ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.44.2007
sp. zn. 6 Azs 44/2007 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: N. T. H.,
zastoupena JUDr. Miroslavem Pavelkou, advokátem, se sídlem Petřvald 352, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2005, č. j. OAM - 1753/VL - 07 - 05 - 2005, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2007,
č. j. 60 Az 121/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uvádí důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Nutno
uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedla stěžovatelka v azylovém řízení rodinné problémy
s manželem, jenž propadl hazardní hrám, stal se závislým na drogách a alkoholu, fyzicky
napadal ji i děti, a kvůli kterým proto opustila zemi původu - Vietnam, a dále obavy z jednání
ze strany manžela po návratu do vlasti. Tyto okolnosti byly v řízeních dále rozvedeny
a specifikovány s tím, že stěžovatelka je přesvědčena, že splňuje zákonné podmínky
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu vzhledem k její osobní situaci. V kasační
stížnosti pak stěžovatelka opakovaně odkázala na tyto důvody, kvůli kterým požádala o azyl
v České republice s tím, že si na těchto důvodech i nadále trvá. Dále vyslovila přesvědčení,
že bití, ponižování a týrání ze strany manžela souvisí s tím, že stěžovatelka patří k určité
sociální skupině zchudlého obyvatelstva venkova. Současně stěžovatelka požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky
při vyhodnocování jeho azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší
správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků.
Pro příklad lze uvést rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005,
sp. zn. 4 Azs 15/2005 nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004.
Ke stěžovatelčině námitce, že správní orgán měl její osobní situaci podřadit důvodům
obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu, odkazuje
Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS.
Ohledně námitky stěžovatelky týkající se obav z pronásledování ze strany
manžela kvůli příslušnosti k „sociální skupině zchudlého obyvatelstva venkova“
odkazuje Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 31. 3. 2004,
č. j. 6 Azs 41/2004 - 67. Strach z pronásledování kvůli příslušnosti k uváděné sociální skupině
není důvodem pro udělení azylu podle zákona o azylu, neboť není zapříčiněn důvodem
pro azylové řízení významným, tedy rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité
sociální skupině, či zastávanými politickými názory žadatelky, ale obavami z dalšího
terorizování ze strany manžela. Zákon o azylu pojem sociální skupina nevymezuje, lze
však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob podobného
společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských
obyčejů apod. U žen pronásledovaných ze strany manžela kvůli tomu, že pocházejí
ze zchudlého obyvatelstva venkova, proto nelze o sociální skupině hovořit.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatelku z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval – je stanoven přímo
ze zákona ( §32 odst. 5 zákona o azylu ).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu