ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.83.2007:130
sp. zn. 6 Azs 83/2007 - 130
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: H. J., zastoupen
JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou, Ostrava – Moravská Ostrava, Matiční 730/3,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 8. 2004, č. j. OAM - 2505/VL - 07 - 04 - 2004, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005,
č. j. 24 Az 527/2004 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Jarmile Bajerové, se při znává odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2856 Kč, která je splatná
do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž stěžovateli nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“), a nebyly na něj
vztaženy ani překážky vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v ní uplatňuje důvody subsumovatelné
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti,
představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud
již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační
stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně
zjištěného skutkového stavu, konkrétně že sice vycházel z oficiálních zpráv o situaci v zemi
původu, nicméně tyto zprávy podle stěžovatele nevyjadřují skutečný stav. Bližší odůvodnění
svého názoru však ani v žalobě, ani v kasační stížnosti neuvedl.
K takto formulovaným důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí
stěžovatelovy žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout,
že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení ve skutkově
obdobných případech, jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře
a je možné odkázat i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje. Za všechny je možné
odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz). Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační
stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu
předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007,
č. j. 24 Az 527/2004 - 105 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní JUDr. Jarmila
Bajerová. Té Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za zastupování za jeden úkon právní
služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění
pozdějších předpisů spolu s režijním paušálem podle §13 téže vyhlášky, celkem tedy
2400 Kč. Tato odměna se zvyšuje podle §35 odst. 8 s. ř. s. o částku odpovídající dani,
kterou je ustanovená zástupkyně povinna z přiznané odměny odvést, tj. o 456 Kč. Celkem
tedy Nejvyšší správní soud přiznal odměnu ve výši 2856 Kč. Nejvyšší správní soud nemohl
vyhovět návrhu ustanovené zástupkyně, aby jí přiznal odměnu za dva úkony právní služby,
neboť ze spisu není zřejmé, že by ustanovená zástupkyně učinila ještě nějaký jiný úkon,
než bylo doplnění kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud podotýká, že nemohl přiznat
ani odměnu za úkon právní služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu,
neboť tento úkon předpokládá krom převzetí věci i první poradu s klientem. Ta ovšem
podle všeho neproběhla a ani ustanovená zástupkyně netvrdí, že byla proběhla.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu