ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.256.2006
sp. zn. 4 Azs 256/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. K., zast. Mgr. Dagmar Dřímalovou,
advokátkou, se sídlem Praha 6, Muchova 9/223, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 25. 1. 2006, č. j. 3 Az 15/2005 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupkyni stěžovatele Mgr. Dagmar Dřímalové, advokátce,
se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora
označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla jako opožděná odmítnuta
jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 3. 2004,
č. j. OAM-6344/VL-11-P11-2003. Tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl
pro nesplnění podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 ani §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně bylo vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Městský soud v Praze v napadeném usnesení uvedl, že žaloba byla podána opožděně.
Soud zjistil z obsahu správního spisu, že se žalobce při doručování rozhodnutí žalovaného
v místě hlášeného pobytu nezdržoval, a proto mu byla doručována výzva k vyzvednutí
rozhodnutí postupem podle §24 odst. 2 a 3 zákona o azylu. Oznámení o uložení nedoručené
písemnosti bylo vyvěšeno na úřední desce PoS H. dne 26.4.2004, adresát si zásilku
nevyzvedl, a za den doručení byl považován, po marném uplynutí 10-ti denní úložní lhůty,
den 6. 5. 2004. Posledním dnem 15 denní lhůty k podání žaloby pak byl pátek dne
21. 5. 2004. Žaloba však byla podána k poštovní přepravě až dne 30. 11. 2005. Městský soud
v Praze proto žalobu usnesením podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost,
kterou opírá o ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) s. ř. s. V kasační stížnosti namítá,
že s napadeným usnesením nesouhlasí a domnívá se, že byl v předchozím řízení zkrácen
na svých právech. Stěžovatel současně v kasační stížnosti požádal o ustanovení advokáta.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, č. j. 3 Az 15/2005 – 24, byla
stěžovateli ustanovena zástupkyně – Mgr. Dagmar Dřímalová, advokátka, se sídlem v Praze
6, Muchova 9/223.
Podáním ze dne 22. 8. 2006 stěžovatel prostřednictvím ustanovené zástupkyně kasační
stížnost doplnil. V doplnění kasační stížnosti namítá, že při doručování rozhodnutí žalovaného
nebylo postupováno v souladu s §24 odst. 2 a 3 zákona o azylu, a tak nemohlo dojít
k doručení výzvy k převzetí rozhodnutí žalovaného a k následnému zmeškání lhůty
pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. Jmenovitě uvádí, že z napadeného usnesení soudu
nijak nevyplývá, jakým způsobem žalovaný, natožpak hodnověrně, zjišťoval, že se stěžovatel
v místě hlášeného pobytu v předmětné době nezdržoval a dlouhodobě nezdržuje, když z §24
odst. 3 zákona o azylu vyplývá, že k doručení podle §24 odst. 2 zákona o azylu (uložení
písemnosti a oznámení o uložení nedoručené písemnosti na úřední desce) lze přistoupit
po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě,
kde je hlášen k pobytu, a místo jeho pobytu není známo. Stěžovatel v tomto doplnění kasační
stížnosti současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se ztotožnil s napadeným
usnesením a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Současně uvedl, že jak poznamenal
již ve svém vyjádření k žalobě, této žalobě podané dne 30. 11. 2005 proti uvedenému
rozhodnutí žalovaného, předcházela žaloba stěžovatele ze dne 2. 6. 2004 ke Krajskému soudu
v Ostravě, podáním ze dne 1. 6. 2004, přičemž tato žaloba byla shledána opožděnou
a z tohoto důvodu byla odmítnuta usnesením ze dne 23. 6. 2005, č. j. 24 Az 352/2004 - 27.
Toto rozhodnutí stěžovatel kasační stížností nenapadl. Nyní napadeným rozhodnutím soud
postup správního orgánu shodně označil za správný a zákonu odpovídající.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátkou.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu (zde Městského soudu v Praze) režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu; takové vízum opravňuje cizince k pobytu
na území po dobu platnosti víza, nejdéle po dobu 1 roku; na žádost cizince odbor cizinecké
a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného
víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti je jeho úkolem posoudit, zda v předchozím řízení byly dány
důvody vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla odmítnuta, přichází v úvahu toliko důvod vymezený
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu.
Takovou nezákonnost však Nejvyšší správní soud v napadaném rozhodnutí neshledal.
Jak vyplývá ze správního spisu, dne 26. 4. 2004 byl proveden pokus o doručení
předvolání k převzetí rozhodnutí do vlastních rukou ve smyslu §24 odst. 1 zákona o azylu,
v tehdy platném znění, stěžovateli v PoS H., kde byl stěžovatel hlášen. Podle úředního
záznamu založeného ve spisu doručování prováděli pracovník odboru azylové a migrační
politiky a pracovník Správy uprchlických zařízení. Bylo zjištěno, že žadatel o udělení azylu
(stěžovatel) se v místě svého pobytu nezdržuje. Pracovníci, kteří doručování prováděli, hledali
stěžovatele na pokoji, kde byl ubytován. Žadatele se jim nepodařilo zastihnout. V úředním
záznamu se dále uvádí, že z evidence Správy uprchlických zařízení současně vyplývá,
že jmenovaný svévolně opustil dne 24. 4. 2004 PoS H. Vzhledem k výše uvedenému bylo
konstatováno, že předvolání k převzetí rozhodnutí bude doručeno náhradním způsobem ve
smyslu §24 odst. 3 zákona o azylu v platném znění. Spis dále obsahuje výzvu k převzetí
rozhodnutí ve věci azylu, se stanoveným datem převzetí rozhodnutí dne 6. 5. 2004,
adresovanou stěžovateli, a přeloženou do ruského jazyka. Výzva přitom obsahuje
poučení, že pokud se stěžovatel nedostaví k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě uvedený,
bude podle §24a odst. 2 zákona o azylu, v platném znění, den ve výzvě uvedený považován
za den doručení. Dále spis obsahuje úřední záznam o tom, že vzhledem ke skutečnosti,
že se stěžovateli nepodařilo doručit písemnost v místě jeho hlášeného pobytu, byla písemnost
doručena podle §24 odst. 3 zákona o azylu. Písemnost byla uložena u pověřeného
zaměstnance Ministerstva vnitra České republiky na pracovišti Odboru azylové a migrační
politiky MV ČR v azylovém zařízení PoS H. Tato písemnost byla vyvěšena po dobu 10 dnů a
poslední den této lhůty se považoval za den doručení. Stěžovatel se v označený den, tj.
6. 5. 2004, bez sdělení důvodu k převzetí rozhodnutí nedostavil, přestože mu výzva k převzetí
rozhodnutí byla doručena. Spis dále obsahuje i protokol o úředním předání rozhodnutí
žalovaného stěžovateli, z něhož vyplývá, že k tomuto předání rozhodnutí došlo za přítomnosti
tlumočníka v PoS H. dne 31. 5. 2004.
Ustanovení §24 a §24a zákona o azylu v tehdy platném znění stanovilo:
§24
(1) Písemnosti se doručují do vlastních rukou žadatele o udělení azylu.
(2) Písemnost, kterou se nepodařilo doručit, se uloží v přijímacím nebo pobytovém
středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném
azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Oznámení o uložení
nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce.
Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
(3) Po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje
v místě, kde je hlášen k pobytu, se v případě, že místo jeho pobytu není známo, doručení
provede podle odstavce 2.
§24a
(1) Rozhodnutí se žadateli o udělení azylu doručí v místě a čase stanoveném v písemné
výzvě k převzetí rozhodnutí.
(2) Nedostaví-li se žadatel o udělení azylu k převzetí rozhodnutí v den ve výzvě
uvedený, ač mu výzva byla doručena, je den k převzetí rozhodnutí ve výzvě uvedený
považován za den, kdy je rozhodnutí žadateli o udělení azylu doručeno.
Stěžovatel namítá, že z napadeného usnesení soudu nijak nevyplývá, jakým způsobem
žalovaný, natožpak hodnověrně, zjišťoval, že se stěžovatel v místě hlášeného pobytu
v předmětné době nezdržoval a dlouhodobě nezdržuje, když z §24 odst. 3 zákona o azylu
vyplývá, že k doručení podle §24 odst. 2 zákona o azylu (uložení písemnosti a oznámení
o uložení nedoručené písemnosti na úřední desce) lze přistoupit po hodnověrném zjištění,
že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, a místo
jeho pobytu není známo.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že městský soud v napadeném usnesení
při rekapitulaci svých zjištění z obsahu správního spisu mj. konstatuje, že z úředního záznamu
ze dne 26. 4. 2004 vyplývá, že žalobce opustil svévolně PoS H. dne 24. 4. 2004. Není toliko
uvedeno, že stěžovatel byl pracovníky, kteří doručování prováděli, také hledán na pokoji, kde
byl ubytován. Vzhledem k tomu, že ani v žalobě, ani v kasační stížnosti, stěžovatel nijak
konkrétně nezpochybňuje, že se v době rozhodné pro doručování výzvy k vyzvednutí
rozhodnutí žalovaného postupem podle §24 odst. 2 a 3 zákona o azylu, v PoS H. nezdržoval,
jeví se kasační stížnost účelová.
Za zjištěného stavu věci došlo i podle názoru Nejvyššího správního soudu k doručení
jak výzvy k vyzvednutí rozhodnutí (§24 odst. 2 a 3 zákona o azylu), tak samotného
rozhodnutí (§24 a odst. 2 zákona o azylu), v souladu se zákonem, přičemž účinky doručení
rozhodnutí nastaly dne 6. 5. 2004. Pro podání žaloby ve věci azylu (dnes „mezinárodní
ochrany“) stanoví §32 odst. 1 zákona o azylu 15 denní lhůtu. K tomu, aby byla žaloba podána
včas, bylo tedy třeba žalobu podat nejpozději dne 21. 5. 2004. Žaloba však byla podána
až dne 30. 11. 2005 k poštovní přepravě, a byla tedy podána opožděně.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že Městský soud v Praze postupoval správně,
pokud žalobu jako opožděnou odmítl, neboť lhůta k jejímu podání byla zmeškána. Nejvyšší
správní soud se tak plně ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze v této věci.
Nejvyšší správní soud ještě poznamenává, že i kdyby byla lhůta pro podání žaloby
příp. počítána od data faktického převzetí rozhodnutí žalovaného stěžovatelem,
tj. od 31. 5. 2004, byla by žaloba podaná dne 30. 11. 2005 také zcela zjevně opožděná.
Ostatně opožděnosti žaloby ze dne 30. 11. 2005 proti rozhodnutí žalovaného,
podané k Městskému soudu v Praze, si musel být stěžovatel sám vědom již z toho důvodu,
že na ní sám vyznačil jako datum doručení napadeného rozhodnutí den 8. 9. 2005
(ani ve vztahu k tomuto datu tak nebyla dodržena 15 denní lhůta pro podání žaloby),
jakož i z toho důvodu, že proti stejnému rozhodnutí žalovaného již podáním k poštovní
přepravě učiněným dne 1. 6. 2004, podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (o níž bylo
rozhodnuto usnesením ze dne 23. 6. 2005, č. j. 24 Az 352/2004 - 27), a činil tak na základě
doručeného rozhodnutí. Proto je i vzhledem k těmto skutečnostem zcela zřejmé, že další
žaloba proti rozhodnutí žalovaného podaná až dne 30. 11. 2005 je opožděná, čehož si musel
být stěžovatel nepochybně vědom.
Pokud jde o skutečnost, že Městský soud v Praze (místně příslušný podle místa pobytu
stěžovatel v době podání žaloby ze dne 30. 11. 2005) rozhodoval v situaci, kdy bylo ke dříve
podané žalobě ke Krajskému soudu v Ostravě již jednou ve věci rozhodnuto, k té Nejvyšší
správní soud poznamenává, že předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nezaložilo
podle jeho názoru překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť nebylo rozhodnutím ve věci
samé.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný,
který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nej vyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele, Mgr. Dagmar Dřímalová, byla
ustanovena soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 v návaznosti na §120
s. ř. s. ustanovené zástupkyni za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu v celkové
výši 2150 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní
služby (á 1000 Kč - §11 odst. 1 b/ ve spojení s §9 odst. 3 písm. f/ cit. vyhlášky) a dvou
režijních paušálů (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu