ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.43.2007
sp. zn. 4 As 43/2007 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: F. H.
K. é. T. R., zast. JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Klatovy, Čs. legií 172/I, proti
žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č. j. 8
Ca 36/2004 – 85,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 2. 12. 2003, zn. O-178044, kterým byl
zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
15. 5. 2003, zn. O-178044, jímž byly zamítnuty námitky proti zápisu zveřejněného označení
„m.“ do rejstříku ochranných známek.
Městský soud v Praze žalobu zamítl a svůj rozsudek opřel o přesvědčení, že barevné
kombinované označení není způsobilé uvádět spotřebitele v omyl a nemůže být pokládáno
za zaměnitelné s namítanou prioritně starší mezinárodní barevnou kombinovanou ochrannou
známkou č. 730020, ve znění „M.“, zapsanou s dřívějším právem přednosti pro jiného
majitele pro stejné nebo podobné výrobky.
Tento rozsudek žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl v plném rozsahu kasační
stížností, a to z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti především namítá, že jeho a později přihlášená
ochranná známka jsou zaměnitelné.
Následně Městský soud v Praze věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti; u něj byla tato věc vedena pod sp. zn. 4 As 63/2006.
Nejvyšší správní soud ovšem spis Městskému soudu v Praze vrátil k dokončení řízení
podle §108 s. ř. s., neboť stěžovatel nebyl pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem
a Městský soud v Praze opomněl stěžovatele vyzvat k splnění této procesní podmínky.
Posléze k výzvě městského soudu předložil stěžovatel plnou moc udělenou JUDr. Jiřímu
Štanclovi, advokátu, se sídlem Klatovy, Čs. legií 172/I, datovanou dnem 14. 6. 2006
(Městskému soudu v Praze podle otisku prezentačního razítka došla dne 10. 4. 2007).
Usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. 8 Ca 36/2004 – 85, Městský soud v Praze řízení
o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění usnesení uvedl,
že stěžovatele vyzval prostřednictvím jeho zástupce k zaplacení soudního poplatku do tří dnů
od jejího doručení, a tato výzva byla zástupci doručena dne 29. 6. 2006. Ve stanovené lhůtě
ani později však poplatek zaplacen nebyl. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno
27. 4. 2007; žalovanému bylo doručeno 30. 4. 2007 a tohoto dne také předmětné usnesení
nabylo právní moci.
Toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností; věc je u Nejvyššího správního soudu
vedena pod nadepsanou spisovou značkou (4 As 43/2007). V kasační stížnosti uvádí, že dne
7. 5. 2007 poplatek v kolkových známkách uhradil, a proto navrhuje zrušení usnesení
o zastavení řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti,
přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně
zjištěný skutkový stav je aplikováno nesprávné právní pravidlo, popř. je sice aplikováno
správné právní pravidlo, ale je nesprávně interpretováno.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví“.
Podle §9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích „soud poplatníka ve výzvě poučí o tom,
že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen“.
Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích „usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení“.
Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 8. 9. 2005, č. j. Na 225/2005 – 110,
(publ. pod č. 765/2006) uvedl, že právní úprava správního soudnictví vychází ze zásady,
že rozsudek či usnesení soudu jsou v právní moci, pokud byly doručeny účastníkům (§54
odst. 5 s. ř. s., §55 odst. 5 ve spojení s §54 odst. 5 s. ř. s.), a nezná opravné prostředky
se suspenzívním účinkem, tj. opravné prostředky, jejichž podání by odkládalo právní moc
napadeného rozhodnutí; naopak, kasační stížnost je opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí (tj. rozsudku i usnesení) krajského soudu (§102 s. ř. s.);
podobně tomu je i u obnovy řízení (§111 s. ř. s.). Znamená to tedy, že účastník,
který je povinen zaplatit soudní poplatek a tuto povinnost do vydání usnesení o zastavení
řízení pro jeho nezaplacení nesplnil, jej musí dodatečně uhradit v časovém intervalu
mezi vydáním usnesení a jeho doručením všem účastníkům řízení (ustanovení §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích o nabytí právní moci nutno vzhledem k jeho jednoznačné dikci
vykládat tak, že jím je míněna absolutní právní moc, nikoli pouze relativní právní moc
ve vztahu k tomu účastníku řízení, který má soudní poplatek zaplatit); pozdější zaplacení
soudního poplatku již samo o sobě (bez přistoupení určitých dalších specifických okolností)
účinky usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemůže odvrátit.
Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván,
neučinil tak ovšem takřka celý rok od této výzvy; ve výzvě byl zároveň řádně poučen
o následcích nezaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek zaplatil až spolu s podáním
kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení (7. 5. 2007, městskému soudu došlo dne
9. 5. 2007). Toto následné zaplacení soudního poplatku již ovšem nemůže zamezit důsledky
usnesení o zastavení řízení, neboť k zaplacení došlo již po nabytí právní moci usnesení
o zastavení řízení.
V návaznosti na uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že není dán žádný důvod
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pro který by bylo třeba napadené
rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušit. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení; žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší spr ávní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu