ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.15.2007
sp. zn. 5 Azs 15/2007 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: D. A. M., zastoupený JUDr. Josefem
Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, AK Jeřábkova 5, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2007, č. j. 55 Az 7/2006 – 58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Výše citovaným rozsudkem zamítl Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“)
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ministerstva vnitra ze dne 7. 11. 2006, č. j. OAM-
923/LE-BE04-BE01-2006. Tímto rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena
mezinárodní ochrana z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13, §14, §14a a
§14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že v jeho případě byly splněny podmínky
pro udělení azylu, které se snažil doložit i v řízení před krajským soudem. Okolnosti jeho
žádosti o azyl byly nedostatečně prozkoumány a nesprávně zhodnoceny. Stěžovatel opustil
svou zemi v důsledku sociální tísně a z politických důvodů, kdy se obával o svůj život.
Sice nebyl nikdy členem žádné politické strany, avšak jeho politické názory se neztotožňují
se současným politickým režimem v zemi. Má reálné obavy o svůj život, neboť je běžné,
že na východě země odkud pochází, vzniká většina povstání, která jsou krvavě potlačována
a kde běžně zmizí mnoho osob beze stopy. V jeho zemi vládne korupce, volby neproběhly
svobodně, ač se to tak vnějšímu světu jeví. Ačkoli vystudoval informatiku, nemohl
ve své zemi získat žádné zaměstnáni, což přičítá rovněž politickému systému v zemi
a jeho odlišnému politickému názoru. Má za to, že mu v zemi jeho původu hrozí
pronásledování z důvodu zastávání jeho politických názor které jsou odlišné od současné
vládnoucí politiky a rovněž pro jeho příslušnost k sociální skupině - je z východní části země.
Skutečnost, že dosud nebyl policií ani jiným státním orgánem napaden či jinak výrazně
perzekuován mu nemůže být přičítána k tíži. Pokud by byl již surově napaden či dokonce
zabit, tak by jen stěží mohl žádat o azyl v jiné demokratické zemi. Celý systém udělování
azylu uprchlíkům by pak ztrácel smysl. O jeho diskriminaci svědčí i to, že přestože
vystudoval vysokou školu nemůže sehnat vůbec práci, přestože jeho obor je v rozvoji.
Argument, že nebylo prokázáno, že mu po návratu do země nehrozí nebezpečí nebyl správním
orgánem ani krajským soudem dostatečně odůvodněn. Stěžovatel sám uvedl konkrétní případ
pana C. F., který byl po návratu do země odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Srovnávání
aktivního odporu proti vládě pana F. a žalobce není možné, a stejně tak není možné předvídat
i postup vlády vůči stěžovateli po jeho návratu. Správní orgán nemá dostatek podkladů a ani
kompetenci pro předjímání rozhodnutí vlády jeho země původu. On však vycházeje z
reálných zkušeností a případu pana F. má důvodnou obavu o život po svém navrácení do
země. Stěžovatel rovněž doložil řadu písemných podkladů - novin a internetových zpráv o
nebezpečích, která mu v jeho zemi hrozí. Tyto materiály však správní orgán i krajský soud
bagatelizují, s tvrzením, že se sice v zemi ději, avšak vzhledem k tornu, že doposud se na
stěžovateli neudála, nehrozí mu žádné nebezpečí. Důvody azylu jsou u stěžovatele dány
důvodnou obavou o jeho život. To, že doposud nebyl v zemi svého původu zmrzačen ani
zabit, nelze přičítat k tíži stěžovatele, jak to činil krajský soud i správní orgán. Stěžovatel je
tak přesvědčen, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku a celý případ včetně
předložených důkazů. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
tomuto vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný se vyjádřil ke kasační stížnosti dne 19. 2. 2007. Oprávněnost podané kasační
stížnosti popírá, s rozsudkem plně souhlasí. V průběhu azylového řízení bylo zjištěno,
že stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu ani k důvodu pro udělení doplňkové
ochrany. Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno po nabytí účinnosti
zákona č. 350/2005 Sb. (tj. po 13. 10. 2005), postupoval zdejší soud již podle s. ř. s. ve znění
novelizovaném uvedeným zákonem. Nejvyšší správní soud se proto ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. zabýval nejprve otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je tedy přijatelná. Nejvyšší správní soud se vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu podrobně věnoval např. ve svých
usneseních ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, (publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS),
kde dospěl k závěru, že o přijatelnou kasační stížnost se prakticky může jednat mimo jiné
tehdy, pokud se dotýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu. Tak tomu bylo i v daném případě, neboť část stěžovatelem uplatněného
důvodu kasační stížnosti (tvrzené obavy z pronásledování po jeho návratu do země původu
ve vztahu k udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu) nebyla dosud řešena
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. §109 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal
žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 11. 8. 2006, v níž uvedl, že je křesťanského
vyznání, není a nikdy nebyl členem žádné politické strany. Svou vlast opustil v červenci 2006
z politických a sociálních důvodů. Do ČR přicestoval letecky dne 28. 7. 2006. K podání
žádosti jej vedly sociální důvody. Vystudoval a nemohl najít práci ve svém oboru. Dále nebyl
spokojen s politickým režimem v zemi. Pochází z východní části, kde jsou lidé utlačováni
a mnoho z nich mizí beze stopy. V pohovoru konaném dne 24. 8. 2006 dále upřesnil,
že se hlásí k etniku – K. M., národnosti je konžské. Zdržoval se v K., kde bydlel s matkou,
jelikož otec zemřel. Ukončil univerzitu, obor informatiky a pak příležitostně pracoval na
počítačích. Byl nezaměstnaný a co se týká politického problému uvedl, že pochází z východu,
kde jsou nepokoje a častá povstání. Přišel o několik členů své rodiny. Dále uvedl, že mají
jednoho prezidenta a čtyři viceprezidenty, kteří zemi drží špatně a navíc mají tři armády. Mezi
těmito často dochází ke střetu. Když se střetávají, trpí tím obyčejní lidé. Dalším důvodem
odchodu stěžovatele byly volby prezidenta státu. V přechodném období, které bylo vyhlášeno,
se ztratilo 5 mil. volebních lístků a část počítačů, které měly být použity k volbám byly
zmanipulovány, tj. volební proces byl zkorumpovaný. Situace v zemi je taková, že pokud se
chcete domáhat svých práv, může se stát, že policie člověka zabije. Na otázku žalovaného, jak
se tato situace dotýká konkrétně jeho osoby uvedl, že kvůli nejistotě v zemi se investoři bojí
přicházet do jejich země, proto není dostatek pracovních příležitostí a člověk nemůže najít
práci. Posledním impulsem k opuštění vlasti byl fakt, že se v dohledné době v jeho zemi nic
nezmění. Doufal, že se situace zlepší, když byl u moci prezident M., avšak nic se nestalo. Pak
doufali, že se to zlepší u prezidenta K. Nic se nezměnilo, zavraždili ho a nezměnilo se nic
ani po něm. Dále uvedl, že v Evropě jsou lepší podmínky pro pracovní uplatnění, lepší
výdělky a životní podmínky. O udělení mezinárodní ochrany se rozhodl požádat dne
29. 7. 2006, po svém zadržení Policií ČR na hraničním přechodu v R. a také proto, že ČR je
demokratická země a je členem EU. Ihned po příjezdu do ČR o ni nepožádal proto, že chtěl o
azyl požádat ve Francii. Problémy se státními orgány, soudy, armádou či policií ve své vlasti
neměl. Cestu do Evropy si zařídil za pomoci převaděče, který mu zařídil cestovní doklad i
letenku. V průběhu své cesty žádné problémy s cestováním, či potíže na hranicích, neměl. V
případě návratu do vlasti se obává nezaměstnanosti a nebezpečí nenadálé smrti. Správní orgán
po provedeném řízení dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl ve své vlasti pronásledován z
důvodů taxativně vymezených v §12 písm. a) a b) zákona o azylu. Neshledal taktéž důvody
pro udělení azylu dle §13 a §14 citovaného předpisu. Dle ustanovení §28 zákona o azylu
žalovaný posuzoval, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle
ustanovení §14a odst. 1 a §14b zákona o azylu a dospěl k závěru, že nikoli.
Předmětné rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou. V této se domáhal zrušení
rozhodnutí a vrácení žalovanému k dalšímu řízení pro nesprávné posouzení důvodů opuštění
vlasti a důvodů podání žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany. Stěžovatel namítal taktéž
procesní pochybení žalovaného a domníval se, že minimálně splňuje podmínky pro udělení
azylu humanitárního. Jako důkazy předložil výstřižky z novin a kopie internetových
materiálů.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že stěžovatel
nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. V odůvodnění krajský soud
konstatoval, že stěžovatelovy obavy z pronásledování vyplývají spíše z budoucího
pronásledování pro politické přesvědčení, které stěžovatel doposud nijak neprojevil.
Rozsudek napadl stěžovatel včas kasační stížností.
Ačkoliv stěžovatel kasační námitky neuvádí s odkazem na kasační důvody ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., z obsahu kasační stížnosti, kdy brojí proti závěru o neudělení
azylu dle §12 a doplňkové ochrany dle ustanovení §14a zákona o azylu, je zřejmé, že namítá
nesprávné právní posouzení dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Kasační námitky stěžovatele vztahující se k neudělení azylu dle ustanovení §12 písm.
a) a písm. b) zákona o azylu, kdy stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že mu azyl měl být
udělen, neboť mu hrozí pronásledování pro jeho politické názory a jeho příslušnost k sociální
skupině- je z východní části země-, bez toho, aniž by tyto obavy opřel o jakékoliv důkazy,
za situace, kdy své politické názory nijak ve vlasti neprojevoval a nebyl nijak v zemi původu
perzekuován, by samy o sobě nedostačovaly přijatelnosti předmětné kasační stížnosti,
neboť se jedná o otázku již judikatorně komplexně vyřešenou. V této souvislosti lze odkázat
např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 20/2003 - 43 ze dne 30. 10. 2003,
dle kterého „v žádosti o udělení azylu opakovaně uváděné ekonomické důvody (nedostatek
finančních prostředků, nemožnost sehnat práci) a skutečnost, že politický režim v jeho
domovském státě neumožnil žadateli jeho politický rozvoj, nezakládají samy o sobě
odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu §12
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.; tyto důvody nelze
kvalifikovat ani jako politické přesvědčení, a to zejména tehdy, jestliže žadatel nebyl nikdy
členem politické organizace a ani jinak se politicky neangažoval.“ Lze tak souhlasit se závěry
krajského soudu, že tvrzené pronásledování stěžovatele z důvodů jeho politických projevů
v budoucnu k udělení azylu nepostačuje. Obecné tvrzení o pronásledování, bez prokázání
existence takového pronásledování, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení
azylu. Žádost o azyl podaná nikoliv bezprostředně po příjezdu na území České republiky,
ale až poté, co byl stěžovatel zadržen policií bez platného cestovního dokladu na území ČR
a bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění policií, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.
Taktéž stěžovatelem tvrzená neutěšená situace ve východní části země, kde se stěžovatel
zdržoval, sama o sobě nezakládá důvod pro udělení azylu, právně významnou pro zjištění
naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu se jeví vždy konkrétní situace stěžovatele.
Ten však sám uvedl, že pronásledován nebyl. Nelze se taktéž ztotožnit s názorem stěžovatele,
že nemohl získat zaměstnání z důvodu odlišného politického názoru, pokud tento nijak
neprojevoval. Sám stěžovatel ve správním řízení uvedl, že školu ukončil v červnu 2006
a začátkem července 2006 (1. 7. nebo 2. 7.) vycestoval z vlasti.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti žalovanému a krajskému soudu vytýkal,
že nedostatečně odůvodnili a posoudili nebezpečí, jež mu hrozí po návratu do vlasti. Má za to,
že jeho argumentace případem pana C. F., který byl po návratu do vlasti odsouzen k 20 letům
vězení a písemné podklady, jež soudu předložil, jsou pro prokázání této skutečnosti
dostačující.
Dle ustanovení §14a zákona o azylu se „doplňková ochrana udělí cizinci,
který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany
zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu,
jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého
posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže
nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním
občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona
považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení
nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti
z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu,
nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České
republiky“.
Institut doplňkové ochrany v českém právním řádu nahradil koncept tzv. překážek
vycestování, které byly s účinností do 31. 9. 2006 upraveny v §91 zákona o azylu.
Z citovaného ustanovení §14a zákona o azylu vyplývá, že výčet důvodů pro udělení
doplňkové ochrany je taxativní, což znamená, že z jiných důvodů nelze doplňkovou ochranu
udělit. Ze správního spisu nevyplynulo, že by stěžovateli hrozilo v případě návratu do země
původu nebezpečí vážné újmy, jež je předpokladem udělení doplňkové ochrany. Naplnění
podmínek pro poskytnutí doplňkové ochrany žalovaný ve svém rozhodnutí svědomitě
a náležitě posuzoval. Vycházel přitom jednak z výpovědi stěžovatele, jednak z informací,
které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu
dodržování lidských práv v Konžské demokratické republice. (Informace MZV č. j.
115019/2005-LP ze dne 10. května 2005, aktuální informace ohledně situace v Konžské
demokratické republice obsažených v Infobance ČTK). Žalovaný zdůraznil, že stěžovatel sice
vyjádřil svůj nesouhlas se stávajícím režimem a své obavy spojoval s neuspokojivou
politickou situací, avšak o tomto se vyjadřoval velice povrchně a v obecné rovině, nic
konkrétního neuváděl, aktivní politickou činností se nezabýval, neuváděl že by mu v této
souvislosti hrozila, jakákoliv vážná újma. Žalovaný citoval z Informace MZV, č. j.
115019/2005-LP ze dne 10. května 2005, dle které „Podle názoru Zastupitelského úřadu
současná přechodná vláda, která v sobě zahrnuje téměř všechny politické síly v Konžské
demokratické republice, nemá v úmyslu dělat problémy navrátilcům z ciziny, ani když byli
někdejšími protivládními demonstranty“. K stěžovatelově argumentaci případem pastora C.
F., jež se účastnil akcí proti vládě, odjel ze země a po návratu byl pak údajně odsouzen k
trestu odnětí svobody na dvacet let, žalovaný uvedl, že pan C. F. byl aktivním účastníkem
akcí proti vládě, avšak v případě žadatele nic takového zjištěno nebylo. Po zhodnocení
výpovědi stěžovatele tak dospěl žalovaný k závěru, že stěžovateli nehrozí v případě návratu
do vlasti nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Nehrozí mu
taktéž vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích
mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Stěžovatel sice uváděl, že pochází z
východní části země, kde vzniká většina povstání, avšak žádné konkrétní potíže neuvedl. Dle
informací obsažených v Infobance ČTK, se Konžská demokratická republika nenachází ve
válečném stavu a i přes napjatější situaci na východě země není vážně ohrožen život či lidská
důstojnost stěžovatele v důsledku válečného konfliktu. Uložení povinnosti ukončit pobyt na
území ČR není v rozporu ani s mezinárodními závazky ČR. S těmito závěry se Nejvyšší
správní soud plně ztotožňuje. Jak již bylo výše uvedeno ve vztahu k udělení azylu dle
ustanovení §12 zákona o azylu, právně relevantní pro posouzení, v tomto případě posouzení
podmínek pro udělení doplňkové ochrany, se jeví vždy konkrétní situace stěžovatele.
Stěžovatelem uváděný případ pana C. F., jež ovšem vykazuje podstatné odlišnosti, je pro
posouzení naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany stěžovateli právně
bezvýznamný. Sám stěžovatel v kasační stížnosti připouští, že nelze předjímat, jaký bude
postoj vlády vůči jeho osobě v době návratu. Taktéž stěžovatelem předložené články a
internetové zprávy, jež popisují nepokoje při prezidentských volbách v červenci 2006 a
prokazují, jak uvedl krajský soud, špatnou situaci v Kongu, kde se projevuje podvýživa
obyvatel, nedostatek léků a chudoba, nemají žádnou bezprostřední souvislost se stěžovatelem
a jeho osobní situací a nejsou tak způsobilé odůvodnit udělení doplňkové ochrany. Obavy
stěžovatele, že v případě návratu do vlasti bude nezaměstnaný, že bude pronásledován pro své
(doposud neprojevené) politické přesvědčení, nelze považovat za hrozbu skutečného
nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v ustanovení §14a zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že důvody uvedené v kasační stížnosti ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nebyly prokázány, a proto podanou kasační stížnost
podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Protože stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení
úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech
řízení, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu