ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.4.2006
sp. zn. 4 As 4/2006 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. R. R.,
zast. Mgr. Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem Olomouc, Riegrova 26, proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6.
2005, č. j. 22 Ca 167/2005 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci žalobce Mgr. Radimu Janouškovi, advokátu, se sídlem Olomouc,
Riegrova 26, se s t a n o v í ve výši 2558,60 Kč a bude mu vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2006, č. j. 22 Ca 167/2005 - 10,
kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
z řad advokátů s odůvodněním, že žaloba (návrh) proti rozhodnutí Krajského úřadu
Olomouckého kraje ze dne 30. 5. 2005, č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, kterým bylo
zamítnuto jeho odvolání směřující proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne
15. 4. 2005, č. j. EV/318/04-KOV, nemůže být zjevně úspěšná, neb na označené rozhodnutí
se vztahuje výluka obsažená v §70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě (a současně i proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2005, č. j. 22 Ca 167/2005 - 13, o odmítnutí žaloby,
kterou se domáhal přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne
30. 5. 2005, č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání
směřující proti rozhodnutí Magistrátu mě sta Olomouce ze dne 15. 4. 2005, č. j. EV/318/04-
KOV), podal stěžovatel kasační stížnost, ve které toliko obecně namítal nezákonnost
označených rozhodnutí. Požadoval ustanovení právního zástupce.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2005, č. j. 22 Ca 167/2005 – 27,
bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven právní zástupce –
Mgr. Radim Janoušek, advokát.
Prostřednictvím ustanoveného zástupce stěžovatel kasační stížnost dále doplnil.
V doplnění stěžovatel zejména uvádí, ž e kasační stížnost podává z důvodů vymezených v §
103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Výslovně doplnil, že z důvodu, že jeho žaloba proti správním
rozhodnutím byla důvodná a neměla být odmítnuta, je nezákonné i usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 23. 6. 2006, č. j. 22 Ca 167/2005 - 10, kterým byla zamítnuta jeho žádost o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Požadoval proto jeho
zrušení a vrácení k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, a neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel kasační stížnost podal z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Taková pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení Krajského
soudu v Ostravě Praze neshledal.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne
15. 4. 2005, č. j. EV/318/04-KOV, bylo rozhodnuto o opravě údaje o celkové hmotnosti
přípojného bržděného vozidla, uvedeného na straně 6 technického průkazu serie AL, Č. x
vydaného na motorové vozidlo Citroen CX 25 TRD, původní registrační značka x.
V označeném technickém průkazu byl (na straně 6) proveden záznam Policie ČR Litoměřice
ze dne 29. 3. 2005 o montáži závěsného zařízení pro přívěs nebržděný o celkové hmotnosti do
700 kg a bržděný do 1420 kg. Tento údaj byl však rozdílný s údajem zapsaným na straně 5 v
řádku 11 technického průkazu, kde byl uveden údaj 1120 kg. Tato nesrovnalost vyšla najevo
při podání žádosti stěžovatele (ze dne 24. 4. 2003) o zapsání označeného osobního vozidla
Citroen do registru motorových vozidel. Magistrát města Olomouce žádosti stěžovatele
vyhověl a vozidlo zapsal do registru silničních vozidel a vozidlu přidělil osvědčení o
registraci vozidla č. X. Vozidlu byla přidělena registrační značka X; s ohledem na skutečnost,
že původní technický průkaz byl již popsaný, byl vystaven nový technický průkaz X. Při
vypisování nového technického průkazu byl vzhledem k tomu, že údaj o celkové hmotnosti
připojeného vozidla bržděného, uvedený na straně 6 původního technického průkazu v
hodnotě 1420 kg, se neshodoval s údajem o stejné věci na straně 5 řádek 11, původního
technického průkazu, kde byl uveden údaj 1120 kg, údaj v hodnotě 1420 kg byl v rozporu se
schválením technické způsobilosti vozidla, a bylo zřejmé, že byl dodatečně pozměněn, byl do
nového technického průkazu (do řádku 39) vepsán údaj „nejvyšší technicky
přípustná/povolená hmotnost připojeného vozidla (kg) - 1120“. Na tuto skutečnost správní
orgán stěžovatele upozornil, ten proti tomu neměl žádné námitky, a řízení ve věci bylo
ukončeno. Vzhledem k tomu, že se jevilo evidentní, že v původním technickém průkazu došlo
k neoprávněné změně údaje povolené hmotnosti přípojného vozidla z 1120 kg na 1420 kg,
podal Magistrát města Olomouce současně podnět Policii ČR k prošetření podezření
z trestného činu pozměňování veřejné listiny. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo zjistit
skutečnosti opravňující k zahájení trestního stíhání, policie věc odložila.
Dopisem ze dne 7. 2. 2005 vyzval stěžovatel Magistrát města Olomouce, aby o změně
nejvyšší povolené hmotnosti vydal správní rozhodnutí. Magistrát města Olomouce stěžovateli
odpověděl dne 14. 2. 2005 vysvětlujícím dopisem. Dne 1. 3. 2005 zaslal stěžovatel Magistrátu
města Olomouce další dopis, v němž požaduje, aby změna v technickém průkazu byla
projednána ve správním řízení. Dne 15. 4. 2005 vydal Magistrát města Olomouce pod č.
j. EV/318/05-KOV, rozhodnutí o opravě údaje o nejvyšší povolené hmotnosti bržděného
přípojného vozidla na hodnotu 1120 kg. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o
kterém bylo rozhodnuto Krajským úřadem Olomouckého kraje dne 30. 5. 2005, č. j.
KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, tak, že odvolání se zamítá a potvrzuje se napadené
rozhodnutí Magistrátu města Olomouce. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel včasnou
žalobu, v níž mimo jiné požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního
zástupce.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, ze dne 23. 6. 2006, č. j. 22 Ca 167/2005 - 10,
byla žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítnuta
z odkazem na znění §36 odst. 3 s. ř. s. větu druhou, tedy z důvodu zjevné neúspěšnosti žaloby
(na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 30. 5. 2005,
č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, resp. Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 2005,
č. j. EV/318/04-KOV). Krajský soud v Ostravě totiž dovodil, že žaloba (návrh)
proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 30. 5. 2005,
č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání směřující
proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 20054, č. j. EV/318/04-KOV,
nemůže být zjevně úspěšná, neb na označené rozhodnutí se vztahuje výluka obsažená v §70
písm. d) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě (a současně i proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2005, č. j. 22 Ca 167/2005 - 13, o odmítnutí žaloby,
kterou se domáhal přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne
30. 5. 2005, č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
směřující proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 2005, č. j. EV/318/04 -
KOV), podal stěžovatel kasační stížnost, o níž je nyní rozhodováno.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Soud rozhodující o
osvobození od soudního poplatku se tak nejprve musí vypořádat s otázkou zjevné
neúspěšnosti návrhu. V případě, že soud dospěje k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, nezabývá se už dále majetkovými a výdělkovými poměry účastníka, ale osvobození
od soudního poplatku nepřizná.
Podle §70 písm. d) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního
orgánu jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického
stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání
nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon
jinak.
Podle §68 písm. e) je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání
rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že: Nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Krajský soud v Ostravě si v předmětné věci udělal ten úsu dek, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, neboť věc vyhodnotil tak, že se v případě provedení opravy údaje v technickém
průkazu osobního vozidla, jednalo o otázku, jejíž posouzení záviselo výlučně na posouzení
technického stavu věci, a dospěl k závěru, že se na daný případ vztahuje výluka obsažená v §
70 písm. d) s. ř. s. a nyní napadeným usnesením žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že Krajský soud v Ostravě ve smyslu
tohoto úsudku a právního názoru ještě téhož dne, tj. 23. 6. 2005, usnesením č. j. 22 Ca
167/2005 - 13, také zamítl žalobu v meritu věci (toto rozhodnutí je předmětem posouzení
samostatné kasační stížnosti, kdy je daná věc u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp.zn.
4 As 49/2006, přičemž Nejvyšší správní soud taktéž o obou kasačních stížnostech rozhoduje
ve vzájemné souvislosti).
V posuzované věci i podle názoru Nejvyššího správního soudu z obsahu rozhodných
skutečností zcela zřetelně vyplývá, že předmětná oprava, která byla provedena v technickém
průkazu osobního vozidla, se týkala údaje, který byl v původním technickém průkazu uveden
v rozporu se schválením technické způsobilosti osobního vozidla. Tuto skutečnost
ani při provádění opravy v technickém průkazu, ani v žalobě, a ani v kasační stížnosti
stěžovatel nijak nerozporoval.
Byla-li tedy příslušná oprava provedena jako uvedení daného údaje do souladu
se schválením výchozí technické způsobilosti osobního vozidla, potom se zcela evidentně
jednalo o úkon správního orgánu jehož vydání záviselo výlučně na posouzení technického
stavu daného konstrukčního typu osobního vozidla. To přirozeně platilo i pro návazné,
stěžovatelem vyžádané rozhodnutí o provedení změny dotčeného údaje.
Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě zamítl žádost stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o podané žalobě
s odůvodněním, že žaloba (návrh) proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje
ze dne 30. 5. 2005, č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání směřující proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 2005,
č. j. EV/318/04-KOV, s odkazem na §36 odst. 3 s. ř. s. na základě úsudku, nemůže být
zjevně úspěšná, neb na označené rozhodnutí se vztahuje výluka obsažená v §70 písm. d)
s. ř. s., postupoval podle názoru Nejvyššího správního soudu, v takto zřejmé věci,
naprosto v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by Krajský soud v Ostravě v posuzované věci
nesprávně posoudil skutečnosti podřaditelné důvodům namítaným v kasační stížnosti.
Naopak se Nejvyšší správní soud plně ztotožnil s napadeným usnesením krajského soudu.
Proto nebyla kasační stížnost shledána důvodnou a musela být podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítnuta.
Účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
protože stěžovateli, který neměl v řízení úspěch náhrada nákladů nepřísluší, a žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšš í správní soud ostatně ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu
nezjistil (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s.).
Zástupci stěžovatele Mgr. Radimu Janouškovi, který byl ustanoven soudem
pro řízení o kasační stížnosti, náleží odměna za dva úkony právní služby po 1000 Kč,
a to příprava a převzetí zastoupení a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. b)
a d)ve spojení s ustanovením §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], k nimž náleží
náhrada hotových výdajů ve výši 75 Kč ke každému z obou úkonů (§13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/996 Sb.). Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen
„daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba
povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně, vypočtená podle §37 písm. a) a §47
odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 408,60 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 2558,60 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu