ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.33.2007
sp. zn. 5 Azs 33/2007 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: A. P., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34, Praha 7, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2007, sp.
zn. 56 Az 316/2006 - 27,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 56 Az 316/2006 - 27
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně,
kterým bylo jeho rozhodnutí ze dne 15. 9. 2006, č. j. OAM-501/VL-10-HA08-06 o neudělení
azylu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Stěžovatel napadá rozsudek z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti spočívající
v nedostatku důvodů tohoto rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasí s názorem soudu, že by měl
provést doplňující pohovor, neboť žalobce uvedl všechny skutečnosti o svém případu a nelze
předpokládat, že by opakování pohovoru přineslo nové zásadní zjištění. K výtce soudu,
že se nepokusil odstranit rozpory ve výpovědích žalobce, stěžovatel podotýká, že není úkolem
správního orgánu jej upozorňovat na rozpory v jeho výpovědích.
Stěžovatel dále namítá, že řízení o azylu je provázeno zásadou aktivity žadatele o azyl.
Stěžovatel si při rozhodování obstaral dostatek podkladů k tomu, aby mohl ve věci
rozhodnout. Žadatel byl tázán, zda má nějaké podklady, kterými může tvrzené skutečnosti
v řízení doložit, a byl vyzván, aby uvedl cokoliv, co se mu zdá důležité. Správnímu orgánu
žalobce sdělil, že zmínil všechno a nemá žádnou písemnost, kterou by svou žádost mohl
doložit.
Stěžovatel se domnívá, že posoudil řádně případ žadatele, přitom neshledal existenci
žádné skutečnosti, která by se dala podřadit pod taxativně vymezené důvody udělení azylu.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce odkazuje na ustanovení §3 správního řádu,
podle kterého je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci.
Stěžovatel podle něj na svou povinnost rezignoval a rozpory v žalobcově výpovědi
se ani nepokusil odstranit. Dále mimo jiné je toho názoru, že ani zákon o azylu, ani příručka
UNHCR nehovoří o nutnosti žadatele se vždy nejprve obrátit s žádostí o pomoc na orgány
vlastního státu, aby mohla být jeho žádost o mezinárodní ochranu považována za důvodnou,
resp. aby byla potvrzena přičitatelnost určitého jednání státu. Nelze tedy přisvědčit
stěžovatelově argumentaci v kasační stížnosti že „...tento údajný protiprávní čin není možno
přičítat státním orgánům Ruské federace, protože jmenovaný nepostupoval podle právního
řádu země původu a neobrátil se s žádostí o pomoc na odpovědné orgány“.
Ze spisu vyplývá, že rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky ze dne
25. 9. 2006 nebyla udělena žadateli mezinárodní ochrana. Stěžovatel neshledal podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany ani ve formě azylu, ani ve formě doplňkové ochrany.
Žalobou se žalobce domáhal přezkoumání tohoto rozhodnutí. Krajský soud v Brně
rozhodnutím ze dne 18. 1. 2007 č. j. 56 Az 316/2006 - 27 rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Dle názoru soudu se stěžovatel měl zabývat otázkou,
zda a jaké pronásledování mohlo hrozit žalobci jako sympatizantovi strany Jabloko
a pasivnímu účastníkovi mítinků v době, kdy opustil vlast. Stěžovatel si dle soudu k tomuto
období žádné zprávy neopatřil. Nezabýval se ani dalším vývojem v zemi původu, aby mohl
zhodnotit, zda připadá v úvahu, že by žalobci mohlo nějaké nebezpečí hrozit ze stejného
důvodu v době případného návratu.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány
důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Řízení o udělení azylu (mezinárodní ochrany) je řízením o žádosti. Zdůvodnění
žádosti je zcela v rukou a věcí žadatele, pouze na něm je, který důvod, o němž je přesvědčen,
že je právě oním důvodem, pro který mu má být azyl udělen, správnímu orgánu uvede, resp.
jeho existenci alespoň tvrdí.
Dle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště. Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, který
má mimo jiné odůvodněný strach z pronásledování z důvodů příslušnosti k určité sociální
skupině ve státě, jehož občanství má nebo ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Pro udělení azylu z uvedeného důvodu je tedy třeba, aby u žadatele o azyl byly naplněny
dvě základní podmínky. První podmínkou je odůvodněný strach z pronásledování.
Podle ustanovení §2 odst. 7 zákona o azylu se za pronásledování považuje ohrožení
života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání,
pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním
občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství
nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým
jednáním.
Druhou podmínkou, kterou zákon o azylu vyžaduje, je odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině. Musí se však jednat o jevy
státní politiky, tj. o jevy státní moci buď přímo vyvolané, tajně podporované, státními orgány
vědomě trpěné či státní mocí záměrně nedostatečně potlačované.
Předpokladem naplnění pojmu pronásledování pro uplatňování politických práv
a svobod proto je, aby žadatel o azyl nějaký politický názor měl, dokázal jej adekvátním
způsobem prezentovat, a věrohodně popsal příkoří, kterého se mu právě z těchto důvodů
dostalo.
Několik anonymních výhrůžných telefonátů žalobcem tvrzených ve smyslu výše
uvedeného nelze považovat za dostatečný důvod pro udělení azylu, navíc nelze usuzovat,
že se jedná o výhrůžky ze strany státní moci, nelze je státu samo o sobě přičítat. Při sporu
se zaměstnavatelem, jak bylo ze spisu zjištěno, se žalobce naopak ruský soud zastal
v jeho prospěch. Ohledně telefonátů pak pomoc policie či jiných státních složek žalobce
nevyhledal. Tyto skutečnosti nejsou důvodnými skutečnostmi relevantními pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu. U žadatele Nejvyšší správní soud obdobně
jako stěžovatel neshledal naplnění pojmových znaků pronásledování ve smyslu ustanovení §2
odst. 7 zákona o azylu. Vzhledem k s žalobcem uvedeným skutečnostem nelze považovat
za reálné, že by informace o zemi původu z let 2005-2006 či doplňující pohovor přinesly nové
relevantní informace k případu žadatele. Nejvyšší správní soud stran opakování pohovoru
odkazuje na své rozhodnutí ze dne 20. 10. 2006, č. j. 8 Azs 105/2005 - 61 – „Opakování
pohovoru za účelem doplnění informací, ať ze strany žadatele o azyl či správního orgánu,
sice není zákonem vyloučeno, ale z povahy věci by mělo být jen ojedinělým a zásadními
skutečnostmi opodstatnitelným jevem. Není vyloučeno, aby soudní orgán přezkoumávající
správní rozhodnutí správnímu orgánu uložil doplnění dokazování a obecně za tímto účelem
pak musí co nejpodrobněji specifikovat, v jakém ohledu se tak má dít, avšak v případě
azylového řízení, resp. pro účely dalšího pohovoru a azylantem, se tento přístup, a to právě
ze shora uvedených důvodů, jeví nevhodným, není však postupem způsobujícím nezákonnost
rozhodnutí.“
Nevěrohodnost tvrzení, zejména vzhledem k jejich rozporuplnosti, znemožňuje
správnímu orgánu shledat u žadatele o azyl podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. a)
a b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti
rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o
udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném
případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona
zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti ve lhůtě 30 dnů od zahájení správního řízení, vydá
správní orgán negativní rozhodnutí dle §12 citovaného zákona; to však neznamená,
že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost domýšlet právně relevantní důvody
pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto důvodům příslušná skutková
zjištění. Správní orgán dle správního řádu postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu
s požadavky uvedenými v ustanovení §2 správního řádu. Zejména správní orgán dbá,
aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného
případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů
nevznikaly nedůvodné rozdíly (obdobně viz rozhodnutí NSS ze dne 20. 11. 2003, č. j.
2 Azs 27/2003 - 61). Nejvyšší správní soud je toho názoru, že skutečnosti zjištěné během
správního řízení byly zjištěny v zákonném rozsahu předpokládaném správním řádem
a neshledal jiné zákonné nedostatky při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí. Řízení
s žalobcem bylo vedeno korektně, byla mu dána možnost vyjádřit se k podkladům
pro rozhodnutí, jakož i možnost doplnit nebo navrhnout provedení dalších důkazů;
to však žalobce neučinil a souhlas s protokolem stvrdil svým podpisem. Za této situace
neshledává Nejvyšší správní soud rozumný důvod pro opakování pohovoru s žalobcem, nadto
žalobce, ale ani krajský soud, neuvádí jaké nové skutečnosti by mohly zvrátit závěry
pro rozhodnutí o neudělení azylu, resp. vyslovení překážky vycestování. Napadený rozsudek
krajského soudu postrádá v tomto směru odůvodnění k závěrům v něm učiněným.
Nejvyšší správní soud shledal rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelným
z důvodu spočívajícím v nedostatku důvodů rozhodnutí (ustanovení §103 odst. 1 písm. d/ s. ř.
s.), a proto postupem dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Brně i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu