ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.71.2006
sp. zn. 6 Azs 71/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: O. N., zastoupena Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem, se sídlem Ovocná 3,
Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě č. j. 60 Az 73/2005 - 19 ze dne 8. 9. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 30. 5. 2005,
č. j. OAM - 931/VL - 10 - 19 - 2005, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1990 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně
nepožádala o udělení azylu bezprostředně po vstupu na území České republiky,
ale až poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, ačkoliv jí žádné skutečnosti nebránily
požádat o udělení azylu dříve.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítla
porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle názoru
žalobkyně se správní orgán nezabýval její žádostí odpovědně a svědomitě, nevyšel
ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neopatřil si potřebné podklady pro své rozhodnutí,
rozhodnutí není v souladu se zákony a správní orgán se nevypořádal se všemi důkazy.
Dále namítla porušení ustanovení §16 zákona o azylu a uvedla, že je přesvědčena,
že se na ni vztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona. Dále namítla,
že v rozhodnutí žalovaného není uveden výrok o neudělení azylu podle §14 citovaného
zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala žalobkyně na obsah správního spisu
a zdůraznila, že vlast opustila proto, aby zachránila svůj život před druhem, který ji týral.
Žalobkyně navrhla, aby soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 9. 2005,
č. j. 60 Az 73/2005 - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení
azylu je snaha vyhnout se hrozícímu vyhoštění z území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) dne 23. 11. 2005 kasační stížnost, jež byla k výzvě krajského soudu
ze dne 9. 12. 2005, 60 Az 73/2005 - 30, ve stanovené lhůtě doplněna.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu
doručen dne 10. 11. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě dne 23. 11. 2005
a doručena Krajskému soudu v Ostravě 24. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v průběhu správního
řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu byla snaha vyhnout se hrozícímu
vyhoštění z území České republiky. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně
tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“ ). Stěžovatelka
stejně jako v žalobě namítá porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47
odst. 3 správního řádu správním orgánem. Uvádí, že Ukrajinu opustila v listopadu 2004
z důvodu nulové ochrany jejích svobod, konkrétně práva na život za situace, kdy ji její partner
fyzicky napadal. Dále se zmiňuje o situaci na Ukrajině, kde podle jejího mínění státní orgány
nevyvíjejí aktivitu v řešení domácího násilí a projevy domácího násilí jsou trpěny policií
i ostatními dotčenými orgány. Orgány země původu nebyly schopny zajistit stěžovatelce
ochranu před tímto způsobem jednání, v němž spatřuje formu pronásledování.
Dále stěžovatelka namítá vady řízení a vytýká krajskému soudu, že ve svém rozhodnutí
vycházel ze skutkového stavu zjištěného příslušným správním orgánem za situace,
kdy podle mínění stěžovatelky toto skutkové zjištění však nemá oporu ve spisu
a že jak správní orgán, tak i soud neměly dostatek důvodů pro své rozhodnutí. Rozhodnutí
podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu považuje stěžovatelka za zjevně vadné, neboť oba
orgány se nezabývaly stěžovatelkou uvedenou skutečností, že útoky proti ženám
v domácnosti jsou v její domovské zemi trpěny a stát není schopen odpovídajícím způsobem
zajistit jejich ochranu před takovýmto jednáním. Stěžovatelka zdůraznila, že po příjezdu
do České republiky a po pečlivém zvážení všech okolností se rozhodla podat žádost o azyl
s tím, že její rozhodování nebylo lehké, neboť její dosavadní život byl s její vlastí spjat, avšak
strach o další existenci převážil nad vším ostatním. Ze shora uvedených důvodů
proto stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Zároveň
požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila toliko
tak, že i krátkodobý pobyt na Ukrajině vzhledem k uvedenému ohrožuje její další existenci.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka výslovně uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede
k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá
oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný
rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného
skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu
s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. S námitkami
stěžovatelky se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění
svého rozhodnutí vypořádal.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu
nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona.
Za takové lze považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení
azylu pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona
po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl, a pouze v tomto případě
v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování podle §91 zákona
o azylu. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného
v daném případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění
podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení
zákona o azylu nadbytečné.
Ostatně stěžovatelkou uváděné problémy v zemi původu, pro které z Ukrajiny odjela,
tj. obavy o vlastní život za situace, kdy ji její partner ze žárlivosti fyzicky a verbálně napadal,
nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné
problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou,
národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu.
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že byla-li žádost o azyl
podána až při hrozbě vyhoštění z území České republiky a tato žádost byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná v souladu s ustanovením §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu,
nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci
vztahující se k důvodům udělení azylu.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout
se hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat
o udělení azylu dříve.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu