ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.106.2006
sp. zn. 6 Ads 106/2006 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: M. G ., zastoupen JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou, se sídlem Pernerova 1490,
Pardubice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované č. X ze dne 19. 12. 2005, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice,
č. j. 52 Cad 39/2006 - 33 ze dne 6. 6. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení ne př i zn ává .
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Marii Starečkové, se př i znáv á
na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částka ve výši 325 Kč, která je
splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadá usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 6. 6. 2006, č. j. 52 Cad 39/2006 - 33,
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované č. X ze dne 19. 12. 2005, jímž
žalovaná zamítla žádost stěžovatele o zvýšení částečného invalidního důchodu.
Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby spatřuje
stěžovatel zejména v tom, že nebyly dány podmínky pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel tvrdí,
že z obsahu žaloby bylo možno seznat, kdo ji podává, proti komu směřuje, které rozhodnutí je
napadeno a požadavek na jeho zrušení. Stěžovatel uvádí, že krajský soud měl možnost
rozhodnutí žalované přezkoumat, neboť mu byl zaslán správní spis a měl k dispozici
i vyjádření žalované. Stěžovatel krajskému soudu vytýká příliš formalistický postup a dále
namítá, že mu měl krajský soud ustanovit opatrovníka či zástupce, neboť nemohl svá práva
u soudu hájit.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 20. 9. 2004
žádost o přiznání plného invalidního důchodu. Žádost byla dne 19. 10. 2005 zamítnuta
pro nesplnění podmínek dle ustanovení §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, neboť stěžovatel byl uznán pouze částečně invalidním;
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu o 35 %. Rozhodnutím ze dne 19. 10. 2005 přiznala žalovaná stěžovateli
částečný invalidní důchod dle ustanovení §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Obě rozhodnutí
žalované byla stěžovateli doručena dne 28. 11. 2005. Dne 5. 12. 2005 podal stěžovatel
k poštovní přepravě „žádost - stížnost“, kterou žalovaná posoudila jako žádost o zvýšení
částečného invalidního důchodu a svým rozhodnutím ze dne 19. 12. 2005 ji s odkazem
na ustanovení §56 zákona č. 155/1995 Sb. zamítla. Žalovaná v tomto svém rozhodnutí
uvedla, že provedla kontrolu výpočtu částečného invalidního důchodu, dodatečně započetla
náhradní dobu pojištění a dobu zaměstnání, přepočetla výdělky za roky 1994 a 1995,
a konstatovala, že nové skutečnosti nemají vliv na rozhodnutí ze dne 19. 10. 2005,
které tak zůstává v platnosti. Stěžovatel převzal toto rozhodnutí dne 19. 1. 2006.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 17. 3. 2006
u krajského soudu žalobu, v níž žádal o přiznání plného invalidního důchodu ode dne,
kdy mu byl přiznán invalidní důchod částečný. Usnesením krajského soudu ze dne
23. 3. 2006, č. j. 52 Cad 24/2006 - 2, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě dvou týdnů v souladu
s ustanovením §71 odst. 1 s. ř. s. označil napadené rozhodnutí a den jeho doručení, napadené
výroky rozhodnutí, doplnil žalobní body a učinil návrh na výrok rozsudku, dále aby doplnil
podání v souladu s ustanovením §65 odst. 1 a 2 s. ř. s. o tvrzení, na jakých právech
a jakým způsobem byl žalobce napadeným rozhodnutím zkrácen, a zaslal krajskému soudu
opis napadeného rozhodnutí dle ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. V podání doručeném
krajskému soudu dne 12. 4. 2005 stěžovatel mimo jiné namítl, že jeho zdravotní stav nebyl
posuzován komplexně, nýbrž pouze ve vztahu k poškození levého kolena. Stěžovatel dále
uvedl, že dne 28. 11. 2005 obdržel rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2005, kterým byla
zamítnuta jeho žádost o plný invalidní důchod, a dále rozhodnutí žalované ze stejného dne,
kterým mu byl přiznán invalidní důchod částečný. Stěžovatel dále uvedl, že dne 5. 12. 2005
odeslal žalované žádost - stížnost, jejíž kopii předložil krajskému soudu. Stěžovatel výslovně
uvedl, že žalobu podává proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2005 o zamítnutí žádosti
o plný invalidní důchod a proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005. Dále z podání
stěžovatele vyplývá, že je žaloba podávána i proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2005
o přiznání částečného invalidního důchodu, a to i přes to, že bylo dle stěžovatele
„přehodnoceno“ rozhodnutím žalované ze dne 19. 12. 2005, v němž však nebylo přihlédnuto
k celkovému zdravotnímu stavu stěžovatele. Stěžovatel tvrdil, že trpí hypertenzí, vážnými
poruchami kardiovaskulárního systému, silnými poruchami spánku a duševními depresemi.
Stěžovatel na závěr svého podání uvedl, že žádá, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalované
ze dne 19. 10. 2005 a 19. 12. 2005, aby posoudil celkový zdravotní stav stěžovatele
a v případě, že bude shledán plně invalidním, aby mu žalovaná zpětně přiznala a doplatila
plný invalidní důchod.
Usnesením krajského soudu ze dne 20. 4. 2006 bylo rozhodnutí žalované ze dne
19. 12. 2005 vyloučeno dle ustanovení §39 odst. 2 s. ř. s. k samostatnému projednání
a rozhodnuto, že žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005 bude dále vedena
pod spisovou značkou 52 Cad 39/2006. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl,
že žalobce se domáhá přezkoumání dvou odlišných rozhodnutí žalované, a to rozhodnutí
ze dne 19. 10. 2005 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod a rozhodnutí ze dne
19. 12. 2005 o zamítnutí žádosti o zvýšení částečného invalidního důchodu, a není možné oba
návrhy projednat společně v jednom řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba zřejmě směřuje proti jejímu
rozhodnutí o nepřiznání plného invalidního důchodu, a proto navrhuje vypracování nového
posudku zdravotního stavu stěžovatele příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí.
Napadeným rozhodnutím krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
19. 12. 2005 odmítl s odůvodněním, že stěžovatel neodstranil na výzvu soudu vadu žaloby
spočívající v neuvedení žalobních bodů dle ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a přes tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat, neboť vymezení žalobních bodů je
základním zákonným požadavkem pro projednání žaloby. V odůvodnění krajský soud uvedl,
že z obsahu rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005 jasně vyplývá, že stěžovateli byla
zamítnuta žádost o zvýšení částečného invalidního důchodu s tím, že stěžovatel
i přes dodatečně provedený zápočet doby pojištění nedosáhl částky pro zvýšení částečného
invalidního důchodu. Dle krajského soudu neuvedl stěžovatel žádnou konkrétní věcnou
žalobní námitku, neboť krom nepodstatných skutečností pouze specifikoval rozhodnutí
žalované a uvedl, že se domáhá zrušení nejen rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005,
ale i rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2005 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod,
které však bylo na základě usnesení krajského soudu ze dne 20. 4. 2006 předmětem jiného
řízení vedeného pod spisovou značkou 52 Cad 24/2006. K posledně jmenovanému rozhodnutí
žalované se dle krajského soudu vztahuje i popis zdravotních problémů, které stěžovatel
popsal ve svých podáních.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod dle ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu
v mezích tohoto uplatněného kasačního důvodu a v rozsahu kasační stížnosti podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ze stěžovatelovy žaloby a zejména z jejího doplnění je seznatelné, že stěžovatel
napadá jak rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2005 o zamítnutí žádosti o přiznání plného
invalidního důchodu, tak i rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2005 o přiznání částečného
invalidního důchodu a rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005 o zamítnutí žádosti o zvýšení
částečného invalidního důchodu (viz strana 6 podání doručeného krajskému soudu dne
12. 4. 2006). Jelikož žaloba směřovala proti více rozhodnutím, vyloučil krajský soud
rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005 k samostatnému řízení. Projednávaná kasační
stížnost se týká právě tohoto rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o zvýšení částečného
invalidního důchodu. Ohledně tohoto postupu krajského soudu Nejvyšší správní soud
pouze poukazuje na skutečnost, že ze soudního spisu není zřejmé, jak se krajský soud
vypořádal s napadeným rozhodnutím ze dne 19. 10. 2005 o přiznání částečného invalidního
důchodu. Jelikož z doplnění podání vyplývá, že stěžovatel napadl i toto rozhodnutí, měl
krajský soud vyloučit k samostatnému projednání i žalobu proti tomuto rozhodnutí,
což však dle obsahu soudního spisu neučinil. Tento postup krajského soudu však v konečném
výsledku nemůže být k tíži stěžovatele, neboť žaloba proti tomuto rozhodnutí by byla zřejmě
opožděná, jelikož stěžovatel předmětné rozhodnutí obdržel dne 28. 11. 2005 a žaloba
proti tomuto konkrétnímu rozhodnutí tak byla podána opožděně s ohledem na ustanovení §72
odst. 1 s. ř. s.
Po vyloučení žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005 o zamítnutí žádosti
o zvýšení částečného invalidního důchodu k samostatnému řízení pak krajský soud zkoumal,
zda žaloba proti tomuto rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti dle ustanovení §71 s. ř. s.
a přitom došel k závěru, že neobsahuje zejména žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se ztotožňuje
se závěrem krajského soudu, že stěžovatel žalobní body v žalobě proti předmětnému
rozhodnutí neuvedl. Z žaloby je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s přiznáním částečného
invalidního důchodu a požaduje invalidní důchod plný. K tomu zejména uvedl, že při řízení
o žádosti o plný invalidní důchod nebylo přihlédnuto k jeho celkovému zdravotnímu stavu
a vyjmenovává nemoci, kterými trpí. Tato tvrzení však směřují vůči rozhodnutí žalované
o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod ze dne 19. 10. 2005, nikoli vůči rozhodnutí
žalované ze dne 19. 12. 2005 o zamítnutí žádosti o zvýšení částečného invalidního důchodu,
které bylo předmětem samostatného řízení. Takovou námitkou by bylo například zpochybnění
výpočtu výše částečného invalidního důchodu a uvedení důvodů, které stěžovatele
k takovým pochybnostem mohou vést. Krajský soud tak postupoval správně, jestliže žalobu
proti předmětnému rozhodnutí odmítl, neboť vady žaloby nebyly na výzvu soudu odstraněny
(§37 odst. 5 s. ř. s.). K tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 9. 2004, č. j. 4 Ads 37/2004 - 42, www.nssoud.cz.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že z žaloby bylo zřejmé, kdo ji podává,
proti komu směřuje, a že stěžovatel požadoval zrušení předmětného rozhodnutí.
Tomuto tvrzení může Nejvyšší správní soud přisvědčit, je však nucen konstatovat,
že ani v žalobě, ani v kasační stížnosti stěžovatel neuvádí, z jakých skutkových a právních
důvodů předmětné rozhodnutí žalované žalobou napadal. Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí,
že žalovaná nepřezkoumala celkový zdravotní stav stěžovatele a že požaduje plný invalidní
důchod a jeho doplacení. Toto jsou však skutkové důvody, které směřují proti rozhodnutí
žalované ze dne 19. 10. 2005 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod, nikoliv
proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2005 o zamítnutí žádosti o zvýšení částečného
invalidního důchodu, které je předmětem tohoto řízení. Důvody tvrzené stěžovatelem směřují
proti rozhodnutí, které je předmětem jiného řízení.
K námitce stěžovatele, že mu v řízení před krajským soudem nebyl ustanoven
zástupce či opatrovník, Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud může zástupce
ustanovit pouze na návrh stěžovatele (§35 odst. 8 s. ř. s.). Z obsahu soudního spisu je
však patrné, že stěžovatel o ustanovení zástupce nepožádal. Opatrovníka pak může krajský
soud stěžovateli ustanovit za podmínek uvedených v ustanovení §29 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s. Ze stěžovatelových
podání však není zřejmé, že by trpěl duševní poruchou, nemohl by se nikoliv
jen po přechodnou dobu účastnit řízení z jiných zdravotních důvodů či že by nebyl schopen
se srozumitelně vyjadřovat. Stěžovatel ostatně ani v kasační stížnosti nic takového netvrdí.
S ohledem na výše uvedené neshledal Nejvyšší správní soud stěžovatelem tvrzenou
nezákonnost napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, námitku stěžovatele neshledal
důvodnou a kasační stížnost proto jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní
soud ani žádné jí vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak, že žalované
se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Ustanovená zástupkyně stěžovatele byla Nejvyšším
správním soudem dne 9. 2. 2007 vyzvána, aby soudu sdělila, jaké úkony právní služby učinila
po svém ustanovení. Právní zástupkyně soudu sdělila, že požaduje odměnu za právní
zastoupení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a 3x paušální náhradu ve výši 300 Kč. Zástupkyně
stěžovatele však soudu nesdělila, jaké úkony ve věci učinila, a navíc nesprávně odkázala
na vyhlášku č. 484/2000 Sb., která se aplikuje při rozhodování o náhradě nákladů řízení
v občanském soudním řízení; při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve správním
soudnictví se však postupuje dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v posuzovaném případě
pak konkrétně ve znění účinném do 31. 8. 2006. Jelikož zástupkyně stěžovatele soudu
nesdělila, jaké úkony ve věci učinila, Nejvyšší správní soud při rozhodování o přiznání výše
odměny a náhrady hotových výdajů vyšel ze skutečností zřejmých ze spisu (ve shodě
s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2005, č. j. 7 Azs 125/2005 - 37,
www.nssoud.cz). Z toho pak vyplývá, že ustanovená zástupkyně podala dne 9. 8. 2006
kasační stížnost, což představuje jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání
soudu ve věci samé dle ustanovení §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve znění k datu
provedení úkonu, společně s paušální částkou náhrady hotových výdajů dle ustanovení
§13 odst. 3 téže vyhlášky, ve znění k datu provedení úkonu. Za tarifní hodnotu ve věcech
důchodového zabezpečení se považuje částka ve výši 500 Kč (§9 odst. 2 advokátního tarifu,
ve znění k datu provedení úkonu) a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby
z tarifní hodnoty do 500 Kč tak činí 250 Kč (§7 advokátního tarifu, ve znění k datu provedení
úkonu). Náhrada hotových výdajů činí 75 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění k datu
provedení úkonu). Pro zaplacení celkové částky stanovil soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu