ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.43.2006
sp. zn. 8 Afs 43/2006 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. P. Ch.,
zastoupeného JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 31,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1,
Štěpánská 28, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2004, čj. FŘ-
12683/15/03, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
14. 7. 2005, čj. 11 Ca 205/2004 - 58,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Ladislava Sádlíka se určuje částkou 2150 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2004, čj. FŘ-12683/15/03, žalovaný zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí finančního úřadu ze dne 3. 9. 2003, čj. 318922/005911/0187,
kterým bylo podle §27 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zastaveno řízení
o žádosti o prominutí daňového nedoplatku pro nezaplacení správního poplatku.
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora
uvedeného rozhodnutí žalovaného. Namítal zejména, že daňový řád ani zákon
č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o správních poplatcích“), nevylučují podání žádosti o osvobození od správních poplatků.
Je-li taková žádost podána, pak správce daně musí posoudit, zda jsou splněny podmínky
pro osvobození od správního poplatku, neboť pouze tak lze naplnit zásadu zákonnosti
daňového řízení zakotvenou v §2 odst. 1 daňového řádu.
Městský soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je ze soudního přezkumu v souladu
s §68 písm. e) s. ř. s. vyloučeno, neboť jde o úkon správního orgánu podle §70 písm. a)
s. ř. s., který není rozhodnutím.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu včasnou kasační
stížností opírající se o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a domáhal
se zrušení napadeného usnesení v rozsahu výroků o odmítnutí návrhu a náhradě nákladů
řízení. Pokud jde o důvody kasační stížnosti, žalobce v doplnění kasační stížnosti ze dne
30. 12. 2005 výslovně zmínil i důvod podle §103 odst. 1 písm. a), ve skutečnosti je však
dán pouze důvod podle §103 odst. 1 písm. e), jenž je ve vztahu k důvodu podle §103
odst. 1 písm. a) důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvod
podle písm. a), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu i tehdy, byla-li
soudem v předcházejícím řízení nesprávně posouzena právní otázka. V doplnění kasační
stížnosti ze dne 3. 2. 2006 dále uvedl, že z procesní opatrnosti napadá rozhodnutí soudu
ze všech důvodů taxativně uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. I zde Nejvyšší správní soud
opakuje, že v případě odmítnutí návrhu krajským, resp. městským, soudem, přichází
pro řízení o kasační stížnosti v úvahu pouze uplatnění důvodu dle §103 odst. 1 písm. e),
které je ve vztahu k jiným důvodům důvodem speciálním.
Po podrobném prostudování stěžovatelovy kasační stížnosti i jejích doplnění
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel mimo zcela obecný poukaz na důvody,
pro něž kasační stížnost podal, dle §103 odst. 1 s. ř. s. neuvedl, v čem konkrétně spatřuje
nezákonnost napadeného usnesení, byť si vyhrazoval různé lhůty k doplnění svých
podání.
Nejvyšší správní soud poukazuje na svou judikaturu, zejména usnesení ze dne
24. 11. 2004, čj. 1 Afs 47/2004 - 74 (www.nssoud.cz), kde vyslovil, že důvodem kasační
stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. není, cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto
ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li
vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil.
V usnesení ze dne 17. 2. 2004, čj. 6 Ads 21/2003 - 43 (www.nssoud.cz), dospěl k závěru,
že uplatní-li stěžovatel v kasační stížnosti důvody spočívající pouze v citaci důvodů dle
§103 odst. 1 s. ř. s., které blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod
uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. Takovouto kasační stížnost je nutno za použití §104
odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout jako nepřípustnou.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti je nutné dospět k závěru, že stěžovatel
v kasační stížnosti uplatnil pouze jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., jeho
kasační stížnost je tudíž ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná a je nutno ji v souladu
s §46 odst. 1 písm. d) odmítnout.
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120
s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále
2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době
učinění těchto úkonů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu