ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.49.2006
sp. zn. 4 As 49/2006 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce:
Ing. R. R., zast. Mgr. Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem Olomouc, Riegrova 26,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova
40a, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.
6. 2005, č. j. 22 Ca 167/2005 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci žalobce Mgr. Radimu Janouškovi, advokátu, se sídlem Olomouc,
Riegrova 26, se s t a n o v í ve výši 2558,60 Kč a bude mu vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2006, č. j. 22 Ca 167/2005 - 13,
kterým byla odmítnuta jeho žaloba (návrh) proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého
kraje ze dne 30. 5. 2005, č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání směřující proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 4. 2005,
č. j. EV/318/04-KOV, o opravě údajů o celkové hmotnosti přípojného vozidla bržděného
v technickém průkazu osobního motorového vozidla.
Žalobu Krajský soud v Ostravě odmítl s tím, že rozhodnutí žalovaného je vyloučeno
ze soudního přezkumu, neboť napadené rozhodnutí je svou povahou rozhodnutím,
jehož vydání závisí výlučně na posouzení technického stavu věci (osobního motorového
vozidla), přičemž samo o sobě neznamená právní překážku výkonu povolání, zaměstnání
nebo podnikatelské popř. jiné hospodářské činnosti. Soud dovodil, že se na toto rozhodnutí
vztahuje kompetenční výluka stanovená v §70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a takové rozhodnutí je vyloučeno
z přezkumu soudem ve správním soudnictví. S odkazem na §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §68 písm. e) a §70 písm. d) s. ř. s., návrh (žalobu) odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatel zejména namítal nezákonnost označených správních
rozhodnutí a požadoval ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2005, č. j. 22 Ca 167/2005 – 27,
bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven právní zástupce –
Mgr. Radim Janoušek, advokát, se sídlem Olomouc, Riegrova 26, pro řízení o kasační
stížnosti.
Prostřednictvím ustanoveného zástupce stěžovatel kasační stížnost dále doplnil.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel zejména uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů
vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konkrétně uvádí, že napadené rozhodnutí
nezávisí výlučně na posouzení technického stavu věci, neb správním orgánem bylo
rozhodováno na základě dalších důkazů (výslechy svědků, šetření Policie ČR, apod.) a nebyl
tedy posuzován pouze technický stav věci, ale i skutečnost, zda a kým došlo k pozměnění
technického průkazu předmětného vozidla. Doplnil, že si vozidlo pořizoval za tím účelem,
aby s ním mohl vykonávat zaměstnání, resp. podnikat. Dovozoval porušení ústavního práva
na soudní ochranu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů napadené
usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém vyslovil souhlas se závěry
soudu. Doplnil, že námitka o vykonávání zaměstnání či podnikání s označeným vozidlem
je irelevantní, neb do technického průkazu byl zapsán údaj, který je v souladu s technickou
způsobilostí vozidla. Dovozoval nedůvodnost kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, a neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel kasační stížnosti podal z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Taková pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení Krajského
soudu v Ostravě neshledal.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne
15. 4. 2005, č. j. EV/318/04-KOV, bylo rozhodnuto o opravě údaje o celkové hmotnosti
přípojného bržděného vozidla, uvedeného na straně 6 technického průkazu serie AL, Č. X
vydaného na motorové vozidlo Citroen CX 25 TRD, původní registrační značka X.
V označeném technickém průkazu byl (na straně 6) proveden záznam Policie ČR Litoměřice
ze dne 29. 3. 2005 o montáži závěsného zařízení pro přívěs nebržděný o celkové hmotnosti do
700 kg a bržděný do 1420 kg. Tento údaj byl však rozdílný s údajem zapsaným na straně 5 v
řádku 11 technického průkazu, kde byl uveden údaj 1120 kg. Tato nesrovnalost vyšla najevo
při podání žádosti stěžovatele (ze dne 24. 4. 2003) o zapsání označeného osobního vozidla
Citroen do registru motorových vozidel. Magistrát města Olomouce žádosti stěžovatele
vyhověl a vozidlo zapsal do registru silničních vozidel a vozidlu přidělil osvědčení o
registraci vozidla č. X. Vozidlu byla přidělena registrační značka X; s ohledem na skutečnost,
že původní technický průkaz byl již popsaný, byl vystaven nový technický průkaz X. Při
vypisování nového technického průkazu byl vzhledem k tomu, že údaj o celkové hmotnosti
připojeného vozidla bržděného, uvedený na straně 6 původního technického průkazu v
hodnotě 1420 kg, se neshodoval s údajem o stejné věci na straně 5 řádek 11, původního
technického průkazu kde byl uveden údaj 1120 kg, údaj v hodnotě 1420 kg byl v rozporu se
schválením technické způsobilosti vozidla, a bylo zřejmé, že byl dodatečně pozměněn, byl do
nového technického průkazu (do řádku 39) vepsán údaj „nejvyšší technicky
přípustná/povolená hmotnost připojeného vozidla(kg) - 1120“. Na tuto skutečnost správní
orgán stěžovatele upozornil, ten proti tomu neměl žádné námitky, a řízení ve věci bylo
ukončeno. Vzhledem k tomu, že se jevilo evidentní, že v původním technickém průkazu došlo
k neoprávněné změně údaje povolené hmotnosti přípojného vozidla z 1120 kg na 1420 kg,
podal Magistrát města Olomouce současně podnět Policii ČR k prošetření podezření
z trestného činu pozměňování veřejné listiny. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo zjistit
skutečnosti opravňující k zahájení trestního stíhání, policie věc odložila.
Dopisem ze dne 7. 2. 2005 vyzval stěžovatel Magistrát města Olomouce, aby o změně
nejvyšší povolené hmotnosti vydal správní rozhodnutí. Magistrát města Olomouce stěžovateli
odpověděl dne 14. 2. 2005 vysvětlujícím dopisem. Dne 1. 3. 2005 zaslal stěžovatel Magistrátu
města Olomouce další dopis, v němž požaduje, aby změna v technickém průkazu byla
projednána ve správním řízení. Dne 15. 4. 2005 vydal Magistrát města Olomouce
pod č. j. EV/318/05-KOV, rozhodnutí o opravě údaje o nejvyšší povolené hmotnosti
bržděného přípojného vozidla na hodnotu 1120 kg. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel
odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Krajským úřadem Olomouckého kraje dne 30. 5. 2005,
č. j. KUOK/16277/05-ODSH-SD/690, tak, že odvolání se zamítá a potvrzuje se napadené
rozhodnutí Magistrátu města Olomouce. Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel
včasnou žalobu, o níž bylo rozhodnuto zamítavě rozhodnuto rozsudkem, jenž byl napaden
nyní projednávanou kasační stížností.
Podle §70 písm. d) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání u vyloučeny úkony
správního orgánu jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob
nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu
povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-
li zvláštní zákon jinak.
Podle §68 písm. e) je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání
rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že: Nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
V posuzované věci podle názoru Nejvyššího správního soudu z obsahu rozhodných
skutečností zcela zřetelně vyplývá, že předmětná oprava, která byla provedena v technickém
průkazu osobního vozidla, se týkala údaje, který byl v původním technickém průkazu uveden
v rozporu se schválením technické způsobilosti osobního vozidla. Tuto skutečnost
ani při provádění opravy v technickém průkazu, ani v žalobě, a ani v kasační stížnosti
stěžovatel nijak nerozporoval.
Byla-li tedy příslušná oprava provedena jako uvedení daného údaje do souladu
se schválením výchozí technické způsobilosti osobního vozidla, potom se zcela evidentně
jednalo o úkon správního orgánu jehož vydání záviselo výlučně na posouzení technického
stavu daného konstrukčního typu osobního vozidla. To přirozeně platilo i pro návazné,
stěžovatelem vyžádané rozhodnutí o provedení změny dotčeného údaje.
Na této skutečnosti nic nemění to, že opravovaný údaj, tak jak byl uveden
ve stěžovatelem předkládaném původním technickém průkazu, byl Magistrátem města
Olomouce shledán jako neoprávněně pozměněn, a že byly činěny určité úkony ke zjištění
okolností takto provedené neoprávněné změny. Rozhodující v dané věci bylo,
že takto uváděný údaj byl mimo jakékoliv pochybnosti v rozporu se schválením technické
způsobilosti osobního vozidla, a bylo třeba jej opravou uvést do souladu s předepsaným
a posouzeným technickým stavem.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že si vozidlo pořizoval za tím účelem,
aby s ním mohl vykonávat zaměstnání, resp. podnikat, čímž zřejmě míří na to,
že právě tato skutečnost by byla na překážku aplikace §70 písm. d) s. ř. s.,
neboť by takové posouzení znamenalo právní překážku výkonu povolání, zaměstnání
nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, k tomu Nejvyšší správní soud
uvádí, že je jiného názoru. I kdyby stěžovatel cíleně počítal s tím, že bude při užívání vozidla
využívat nosnosti přípojného vozidla až do horní hranice zapsané nosnosti, a nyní může
vozidlo užívat jen do nižší horní hranice nosnosti, to ještě vůbec naznamená, že musí přestat
s podnikáním. Důsledky budou spíše takové, že stěžovatel bude mít vyšší
než příp. předpokládané náklady na dopravu, neboť bude při jednom „naložení“ moci
převážet zboží, věci, apod. jen do „řádně“ uvedené horní hranice nosnosti. To ale překážkou
podnikání není, a už vůbec ne překážkou právní. Proto Nejvyšší správní soud nepovažuje
tuto námitku za důvodnou.
Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě žalobu odmítl s odkazem na §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §68 písm. e) s. ř. s., neboť dovodil,
že se na napadené rozhodnutí vztahuje kompetenční výluka stanovená v §70 písm. d) s. ř. s.,
postupoval podle názoru Nejvyššího správního soudu naprosto v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by Krajský soud v Ostravě v posuzované věci
nesprávně posoudil skutečnosti podřaditelné důvodům namítaným v kasační stížnosti.
Naopak se Nejvyšší správní soud plně ztotožnil s napadeným usnesením krajského soudu.
Proto nebyla kasační stížnost shledána důvodnou a musela být podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítnuta.
Účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
protože stěžovateli, který neměl v řízení úspěch náhrada nákladů nepřísluší, a žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ostatně ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu
nezjistil (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s.).
Zástupci stěžovatele Mgr. Radimu Janouškovi, advokátu, který byl ustanoven soudem
pro řízení o kasační stížnosti, náleží odměna za dva úkony právní služby po 1000 Kč,
a to příprava a převzetí zastoupení a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. b)
a d)ve spojení s ustanovením §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], k nimž náleží
náhrada hotových výdajů ve výši 75 Kč ke každému z úkonů – celkem 150 Kč (§13 odst. 3
vyhlášky č. 177/996 Sb.). Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty
(dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně, vypočtená podle §37
písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 408,60 Kč. Ustanovenému zástupci
se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2558,60 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu