ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.19.2007
sp. zn. 6 Ads 19/2007 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. G ., zastoupen JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou, se sídlem Přívozská 10,
Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. X ze dne 30. 5. 2006,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 18 Cad 69/2006 - 17 ze dne 19. 10. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení ne př i zn ává .
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Aleně Lasotové, se odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ne př i znává.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ostravě č. j. 18 Cad 69/2006 - 17 ze dne 19. 10. 2006, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2006, č. X, jímž žalovaná
zamítla žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“),
neboť stěžovatel podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze
dne 10. 5. 2006 nebyl plně invalidní, a to proto, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že v červenci 2003 podstoupil operaci krční
páteře. Nato mu byl přiznán plný invalidní důchod, který však byl po půldruhém roce
překvalifikován na částečný invalidní důchod. Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav
stěžovatele zhoršoval, požádal o opětovné přiznání plného invalidního důchodu,
o němž žalovaná rozhodla negativně výše označeným rozhodnutím. Stěžovatel namítá,
že krajský soud zakládá své rozhodnutí na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu
posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“).
Ta však nevzala v úvahu stěžovatelovy námitky, že v současné době vzhledem
ke svému zdravotnímu stavu nemůže zvedat břemena těžší 1,5 kg, má zhoršenou hybnost
horních končetin, nemůže otáčet hlavou, dělá mu problémy práce vsedě (musí tuto polohu
střídat často s polohou vleže) a užívá opiáty proti bolesti. Stěžovatel poukázal na to,
že při jednání PK MPSV namítal, že absolvoval s velkou námahou rekvalifikační kurz
v pracovním oboru úseku obchodu a logistiky, nicméně o práci se ucházel u několika desítek
zaměstnavatelů bezúspěšně, neboť žádný zaměstnavatel mu neumožní, aby v průběhu
pracovní činnosti mohl na chvíli ulehnout a ulevit nemocné páteři. Mnohým zaměstnavatelům
bylo podle stěžovatele rovněž na překážku, že užívá opiáty – v tomto případě ho nechtěli
zaměstnat s ohledem na bezpečnost práce. Stěžovatel uvedl, že PK MPSV tyto argumenty
odmítla jako posudkově nevýznamné. S tím nesouhlasí a namítá, že „tabulkové hodnoty“
pro přiznání plného invalidního důchodu, jichž PK MPSV užívá, jsou mnohdy proti občanovi,
protože neřeší individuální problémy postižených. Krajskému soudu pak vytýká, že rozhodl
pouze na základě posudku PK MPSV, aniž zkoumal reálnou možnost výdělečné činnosti,
rozsah postižení, skutečné podmínky pracovního uplatnění aj. Vzhledem k výše uvedenému
se stěžovatel domnívá, že krajský soud neúplně a nepřesvědčivě posoudil jeho zdravotní
postižení, což mohlo mít vliv na nesprávné stanovení míry poklesu jeho schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a nesprávné posouzení zákonných podmínek částečné invalidity. Navrhl
proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná ke kasační stížnosti pouze uvedla, že námitky stěžovatele směřují
do posouzení stupně poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaná proto podle svého názoru není odborně způsobilá
k vyjádření. Pokud jde o tuto spornou otázku, žalovaná se při svém rozhodnutí plně opírala
o posudek lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení a PK MPSV.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované dne 12. 6. 2006 žalobou. V žalobě namítal, že žalovaná rozhodla toliko na základě
zdravotního posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, který rozhodl,
že nesplňuje „tabulkové hodnoty“ pro přiznání plného invalidního důchodu. Proti tomuto
závěru stěžovatel v žalobě brojil v podstatě týmiž argumenty, jako uvádí i v kasační stížnosti.
Ze soudního spisu dále vyplývá, že krajský soud nařídil dne 29. 6. 2006 vypracování
posudku PK MPSV. Z posudku této komise ze dne 7. 9. 2006 vyplývá, že PK MPSV
se usnesla na posudkovém závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalované byl stěžovatel
částečně invalidní podle ustanovení §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť
v jeho případě šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné
invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek. PK MPSV konstatovala, že před vypracováním
posudku o zdravotním stavu prostudovala kompletní spisovou dokumentaci, kompletní
zdravotní dokumentaci praktického lékaře a provedla neurologické vyšetření. Na základě
těchto podkladů PK MPSV konstatovala diagnostický souhrn (stav po operaci krční páteře
29. 7. 2003; stav po exstirpaci sekvestrů v oblasti C 5/6 s ablací osteofytů a provedení přední
mezitělové fúze Tibon /S5/; t. č. chronický bolestivý syndrom krční páteře
s cervikobrachialgiemi oboustranně při propadnutí náhrady do těl obratlů C5 a 6 s recidivou
dorzální osteoprodukce se sekundárním zúžením páteřového kanálu) a posudkové hodnocení,
přičemž dospěla k závěru, že u stěžovatele šlo k datu rozhodnutí žalované o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, který byl určován stavem po operaci krční páteře v červenci 2003
s titanovou náhradou ploténky C 5/6, t. č. podle dokumentace provázený zhoršením
páteřových potíží a funkce krční páteře při propadnutí titanové náhrady meziobratlové
ploténky do přilehlých obratlových těl a při progresi degenerativních změn provázených
dalším zúžením již vrozeně zúženého páteřního kanálu, spolu s průkazným tísněním míchy
a zúžením meziobratlových foramen. Při vyšetření v komisi šlo u stěžovatele podle PK MPSV
nanejvýš o středně závažnou poruchu dynamiky krční páteře, bez radikulárních výpadů
na horní končetiny a bez myelopatických projevů na dolních končetinách. PK MPSV
konstatovala, že stěžovatelem uváděné obtíže jsou věrohodné a odpovídají i výsledkům
vyšetření, nicméně funkční stav přesto nelze hodnotit jako nepříznivý, a to proto, že nejsou
přítomny parézy, svalové atrofie, poruchy svěračů a nejsou přítomny klinické spastické
projevy na dolních končetinách. Proto PK MPSV dospěla k závěru, že rozhodující zdravotní
postižení odpovídá položce dle kapitoly XV, odd. F, položka 3, písm. b) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a ohodnotila toto postižení celkově 50 % mírou poklesu soustavné
výdělečné činnosti, tj. při horní hranici pásma dané položky.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že krajský soud vzal
za prokázáno, že žalobce při řízení na Okresní správě sociálního zabezpečení v Karviné byl
hodnocen jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, avšak pokud jde
o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, ten dle kap. XV, odd. F, pol. 3, písm. b),
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. představoval pouze 50 %. Žalobce tedy nebyl plně
invalidní. Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy měl přezkoumat rozhodnutí o dávce
důchodového pojištění, jež je podmíněna nepříznivým zdravotním stavem občana
a jeho dochovanou pracovní schopností, bylo závislé především na odborném lékařském
posouzení, konstatoval krajský soud, že za tímto účelem vyžádal odborný lékařský posudek
PK MPSV. Dále krajský soud v odůvodnění zrekapituloval obsah posudku PK MPSV, jak byl
podán výše.
S ohledem na to krajský soud konstatoval, že v souladu s ustanovením §75 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), při přezkoumávání
napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu, tedy žalované, a dospěl k závěru, že ke dni vydání
napadeného rozhodnutí 30. 5. 2006 žalobce nebyl plně invalidní. Zdůraznil přitom,
že dle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Uvedené podmínky
však žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované, jak soud seznal, nesplňoval,
neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil u něj toliko 50 % a dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav nezpůsoboval, že by byl schopen výdělečné činnosti jen za zcela
mimořádných podmínek. Tento závěr jednoznačně vyplývá podle krajského soudu
z citovaného posudku PK MPSV, o jehož správnosti a přesvědčivosti neměl krajský soud
důvodu pochybovat. Závěr o přesvědčivosti posudků soud učinil na základě zjištění,
že komise vycházela ze zdravotní dokumentace stěžovatele a z vlastního vyšetření
stěžovatele. Na základě výše uvedeného proto krajský soud žalobu žalobce zamítl
jako nedůvodnou.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 26. 10. 2006, kasační stížnost byla podána dne
3. 11. 2006.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody,
které podle svého obsahu představují námitky proti rozsahu posouzení zdravotního postižení.
Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované, by pak mohlo být vadou řízení před soudem ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo mít, jak stěžovatel v kasační stížnosti namítá,
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity
podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší správní soud
proto považuje stěžovatelem uplatněný důvod podle obsahu za důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d), a pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou. Nejvyšší správní
soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal,
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu
z toho důvodu, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v jeho případě
nedosahuje zákonem požadovaných 66 %. Plný invalidní důchod jako dávka důchodového
pojištění je důchodem podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a rozhodnutí soudu se opírá především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním
primárně zákonem (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení) svěřeno Ministerstvu práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Tyto posudkové komise jsou oprávněny
nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti
pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Tyto posudky pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených §132
občanského soudního řádu se zřetelem k ust. §64 s. ř. s. Přitom však takový posudek,
který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem
stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových komisí
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný
posudek obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr
přesvědčivý pro soud, který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž
posouzení invalidity (ať plné či částečné) závisí především.
Krajský soud v Ostravě proto nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí
z posudku PK MPSV; tato komise totiž ve svém posudku nepominula žádné z potíží
udávaných stěžovatelem, resp. potíže, o nichž byly doklady ve zdravotnické dokumentaci –
to ostatně stěžovatel sám potvrdil při jednání před soudem.
Pokud jde o stěžovatelem namítanou absenci vypořádání se s jeho námitkami co
do pracovního uplatnění, jde svým obsahem o námitky týkající se další náležitosti posudku,
a to porovnání schopnosti posuzované osoby vykonávat práce odpovídající zachovaným
tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem,
které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání,
zkušenostem a znalostem ve smyslu ustanovení §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.
Pokud jde o tuto námitku, Nejvyšší správní soud konstatuje, že se PK MPSV se otázkou
zabývala, konkrétně v posudkovém hodnocení výslovně uvádí, že stěžovatel je pracovně
omezen pro práce fyzicky náročnější, v nepříznivých klimatických podmínkách
a na rizikových pracovištích. Schopen je pouze fyzicky zcela nenáročných prací, nejlépe
obslužného typu s možností změny polohy. Tento závěr podle přesvědčení Nejvyššího
správního soudu koresponduje dokonce plně s tím, jak své možnosti pracovního uplatnění
popsal sám stěžovatel. Nejvyšší správní soud musí v souvislosti s touto námitkou též poukázat
na to, že podle ustanovení §39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění způsob posouzení
a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis.
Zákon tedy svěřuje konkretizaci postupu při hodnocení kritérií podle ustanovení §39 odst. 2
zákona o důchodovém pojištění prováděcímu předpisu, jímž je již zmíněná vyhláška
č. 284/1995 Sb. Ustanovení §6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pak tento postup shrnuje
do sekvence kroků v logické posloupnosti, jež vypočítává v ustanovení odst. 2 až 6.
Primárním úkolem PK MPSV podle ustanovení §6 odst. 2 a 3 bylo tedy stanovit procentní
hodnotu míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle druhů zdravotního
postižení uvedených v příloze č. 2 cit. vyhlášky, a ve vztahu k tomu určit zdravotní postižení,
které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tak PK MPSV podle názoru
Nejvyššího správního soudu učinila a nebylo nikterak v rozporu se stěžovatelem udávanými
skutečnostmi a s obsahem jeho zdravotnické dokumentace, definovala-li po všech doplněních
posudků jako příčinu stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav
po operaci krční páteře.
Teprve poté případně mohla nastoupit aplikace ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., podle něhož v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti,
dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti,
lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů, tedy postup, který explicitně
do stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti zapojuje vážení kritérií,
jichž se stěžovatel dovolává. V této souvislosti nemůže ovšem Nejvyšší správní soud
nezmínit, že i kdyby při aplikaci této správní úvahy PK MPSV došla k závěru, že je nutné
horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti zvýšit, v konečném
výsledku by tato zvýšená hranice mohla v případě stěžovatele činit ponejvíce 60 %, tedy stále
by nedosáhla hranice potřebné pro přiznání plného invalidního důchodu ve smyslu ustanovení
§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Z hlediska výše naznačených požadavků na úplnost a přesvědčivost posudku se tedy
PK MPSV podle Nejvyššího správního soudu dostatečně obsáhle a podrobně vyjádřila
a své závěry přesvědčivě odůvodnila; nejsou v nich proto žádné rozpory, které by vyžadovaly
ze strany krajského soudu další dokazování. Krajský soud tedy neměl důvod k úvaze,
že by bylo nutno skutkový stav vážící se ke zdravotnímu stavu stěžovatele v době
rozhodování žalované dále doplňovat.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu krajského soudu žádnou vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a proto námitku stěžovatele neshledal
důvodnou. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu
orgánu ve věcech důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s.
vyloučeno. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný
úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 18 Cad 69/2006 - 32
ze dne 11. 12. 2006 ustanovena pro řízení o kasační stížnosti zástupkyní JUDr. Alena
Lasotová. Té by náležela podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů. Vzhledem k tomu, že ustanovená zástupkyně na výzvu
Nejvyššího správního soudu nespecifikovala žádný úkon právní služby, který by ve věci
učinila, a vzhledem k tomu, že tato skutečnost nebyla zřejmá ani ze soudního spisu, Nejvyšší
správní soud ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu