v rozporu s §47 odst. 3 správního řádu a je nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů (§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ). Nejsou-li důkazy obsaženy ani ve správním spise, nemá
skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu ve spise (§76
odst. 1 písm. b) s. ř. s.) – publikováno ve Sbírce NSS pod č. 638/2005.
Nejvyšší správní soud má za to, že přezkoumávané rozhodnutí žalované
nelze pod výše zmíněný právní závěr podřadit.
Předně je třeba zdůraznit, že v řízení o dávkách důchodového pojištění
je třeba vycházet z ustanovení §108 zákona č. 582/1991 Sb. Podle citovaného ustanovení
v jeho znění do 31. 12. 2005, pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ve věcech
nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení ve věcech pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení.
Ustanovení předchozí věty platí obdobně i pro řízení o pokutách, ukládaných podle §121
odst. 2, §122 odst. 2 a §122a odst. 2.
Podle citovaného ustanovení v jeho znění od 1. 1. 2006, pokud tento zákon nestanoví
jinak, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení
ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politi ku zaměstnanosti
správní řád s tím, že ustanovení o jiných úkonech správních orgánů §34c se při postupu
organizace nebo malé organizace použijí přiměřeně a jen tam, kde to povaha věci připouští.
Ustanovení předchozí věty platí obdobně i pro řízení o pokutách ukládaných podle §121
odst. 2, §122 odst. 2 a §122a odst. 2.
Výše uvedené tedy znamená, že pro posuzování postupu České správy sociálního
zabezpečení je třeba především vycházet ze zákona č. 582/1991 Sb.
Předmětem sporu, jak již naznačil krajský soud, je zjištění potřebné doby pojištění
pro vznik nároku na plný invalidní důchod. Za stěžejní pro stanovení rozhodného období
je datum vzniku plné invalidity. Podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. posuzují
plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu okresní správy sociálního zabezpečení
svými lékaři. Uvedené posouzení obsažené v záznamech o jednání, zasílají okresní správy
sociálního zabezpečení podle §6 odst. 4 písm. j) téhož zákona České správě sociálního
zabezpečení pro rozhodnutí o dávce důchodového pojištění. Jestliže tedy Česká správa
sociálního zabezpečení v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce byl uznán podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci ze dne 23. 9. 2002 plně invalidním
od 18. 6. 2002, a tento závěr odpovídá i obsahu dávkového spisu, nelze žalované
v tomto směru ničeho vytknout, neboť více o dané věci (vzniku plné invalidity) uvést
v rozhodnutí nemohla. Jiná věc je ta, že žalobce datum vzniku plné invalidity zpochybňuje,
na kteroužto skutečnost bude muset soud reagovat v dalším řízení, jak bude uvedeno níže.
Pokud jde o zjištění doby pojištění, uvedla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí,
že stěžovatel v době od 18. 6. 1992 do 17. 6. 2002 získal 3 roky a 205 dnů zaměstnání.
Nelze tedy souhlasit s tvrzením soudu, že v napadeném rozhodnutí jsou uvedeny dva rozdílné
údaje o získaných dobách pojištění. V napadeném rozhodnutí je uveden pouze jeden údaj,
a to výše uvedený. Dále nutno uvést, že součástí každého rozhodnutí o dávce důchodového
pojištění je evidenční list důchodového pojištění, z něhož je zcela patrno, které doby byly
uznány za doby pojištění, a které nikoliv. I v posuzované věci byly vypracovány evidenční
listy důchodového pojištění, a to dne 18. 10. 2002 a 30. 3. 2004.
Pokud jde o pojištění osob samostatně výdělečně činných, vedou tuto agentu okresní
správy sociálního zabezpečení, které podle §6 odst. 4 písm. ch) zákona č. 582/1991 Sb.
vedou evidenci pro účely důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných a občanů
dobrovolně účastných důchodového pojištění, kteří si platí pojistné na důchodové pojištění.
Rovněž i v tomto případě předkládají okresní správy sociálního zabezpečení České správy
sociálního zabezpečení podklady pro rozhodnutí o dávce. Vycházela-li tedy žalovaná
z podkladů o pojištění, předložených příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení,
nelze jejímu postupu ničeho vytknout.
Případné námitky proti nezapočtení jednotlivých dob jsou předmětem přezkumného
soudního řízení, v němž by měly být tyto námitky zohledněny v rámci přezkoumávání
rozhodnutí žalované o dávce důchodového pojištění, když podkladová rozhodnutí o důchodu
jsou podle §89 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. z přezkoumání soudem vyloučena.
Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že ještě před případným soudním řízením,
tedy před podáním žaloby, mají pojištěnci možnost zjistit, jakým způsobem bylo postupováno
v rozhodnutí o dávce. Podle §89 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., požádá-li oprávněný
před uplynutím lhůty k podání žaloby o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet
nová lhůta k podání žaloby ode dne, kdy mu byly tyto podklady doručeny. V této souvislosti
je možno poukázat i na ustanovení §40 téhož zákona, podle něhož jsou organizace povinny
pro své zaměstnance požádat na předepsaném tiskopisu Českou správu sociálního
zabezpečení o výpis dob pojištění, které má ve své evidenci. Povinnost podle věty první plní
organizace naposledy v roce 2005. Na to navazuje ustanovení §40a téhož zákona,
podle něhož orgány sociálního zabezpečení zasílají občanům na základě jejich písemné
žádosti informativní osobní list důchodového pojištění (dále jen informativní list). Občan
má právo na zaslání informativního listu jednou za kalendářní rok. Informativní list obsahuje
přehled dob důchodového pojištění a za dobu od roku 1986 přehled vyměřovacích základů
a vyloučených dob, které jsou v evidenci příslušného orgánu sociálního zabezpečení.
Informativní list zašle orgán sociálního zabezpečení občanovi do 90 dnů ode dne doručení
jeho žádosti. Orgány sociálního zabezpečení zasílají informativní list počínaje rokem 2006.
Z výše uvedeného je nutno dovodit, že občané mají možnost, ještě před případným
podáním žaloby si ověřit, z jakých podkladů bylo při rozhodování o dávce důchodového
pojištění vycházeno.
Nejvyšší správní soud pak dále uvádí, že specifický způsob řízení o dávkách
důchodového pojištění je jistě ovlivněn i tím, že podle §84 zákona č. 582/1991 Sb., v řízení
ve věcech důchodového pojištění lze použít k důkazu záznamy na technických nosičích dat,
mikrografické záznamy, tištěné produkty optického archivačního systému a tištěné
nebo fotografické produkty jiné výpočetní techniky místo originálu listiny,
podle jehož obsahu byly pořízeny, pokud z povahy věci nevyplývá, že je třeba předložit
originál nebo úředně ověřený opis listiny.
Nejvyšší správní soud tedy nesouhlasí s důvody, pro něž zrušil krajský soud
rozhodnutí žalované, a proto přisvědčil námitkám žalované, uvedeným v kasační stížnosti.
Kasační stížnost považuje za důvodnou a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s. ). Se zřetelem k tomu, že žalobce
zpochybňuje datum vzniku plné invalidity, bude třeba, aby krajský soud v dalším řízení
v souladu s ustanovením §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., vyžádal posudek od příslušné
posudkové komise MPSV ČR, která by se ve svých posudkových závěrech měla zaměřit
na posouzení data vzniku plné invalidity žalobce. Teprve poté, co bude najisto postaveno
datum vzniku plné invalidity, bude možno stanovit rozhodné období pro zápočet dob pojištění
a zjistit, zda žalobce podmínku potřebné doby pojištění splnil, či nikoliv, a následně posoudit
správnost postupu žalované a zákonnost jejího rozhodnutí.
Výše uvedeným právním názorem je krajský soud v dalším řízení vázán (§110 odst. 3
s. ř. s.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu