ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.27.2007
sp. zn. 4 As 27/2007 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Městský úřad Čáslav, se sídlem Čáslav, nám. J. Žižky z Trocnova 1, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2007, č. j. 44 Ca
171/2006 - 35,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2007, č. j. 44 Ca 171/2006 - 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2007, č. j. 44 Ca 171/2006 - 28, zamítl
návrh žalobce na ustanovení advokáta zástupcem žalobce pro řízení o návrhu na obnovu
řízení a o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006,
č. j. 44 Ca 158/2006 - 17, kterým byl zamítnut návrh žalobce na rozhodnutí o neplatnosti
voleb do zastupitelstva města Čáslav konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006. V odůvodnění
krajský soud uvedl, že tyto návrhy žalobce jsou nepřípustné, a proto zjevně nemohou být
úspěšné. Soud tedy dospěl k závěru, že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 druhá věta zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), proto žádost žalobce zamítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost a požádal o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. 44 Ca 171/2006 - 35, zamítl
návrh žalobce na ustanovení advokáta zástupcem žalobce pro řízení o kasační stížnosti.
V odůvodnění soud uvedl, že žalobce je v k. ú. Č. vlastníkem 1 sta vební parcely č. 706
o výměře 215 m
2
a budovy č. p. 224 na této parcele, dále parcely č. 92/2 o výměře 197 m
2
a pozemků p. č. 88/1 o výměře 120 m
2
, p. č. 2540 o výměře 131 m
2
a p. č. 372 o výměře
2990 m
2
, a dále parcely p. č. 2254 o výměře 151 m
2
v k. ú. P.. Krajský soud konstatoval, že
navrhovatel sice nepobírá žádný důchod, nikde nepracuje a nemá příjem z pracovní činnosti,
vlastní však uvedené nemovitosti, a proto nelze dospět k závěru, že je nemajetný a nemá
dostatečné prostředky ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Soud uzavřel, že žalobce nesplňuje
předpoklad pro osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, nejsou proto dány ani
podmínky pro ustanovení advokáta zástupcem žalobce.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které namítal, že jediným zdrojem jeho příjmů je dávka vyplácená Úřadem práce Kutná
Hora ve výši cca 2000 Kč. Podle stěžovatele rodinný domek a související pozemky nemohou
být důvodem k upření jeho požadavku, neboť nemůže být nucen prodávat, co mu slouží
k bydlení, aby čelil nezákonnosti tamní komunální sféry.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou, neboť podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců
není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.) [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, ze dne
28. 4. 2004, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005,
www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §35 odst. 8 první věta s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Z citovaného ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, při jejichž současném
splnění může být navrhovateli na jeho žádost zástupce ustanoven. Navrhovatel musí jednak
splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků a současně musí být ustanovení
zástupce potřeba k ochraně práv navrhovatele.
V posuzované věci žádal stěžovatel o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V tomto řízení musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem,
proto lze druhou podmínku považovat za splněnou.
Podle §36 odst. 3 první věta s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků.
Základní kasační námitka směřuje proti nesprávnému právnímu názoru krajského
soudu, který spočíval v nesprávném výkladu slovního spojení „nemá dostatečné prostředky“.
Tuto námitku shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Řízení ve správním soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou a svázáno relativně
krátkými lhůtami, kterými je navrhovatel omezen při uplatňování svého návrhu u soudu.
S podáním návrhu je spojena poplatková povinnost.
Podle §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby
nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen "návrh na zahájení řízení"), b) podáním
odvolání, c) podáním dovolání, d) podáním kasační stížnosti, e) ve vyrovnacím řízení
uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím, jímž soud prohlásí
vyrovnání za skončené, f) schválením smíru ve smírčím řízení, g) uložením povinnosti
zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného
opatření, h) v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti
s rozhodnutím soudu o věci samé.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
Navrhovatel tedy není povinen zaplatit soudní poplatek již při podání návrhu, nicméně
soud není oprávněn činit v řízení žádné úkony, nebyl-li soudní poplatek zaplacen (je-li
poplatková povinnost dána), proto bezprostředně po obdržení návrhu musí navrhovatele
vyzvat k zaplacení soudního poplatku. K tomu navrhovateli stanovuje lhůtu zpravidla
nikoliv delší dvou týdnů, často pouze lhůtu třídenní.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že při posuzování
toho, zda navrhovatel má či nemá dostatečné prostředky, je nutné zohlednit nejen majetkové
poměry navrhovatele, ale rovněž likviditu a prodejnost jednotlivých majetkových hodnot,
které navrhovatel vlastní a jejichž prodejem může získat prostředky pro zaplacení soudního
poplatku.
Stěžovatel správně odlišil své finanční příjmy, o jejichž likviditě nelze pochybovat,
od nemovitostí, jejichž hodnota může být převedena do formy peněžních prostředků
často jen s velkými obtížemi a po dlouhém hledání kupce, což snižuje pravděpodobnost,
že navrhovatel stihne zaplatit soudní poplatek ve lhůtě, tj. dříve než soud pro nezaplacení
soudního poplatku řízení zastaví.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není možné obecně konstatovat,
že nikdo nemůže být nucen prodat nemovitost, která mu slouží k bydlení, aby mohl účinně
iniciovat soudní řízení. Je však nezbytné zohlednit již zmíněnou nižší likviditu nemovitostí,
kterými přímo soudní poplatek zaplatit nelze.
Krajský soud v projednávané věci při posuzování majetkových poměrů stěžovatele
pochybil, neboť pouze uvedl, jaké nemovitosti stěžovatel vlastní, aniž se zabýval
jejich hodnotou či prodejností. Za této situace nemohl správně posoudit otázku, zda stěžovatel
splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k náročnosti zjišťování
hodnoty a likvidity nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele je Nejvyšší správní soud
toho názoru, že posouzení majetkových poměrů stěžovatele musí vycházet především
z jeho příjmů.
Stěžovatel v kasační stížnosti prohlásil, že jeho jediným příjmem je dávka ve výši
přibližně 2000 Kč měsíčně, jiný zdroj příjmu nemá. Prostředky v této výši jen stěží pokryjí
běžné potřeby stěžovatele a v žádném případě nepostačují pro hrazení odměny advokáta
a soudních výloh. Předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků považuje
Nejvyšší správní soud za splněné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. byl prokázán, neboť napadené usnesení je nezákonné.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
11. 4. 2007, č. j. 44 Ca 171/2006 - 35, zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení,
ve kterém krajský soud - vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu - ustanoví
stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 19. 3. 2007, č. j. 44 Ca 171/2006 - 28.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu