ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.82.2007
sp. zn. 4 Azs 82/2007 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Z. T., zast. JUDr. Martinem Čonkou,
advokátem, se sídlem Cheb, Komenského 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2007, č. j. 59 Az 136/2006 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 4. 2007, č. j. 59 Az 136/2006 - 25,
zastavil řízení o žalobě podané žalobkyní proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2006,
č. j. OAM-1284/VL-20-11-2006, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění krajský soud uvedl, že žalobkyně v průběhu přezkumného řízení
před rozhodnutím soudu ve věci, vzala svou žalobu v plném rozsahu zpět. Krajský soud
proto řízení podle §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastavil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost, v níž namítala, že si zpětvzetí žaloby rozmyslela a trvá na tom, aby se příslušný soud
její žalobou zabýval. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační námitka nepředstavuje
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s., a navrhl odmítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka ve své kasační stížnosti uplatnila.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení
před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí
návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu
toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka udělila dne
19. 3. 2007 plnou moc JUDr. Martinu Čonkovi, advokátu, k zastupování ve věci „zrušení
azylového řízení“. Zplnomocněný advokát podáním ze dne 23. 3. 2007 výslovně vzal
zpět žalobu proti rozhodnutí žalovaného, toto podání bylo krajskému soudu doručeno dne
28. 3. 2007.
Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatelky, vyjádřené v podání jejího zástupce
ze dne 23. 3. 2007, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka
zamýšlela ukončení řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného jeho zastavením, a vzhledem
k tomu, že ke dni podání zpětvzetí nebylo v řízení u krajského soudu o věci rozhodnuto,
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro zastavení řízení podle §47 písm. a)
s. ř. s. byly splněny.
Podle §64 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.
Podle §41a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu
nejpozději současně s tímto úkonem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že si zpětvzetí žaloby rozmyslela a trvá
na jejím projednání. V kontextu citovaného §41a odst. 4 o. s. ř. však zpětvzetí žaloby mohlo
být odvoláno pouze tehdy, jestliže by stěžovatelka soudu nejpozději s tímto zpětvzetím
doručila úkon, jenž by vyjadřoval její vůli pokračovat v řízení, resp. obsahoval odvolání
podaného zpětvzetí.
Stěžovatelka doručila soudu kasační stížnost, obsahující úkon směřující k odvolání
zpětvzetí, dne 14. 5. 2007, tj. až poté, kdy bylo zpětvzetí soudu doručeno (dne 28. 3. 2007),
a dokonce i poté, kdy soud v důsledku zpětvzetí řízení o žalobě zastavil (dne 3. 4. 2007).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že odvolání zpětvzetí žaloby vyjádřené v kasační
stížnosti proti usnesení, jímž bylo na základě tohoto zpětvzetí řízení o žalobě zastaveno, nemá
účinky odvolání úkonu podle §41a odst. 4 o. s. ř. Skutečnost, že si stěžovatelka zpětvzetí
žaloby rozmyslela a chtěla by, aby se soud její žalobou zabýval, nezpochybňuje projev vůle
ve zpětvzetí vyjádřené, ani správnost rozhodnutí krajského soudu, který řízení o žalobě
zastavil.
Podobné závěry ostatně vyjadřuje i konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2003, č. j. 3 Ads 36/2003 - 54,
publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 407/2004,
www.nssoud.cz, jestliže žalobkyně ve svém podání výslovně uvedla, že žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu bere zpět, soud za splnění podmínek §37 odst. 4 s. ř. s.
řízení dle §47 písm. a) s. ř. s. zastaví. Napadne-li poté žalobkyně toto rozhodnutí kasační
stížností, ve které toliko namítá, že zpětvzetí žaloby učinila z důvodu zamítnutí její žádosti
o ustanovení zástupce, je taková kasační stížnost nedůvodná.
Nejvyšší správní soud neshledal v postupu a rozhodnutí krajského soudu žádná
pochybení, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší
správní soud ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelka s podanou kasační
stížností úspěch neměla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu