ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.200.2006
sp. zn. 6 Azs 200/2006 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: H. Z., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2005,
č. j. OAM - 349/VL - 10 - ZA05 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2006, č. j. 36 Az 76/2005 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému usnesení
krajského soudu, kterým byl zamítnut její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti a bylo jí uloženo, aby do 15 dnů od doručení napadeného
rozhodnutí odstranila nedostatek svého podání (kasační stížnosti ve věci samé, tj. stížnosti
směřující proti výše označenému rozhodnutí žalovaného) spočívající v absenci povinného
zastoupení advokátem. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že podle čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy,
a to od počátku řízení. Toho se jí zamítnutím návrhu nedostalo. Namítla rovněž porušení
čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť neovládá jazyk, jímž se vede jednání.
Bližšího zdůvodnění svých námitek proti uvedenému usnesení krajského soudu
však stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační
stížnosti subsumovatelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Co do uplatněných
důvodů považuje tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatelka žádné argumenty pro případné konstatování přijatelnosti sama
nepředložila. Proto Nejvyšší správní soud, především s přihlédnutím ke skutečnosti,
že stěžovatelka nebyla při podání kasační stížnosti zastoupena advokátem a byla nucena
svou stížnost formulovat sama, přistoupil sám ke zjišťování důvodů, pro něž by mohla být
případně kasační stížnost přijatelná. K tomu ho vede především vědomí citlivosti řešené
otázky - odmítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti totiž může
in concreto představovat odepření spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 116/2006 - 150, www.nssoud.cz). Po posouzení předložené
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud ovšem konstatuje, že stěžovatelka v konkrétní rovině
nenamítá ničeho, čím by zpochybňovala skutkové důvody krajského soudu,
které v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl. Přitom je prima facie ze soudního spisu zřejmé,
že krajský soud postupoval po obdržení stěžovatelčina návrhu tak, že ji vyzval
k tomu, aby doložila soudu své výdělkové a majetkové poměry (výzva na č. l. 46 soudního
spisu), přitom ji poučil, že pokud výzvě nevyhoví, soud návrh na ustanovení zástupce
zamítne. Tato výzva byla řádně stěžovatelce doručena (byť náhradním doručením),
ta na ni ovšem nereagovala. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka na výzvu nereagovala, soud
přistoupil k zamítnutí návrhu. Postup soudu směřující ke zjištění majetkových poměrů
stěžovatelky přitom vychází přímo z textu zákona, konkrétně z ustanovení §35 odst. 8
s. ř. s. ve spojení s ustanovením §36 odst. 3 s. ř. s., podle kterých navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to potřeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce; základním
předpokladem pro osvobození od soudních poplatků je pak ovšem to, že účastník doloží,
že nemá dostatečné prostředky.
Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu
především zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek
přednesený v kasační stížnosti. Otázkou, o níž v kasační stížnosti jde, je to, že účastník řízení
musí prokázat své nedostatečné majetkové poměry k tomu, aby úspěšně o ustanovení zástupce
mohl žádat. Tato otázka ovšem není spornou, a to ani z hlediska ústavního v kontextu
stěžovatelkou zmiňovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod (zde je možné
odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2006 ve věci I. ÚS 684/05,
srov. www.concourt.cz). Sporným by mohlo nanejvýš být určení míry, v jaké účastník řízení
má či nemá doložit svá tvrzení, že nedisponuje dostatečnými prostředky ve smyslu §36
odst. s. ř. s. ve spojení s ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s. Nejvyšší správní soud shledal,
že i na tuto otázku již dává poměrně jasnou odpověď stávající judikatura. Předně
je to již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 116/2006 - 150, z něhož e contrario vyplývají minimální nároky na prokázání
skutečností uváděných v přehledu o majetkových poměrech. Podobně je míra prokazování
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků například předmětem rozsudků Nejvyššího
správního soudu č. j. 7 As 40/2004 - 97 ze dne 12. 1. 2005, či č. j. 7 Azs 343/2004 - 50 ze dne
25. 1. 2005.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu a soudů jiných poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané
v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje
od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal
ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu