ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.56.2007
sp. zn. 4 Azs 56/2007 - 93
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: D. T. H., zast. Mgr. Janem Lipavským,
advokátem, se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. 61 Az 126/2006 - 73,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 2. 2007, č. j. 61 Az 126/2006 - 73,
zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-258/VL-10-16-2004, ze dne
17. 2. 2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovatelce byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním její věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatelky a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu
správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační
stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod.
Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů
stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné, ani efektivní, aby v obdobné věci
znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li
kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti přednesla
toliko potřebu učinit judikatorní odklon ve způsobu řešení právních otázek obsažených
v jejích kasačních námitkách.
Stěžovatelka v kasační stížnosti označila důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b) a d)
s. ř. s. a namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, který nerozhodl, zda je či není
dána překážka vycestování. Stěžovatelka konstatovala, že žádné ustanovení zákona o azylu
nevylučuje aplikaci §91 téhož zákona a ustanovení §28 zákona o azylu obsahuje pojem
„neudělení azylu“, který je třeba vykládat jako každé negativní rozhodnutí o žádosti o udělení
azylu. Stěžovatelka je přesvědčena, že o překážce vycestování je třeba rozhodnout vždy,
pokud není žádosti o udělení azylu vyhověno.
K předneseným námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelka v průběhu
správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by byť jen naznačovaly existenci překážky
vycestování, neboť k návratu do Vietnamu stěžovatelka pouze konstatovala, že se obává,
že nezíská zaměstnání kvůli svým kádrovým materiálům. Jiné důvody stěžovatelka
ve správním, ani v soudním řízení netvrdila.
K otázce zkoumání překážek vycestování v případě zjevně nedůvodné žádosti
se Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 5 Azs 230/2004 - 45, www.nssoud.cz, nebo ve svém rozsudku ze dne 9. 9. 2004,
č. j. 2 Azs 147/2004 - 41, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 409/2004, www.nssoud.cz. Z uvedených judikátů vyplývá, že rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné nelze považovat za rozhodnutí o neudělení
azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Rozhodne-li Ministerstvo vnitra o zamítnutí žádosti
o udělení azylu jako zjevně nedůvodné, nečiní již výrok o neexistenci překážek vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Problematiku existence skutečností zakládajících překážky vycestování do Vietnamu
řešil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66,
www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 24. 1. 2006, č. j. 2 Azs 260/2005 - 42,
www.nssoud.cz, případně v rozsudku ze dne 12. 5. 2006, č. j. 5 Azs 322/2005 - 77,
www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal důvody pro judikatorní
odklon, a uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba
rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu