ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.56.2005
sp. zn. 6 Ads 56/2005 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce: A. O ., zastoupen JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem Pekárenská 12,
Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2005,
č. j. 33 Cad 15/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci advokátu JUDr. Milanu Bedrošovi se odměna
ne př i zná vá.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá včas podanou kasační stížností rozsudek
Krajského soudu v Brně blíže označený v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2005, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalované došlo
k úpravě výměry důchodů v souladu s nařízením vlády č. 565/2004 Sb., a to tak,
že se od lednové splátky 2005 stěžovateli zvýšila procentní výměra plného invalidního
důchodu o 5,4 %, tj. o 309 Kč a základní výměra na 1400 Kč, tj. o 90 Kč, celkem tedy
stěžovateli na základě rozhodnutí žalované přísluší důchod ve výši 7419Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
jelikož se domnívá, že byl rozhodnutím žalované zkrácen na svých právech. V žalobě namítal,
že rozhodnutí žalované je v rozporu s ustanovením zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a tvrdí, že je nutné zvýšení důchodů
upravit tak, aby odpovídalo celkovému tržnímu hospodářství, v němž ceny narostly o více jak
20 % a tedy zvýšení procentní výměry důchodu o 5,4 % není odpovídající.
Krajský soud v Brně zamítl žalobu rozsudkem ze dne 2. 5. 2005 jako nedůvodnou.
Své rozhodnutí soud zdůvodnil tím, že vláda v souladu s růstem úhrnného indexu
spotřebitelských cen a v souladu se zákonem o důchodovém pojištění, nařízením
č. 565/2004 Sb., zvýšila důchody od lednové splátky 2005 a že žalovaná pro své rozhodnutí
řádně zjistila skutkový stav, pro jeho zhodnocení vybrala příslušnou právní normu
a její postup je tak v souladu s platným právním řádem.
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, v níž namítá nezákonnost
rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Tuto nezákonnost spatřuje v tom, že soud posuzoval právní otázku dle nařízení vlády
č. 545/2004 Sb. (zcela zřejmě č. 565/2004 Sb.), kterým byl zvýšen jeho invalidní důchod,
a toto nařízení není dle názoru stěžovatele vydáno v souladu s ustanovením §67 zákona
o důchodovém pojištění v platném znění. Konkrétně uvádí, že zvýšení procentní výměry
důchodů o 5,4 % dle uvedeného nařízení neodpovídá celkovému zvyšování cen o více
než 20 %. Stěžovatel má za to, že nařízení vlády je v rozporu s ústavním pořádkem,
a to z toho důvodu, že nebylo vydáno v souladu s §67 zákona o důchodovém pojištění.
Namítá, že krajský soud měl postupovat dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, kde je uvedeno,
že dojde-li soud k závěru, že zákon jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu
s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžovatel se domnívá, že měl krajský
soud postupovat právě tímto způsobem a jelikož se tak nestalo, považuje napadené rozhodnutí
za nezákonné. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Brně (zcela
zřejmě Krajského soudu v Brně) ze dne 2. 5. 2005 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k důvodům kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku
a je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), byla podána osobou oprávněnou, stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je přípustná, neboť je z jejího obsahu
zřejmé, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není důvodná.
K výše uvedeným stěžovatelovým námitkám Nejvyšší správní soud konstatuje,
že nařízení vlády č. 565/2004 Sb., které stanovilo zvýšení důchodů, bylo vydáno podle §67
zákona o důchodovém pojištění, který zmocňuje vládu k úpravě zvyšování důchodů a stanoví
závazná pravidla pro jejich zvyšování.
Dle §67 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném k datu vydání
citovaného nařízení, zvýšení důchodů mělo být stanoveno tak, aby u průměrného starobního
důchodu činilo částku odpovídající nejméně 100 % růstu cen zjištěného v období srpen 2003
(měsíc následující po posledním měsíci období pro zjišťování růstu cen použitého
při předchozím zvýšení důchodů) až červenec 2004 a dále, aby odpovídalo nejméně jedné
třetině růstu reálné mzdy zjištěného za rok 2003.
Stěžovatel namítá, že růst cen činil 20 % (neuvádí v jakém období) a že tento růst měl
být promítnut do zvýšení důchodů. Z veřejně dostupných zdrojů (internetové stránky Českého
statistického úřadu www.czso.cz) lze zjistit, že v rozhodném období definovaném zákonem
o důchodovém pojištění (srpen 2003 až červenec 2004) růst cen činil 3,2 % (zákon
o důchodovém pojištění užívá jako kritérium růst úhrnného indexu spotřebitelských cen
za domácnosti celkem). Stěžovatelem namítaný růst cen 20 % neodpovídá statisticky
zjištěným veličinám rozhodným pro zvýšení důchodů. (Nejvyšší správní soud nyní ponechává
stranou kritérium růstu indexu reálné mzdy, jež je rovněž pro zvýšení důchodů
určující, neboť v tomto ohledu stěžovatel ničeho nenamítá, jen pro úplnost soud uvádí, že růst
mezd -definovaný jako růst indexu reálné mzdy - činil v rozhodném období 6,63 %,
přičemž ve zvýšení důchodů nutno promítnout nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy).
Pokud citované nařízení vlády stanovilo, že se zvýší v roce 2005 důchody o 5, 4 % (procentní
výměra) a 90 Kč (základní výměra), pak zjevně nijak nevybočilo - s ohledem na statisticky
zjištěný růst indexů spotřebitelských cen a reálné mzdy - z kritérií vymezených zákonem
o důchodovém pojištění v §67.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž namítá, že citované nařízení vlády nebylo
vydáno v souladu s ústavním pořádkem ČR, a to pro rozpor s §67 zákona o důchodovém
pojištění a nesoulad mezi zvýšením důchodu a zvyšováním cen v tržním hospodářství
jako celku. K tvrzenému rozporu nařízení vlády a zákona o důchodovém pojištění se Nejvyšší
správní soud již shora vyjádřil, k námitce rozporu s ústavním pořádkem pak může jen uvést,
že takto nebyla podána v žalobě, krajský soud ji neposuzoval, a proto se k ní zásadně nemůže
vyjádřit ani podepsaný soud (srov. §104 odst. 4 s. ř. s.) ; nelze ovšem odhlédnout
od skutečnosti, že stěžovatel v kasační stížnosti k tvrzenému rozporu s ústavním pořádkem
nepřináší žádné bližší odůvodnění, které by mohlo být základem pro jakkoliv akademické
vyjádření Nejvyššího správního soudu. Za těchto okolností lze pouze konstatovat,
že pochybnosti o ústavnosti cit. nařízení vlády Nejvyšší správní soud nesdílí a shora uvedený
výklad k tomu nezavdává žádné příčiny.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaná nemá na základě §60
odst. 2 s. ř. s. právo na náhradu nákladů, přestože byla procesně úspěšná.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Brně
č. j. 33 Cad 15/2005 - 42 ze dne 27. 2. 2007 ustanoven zástupce, advokát JUDr. Milan
Bedroš. Nejvyšší správní soud zástupci odměnu nepřiznal, jelikož k písemnému podání
kasační stížnosti dne 1. 6. 2005 stěžovatelovým jménem došlo na základě plné moci udělené
JUDr. Milanu Bedrošovi dne 19. 5. 2005. Dále Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu
za úkon spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení, jelikož ustanovený zástupce
neuvedl ani neprokázal, že došlo k uskutečnění první porady s klientem dle §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ze správního spisu vyplývá, že po usnesení o ustanovení
zástupce dne 27. 2. 2007 k žádnému dalšímu úkonu právní služby nedošlo, a proto soud
odměnu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu