ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.242.2006
sp. zn. 6 Azs 242/2006 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: R. P., zastoupen
Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2006, č. j. 60 Az 66/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 5. 2005, č. j. OAM - 808/VL - 07 - 08 - 2005. Tím žalovaný zamítl stěžovatelovu
žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni
rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“). Své rozhodnutí žalovaný odůvodnil
tím, že důvodem stěžovatelovy žádosti byla snaha vyhnout se dalšímu jednání věřitele
a jím najatých neznámých osob, kteří po něm požadovali splacení dlužné částky
z neúspěšného podnikání. Poté, co mu bylo předáno rozhodnutí o správním vyhoštění,
si stěžovatel chtěl žádostí o azyl upravit další pobyt na území České republiky.
Stěžovatel jako důvod kasační stížnosti uvádí vady řízení spočívající
v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízeních
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto tuto
důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
žalovaného zrušit. Pro nedostatek důvodů považuje stěžovatel rozhodnutí žalovaného
za nepřezkoumatelné. Konkrétně stěžovatel namítá porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34
odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1976 Sb., o správním řízení. Rovněž namítá, že byl
zkrácen na svých právech v důsledku porušení §12, §14 a §16 zákona o azylu. Krajský soud
potvrdil rozhodnutí žalovaného, přičemž řízení formalizoval do té míry, že jeho obsahem
zůstalo jen zkoumání, zda správní spis obsahuje několik vyjmenovaných listin, na základě
nichž rozhodl, aniž by se zabýval jejich obsahem. Důvody, které stěžovatele vedly k odchodu
z vlasti, mohou být důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Soud měl zkoumat,
zda žalovaný neužil §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, aby se tak vyhnul aplikaci §12
téhož zákona, a též zda nebylo správní řízení vedeno tím směrem, aby mohla být
stěžovatelova žádost zamítnuta. Soud rovněž nezkoumal, zda nebyly dány důvody hodné
zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu. Použití §16 zákona o azylu
dle stěžovatelova názoru nevylučuje aplikaci §14 téhož zákona. Stěžovatel proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak rozhodnutí krajského soudu byla vydána
v souladu s právními předpisy. V podrobnostech odkázal na obsah správního spisu.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu rovněž konstatoval, že při aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu nemohly být posuzovány důvody udělení azylu podle §12
a §14 téhož zákona. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud dovodil, že stěžovatel uplatňuje kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s..
Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
jednak nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda v případě
stěžovatele byly naplněny podmínky použití ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
a jednak nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí ohledně
(ne)splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy
žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že žalovaný
v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti
pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neměl
a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu
ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená
judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se však ve své předchozí judikatuře zabýval i otázkou, zda lze
skutečnosti obdobné těm, které ke své žádosti uváděl stěžovatel, považovat za důvod
pro udělení humanitárního azylu a k takovému závěru nedošel. Například lze odkázat
na rozsudek ze dne 14. 1. 2004, č. j. 5 Azs 25/2003 - 94 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu