ECLI:CZ:NSS:2007:5.AS.17.2007
sp. zn. 5 As 17/2007 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobců: a) V. P., b) Ing. arch. J. P., c) V. K., proti žalovanému Krajskému úřadu
Zlínského kraje, tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2006, č. j. 30 Ca 283/2005 - 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2006, č. j. 30 Ca 283/2005 - 26
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2005, č. j. KUZL 15709/ÚP-Mor. Tímto rozhodnutím
bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, stavebního úřadu, č. j.
SÚ/4329/2004/40405/2004/TKA ze dne 3. 5. 2005, jímž rozhodnul stavební úřad
o vyvlastnění pozemků, jejichž spoluvlastníky jsou žalobci, a o náhradě za toto vyvlastnění.
Dne 25. 11. 2005 obdržel krajský soud žalobu proti rozhodnutí stěžovatele, v soudním
řízení správním ji přezkoumal a rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení spočívající
v podstatném porušení procesních předpisů a současně ohledem na skutečnost, že správní
orgán se nevypořádal s námitkou týkající se náhrady za vyvlastňovaný pozemek.
Nejvyšší správní soud nejdříve v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a §103 odst. 1
písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) zkoumal, zda byly splněny
podmínky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. K jejich splnění přihlíží
bez ohledu na to, zda je jejich nedostatek v kasační stížnosti namítán. Mezi podmínky řízení
patří i věcná příslušnost soudu.
S účinností správního řádu soudního a novelou občanského soudního řádu (zákon
č. 99/1963 Sb., dále „o. s. ř.“) od 1. 1. 2003 došlo k vymezení rozhodnutí, která jsou
přezkoumávána ve správním soudnictví a rozhodnutí, která podléhají přezkumu podle
změněné části páté o. s. ř. Podle ustanovení §244 o. s. ř. platí, že „rozhodl-li orgán moci
výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy,
popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní
orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá
z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 o. s. ř.),
a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána
na návrh v občanském soudním řízení.“
K otázce přezkumu žaloby týkající se poskytování náhrad za vyvlastnění se dostatečně
již vyjádřila judikatura. Shodla se na tom, že jde o otázku soukromoprávní, která podléhá
přezkumu podle části páté o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2006 č. j. 2 As 8/2006 - 130, www.nssoud.cz).
Naopak, k otázce příslušnosti k rozhodnutí ve věci sporů týkajících se vyvlastnění
se vyjádřil zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, dne 5. 5. 2005 ve svém usnesení č. j. Konf 81/2004 - 12 (zveřejněno
pod č. 676/2005 Sb. NSS), podle něhož je příslušným k rozhodnutí o žalobě směřující
proti rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění soud
ve správním soudnictví. K otázce přezkoumávání výše náhrady za vyvlastněný majetek
se vyslovil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 1993, č. j. 6 A 147/92 - 22,
kde vyložil, že: „Výrok rozhodnutí o vyvlastnění a výrok o stanovení náhrady
za vyvlastňované nemovitosti jsou výroky samostatnými, oddělitelnými a spravujícími
se různou právní úpravou, byť i výrok o náhradě na výrok o vyvlastnění navazuje.“ S tímto
názorem se ztotožnil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne
12. 10. 2004, č. j. 4 As 47/2003 - 50 (zveřejněno pod č. 448/2005 Sb. NSS) rozhodnul,
že „je nezbytné rozlišovat, zda správní orgán rozhoduje ve sporu o vlastnické právo,
nebo zda rozhoduje o zřízení věcného břemene či o vyvlastnění. Rozhodnutí správního orgánu
o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění není rozhodnutím správního orgánu
v soukromoprávní věci, vydaným v mezích zákonné pravomoci správního orgánu ve smyslu
§68 písm. b) s. ř. s.; jeho přezkum tak náleží do pravomoci správních soudů, a nikoliv soudů
obecných. Rozhodnutím ve věci soukromého práva je však rozhodnutí o určení způsobu a výše
náhrady“. Toto rozhodnutí rozšířeného senátu předcházelo rozhodnutí konfliktního senátu,
který však na ně plně odkázal.
Přezkum soukromoprávních nároků, o kterých rozhodly správní orgány, znamená
vyšší stupeň právní ochrany zejména s ohledem na charakter občanského soudního řízení.
Správní orgán nevystupuje v soukromoprávních věcech ve vrchnostenském, ale rovném
postavení. Určení, které nároky jsou považovány za soukromoprávní, vymezuje charakter
předmětného nároku a následně zejména judikatura. V obou soudních řízeních existují
mechanismy k nalezení odpovědi, zda je nárok soukromoprávní či veřejnoprávní a kdo je
příslušný k jeho projednání. Uvedený systém vyhovuje plně konceptu dualismu práva
a mj. i požadavkům Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Pokud správní soud obdrží žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
o soukromoprávním nároku, jímž je například rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění, v souladu
s ustanovením §46 odst. 2 s. ř. s. ji odmítne a žalobce současně podle téhož ustanovení poučí
o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a rovněž uvede,
ke kterému věcně příslušnému soudu ji má podat. V souladu s ustanovením §68 s. ř. s. je
žaloba totiž nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané
v mezích zákonné pravomoci správního orgánu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem Nejvyššího správního soudu je krajský
soud v souladu s ustanovením §110 odst. 3 s. ř. s. vázán.
O požadovaném odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval,
neboť rozhodnul ve věci samotné.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu