ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.34.2007
sp. zn. 5 Azs 34/2007 - 90
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: A. R., zastoupená Mgr. Hanou
Novou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Dukelská 2, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2006, č. j. 65 Az 19/2005 –
36,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2006, č. j. 65 Az 19/2005 – 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-3602/VL-20-04-2004
ze dne 17. 1. 2005. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím stěžovatelce neudělil azyl
dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Současně rozhodl, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
ustanovení §91 citovaného zákona.
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) včas kasační stížnost.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně aplikoval
ustanovení §12 b) zákona o azylu, neboť je pronásledována pro svou arménskou národnost
a své náboženské vyznání. Správní orgán dle stěžovatelky porušil ustanovení §3 odst. 3, §3
odst. 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (dále
jen „správní řád“). Při hodnocení opodstatněnosti obav stěžovatelky z pronásledování
z důvodů její arménské národnosti vycházel správní orgán pouze z citovaných informací
MZV a Zprávy o dodržování lidských práv v Gruzii 2003, z výročních zpráv o svobodě
vyznání z 25. 9. 2004 a 11. 1. 2005, vydané MZV USA, přičemž své rozhodnutí zdůvodnil
větami z citovaných zdrojů vytrženými z kontextu, které vyzněly v neprospěch stěžovatelky.
Správní orgán mohl dále čerpat z informací NGO´ s, které se zabývají problematikou lidských
práv, např. Human Rights Watch a Amnesty International a dospěl by k názoru opačnému.
Správní orgán vůbec nereflektoval ani na názory uznávaných vědců z oblasti uprchlického
a azylového práva, jako je např. Hathaway. Stěžovatelka dále odkazuje na rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze č. j. 7 A 516/97 - 36 ze dne 23. 2. 1998 a 6 A 527/91 - 23 ze dne
20. 7. 1995 a rozhodovací praxi soudu v Praze, jenž po správním orgánu ve věcech azylových
požadoval, aby se zaměřil na zkoumání nejen právního, ale i faktického prostředí v zemi
původu. Stěžovatelka má za to, že v jejím případě žalovaný nezkoumal, zda jsou základní
lidská práva občanů v Gruzii v praxi skutečně garantována a účinně chráněna státní mocí.
Další informace zmíněné žalovaným v odůvodnění rozhodnutí nevyznívají zcela jednoznačně
a samy o sobě nepodporují závěr správního orgánu o neopodstatněnosti obav stěžovatelky
v souvislosti s jejím náboženským vyznáním. Uvádí se v nich, že gruzínská policie zasahuje
proti útokům na příslušníky Církve pjatiděsjatníků, nikdy se ale oficiálně nepublikuje, jakým
způsobem jsou výtržníci potrestáni. Tato informace dle názoru stěžovatelky neopravňuje
k tvrzení, že je stát schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu proti takovému jednání.
Stěžovatelka se se svými problémy opakovaně obracela na policii, ale ta její stížnosti
ignorovala. Stěžovatelka se domnívá že pouhý fakt, že se po špatných zkušenostech s policií
na jiné státní orgány neobracela, ještě nezbavuje správní orgán povinnosti zkoumat, zda tyto
st. orgány osobám v jejím postavení poskytují efektivní pomoc a zda ji tedy lze nevyčerpání
všech prostředků ochrany proti bezpráví přičítat k tíži. Stěžovatelka brojí proti závěru
správního orgánu o absenci individuálního pronásledování a to ze stany státních orgánů
a taktéž proti závěru, že „problémy stěžovatelky nelze považovat vzhledem k nositelům,
intenzitě a opakovanosti za takové potíže, které by bylo možno podřadit pod taxativně
vymezené důvody pro poskytnutí azylu.“ Odkazuje na Příručku UNHCR a její definici pojmu
odůvodněné obavy z pronásledování. Cituje ustanovení §12 b) a §2 odst. 6 zákona o azylu
a uvádí, že byla pronásledována. Diskriminace se v jejím případě odrážela jednak
v nemožnosti najít zaměstnání, jednak v tom, že ji dlouhodobě slovně napadali sousedé
pro její arménskou národnost, ztrpčovali život jejímu synu. Požádala o pomoc místní orgány
policie, avšak bez úspěchu. Stěžovatelka tvrdí, že v Gruzii nefunguje soudnictví. Aktuálně
odkazuje na zprávu Rádia Svobodná Evropa ze dne 17. 3. 2006, podle níž mají Arméni důvod
cítit se více ohroženi poté, co byl v regionu T., kde žije převážná většina arménské menšiny,
ubodán k smrti 24 - letý Armén a spolu s ním byli zraněni i jeho dva kamarádi. Stěžovatelka
má za to, že krajský soud pochybil, pokud se vůbec nezabýval doplněním žaloby ze dne 31. 1.
2005 a ze dne 7. 7. 2006. Doplnění žaloby nebyla čtena a nebylo tudíž k ním přihlíženo. Soud
pouze na závěr protokolu konstatoval, že další dokazování prováděno nebude. Stěžovatelka
Nejvyššímu správnímu soudu předkládá na dokreslení tvrzených skutečností článek
zveřejněný na internetových stránkách pod názvem „G. r. r.“ ze dne 20. 7. 2006. Stěžovatelka
je přesvědčena, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §12 zákona o azylu,
minimálně pro vztažení překážky vycestování dle ustanovení §91 citovaného zákona.
Navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. §109
odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná v tom směru, že v řízení před krajským soudem došlo k vadě, která může mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (ust. §103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Stěžovatelka výslovně v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. - nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
a vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech.
Pokud stěžovatelka namítá, že krajský soud pochybil, když se vůbec nezabýval
doplněním žaloby ze dne 31. 1. 2005 a ze dne 7. 7. 2006, uplatňuje též kasační důvod
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Prvotní je v dané věci námitka nepřezkoumatelnosti, neboť v případě její důvodnosti
by nebylo třeba vážit další kasační námitky.
V daném případě stěžovatelka spatřuje pochybení soudu v postupu, kdy přezkoumával
napadené rozhodnutí na základě podané žaloby bez toho, aniž by přihlédl k doplněním žaloby
ze dne 31. 1. 2005 a ze dne 7. 7. 2006. Doplnění žaloby nebyla v průběhu jednání čtena
a nebylo tudíž k ním přihlíženo. Soud pouze na závěr protokolu konstatoval, že další
dokazování prováděno nebude.
Předmětnou námitku posuzoval Nejvyšší správní soud dle níže uvedených zákonných
ustanovení.
Dle ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené
výroky rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon
správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám
vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou
ve správním soudnictví.
Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 40/03 „postup
správního soudu, který nepřezkoumá rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu
uplatněných žalobních námitek, odporuje zásadám spravedlivého procesu.“ Obdobně
judikoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. II. 242/02, když dovodil,
že ze zásad spravedlivého procesu mimo jiné vyplývá povinnost obecných soudu
svá rozhodnutí odůvodnit, reagovat na uplatněné námitky a vysvětlit jejich případné
odmítnutí.
Těmito zásadami se krajský soud v projednávané věci neřídil, když z odůvodnění
rozsudku nevyplývá, že by stěžovatelkou napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu všech
uplatněných žalobních námitek.
V projednávané věci bylo stěžovatelce doručeno rozhodnutí žalovaného dne
18. 1. 2005. Dne 20. 1. 2005 podala stěžovatelka ke krajskému soudu žalobu. Obecně
formulovanou žalobu doplnila podáním ze dne 31. 1. 2005, které téhož dne předala k poštovní
přepravě. V doplnění žaloby mimo jiné namítala, že podklady pro rozhodnutí žalovaného
(informace MZV ČR a Zprávy o dodržování lidských práv) považuje za nedostatečné
a napadla taktéž s ohledem na jejich vládní zdroj, jejich objektivitu. Stěžovatelka poukazovala
na povinnost žalovaného zkoumat faktický stav v zemi původu, nikoli pouze stav deklarovaný
v citovaných zprávách. V jejím případě žalovaný nezkoumal, zda jsou základní lidská práva
občanů v Gruzii v praxi skutečně garantována a účinně chráněna státní mocí. Další informace
zmíněné žalovaným v odůvodnění rozhodnutí nevyznívají zcela jednoznačně a samy o sobě
nepodporují závěr správního orgánu o neopodstatněnosti obav stěžovatelky v souvislosti
s jejím náboženským vyznáním. Stěžovatelka brojila taktéž proti závěru žalovaného o tom,
že stát je schopen odpovídajícím způsobem zajistit její ochranu. Stěžovatelka se se svými
problémy opakovaně obracela na policii, ale ta její stížnosti ignorovala. Stěžovatelka
se domnívá že pouhý fakt, že se po špatných zkušenostech s policií na jiné státní orgány
neobracela, ještě nezbavuje správní orgán povinnosti zkoumat, zda tyto st. orgány osobám
v jejím postavení poskytují efektivní pomoc a zda ji tedy lze nevyčerpání všech prostředků
ochrany proti bezpráví přičítat k tíži. Včas uplatněné žalobní námitky argumentačně
rozhojnila v podání ze dne 7. 7. 2005, ve kterém odkazovala na různé zprávy a články týkající
se postavení Arménů v Gruzii.
Z napadeného rozsudku nevyplývá, že by se krajský soud výše uvedenými námitkami
zabýval, když soud v odůvodnění pouze citoval text žaloby datované dne 18. 1. 2005
a napadené rozhodnutí posuzoval pouze ve vztahu a v rozsahu obecně vznesených námitek
ze dne 18. 1. 2005. Krajský soud pouze převzal závěry žalovaného, aniž by jakkoli konkrétně
reagoval na žalobní námitky stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud tak dochází k závěru, že výše vytýkané vady způsobují
nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a proto postupem dle §110 odst. 1 s. ř. s.
a napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem. Krajský soud přezkoumá rozhodnutí žalovaného v rozsahu všech
uplatněných žalobních námitek.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu