ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.57.2005
sp. zn. 8 Afs 57/2005 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce E.,
zastoupeného JUDr. Vojtěchem Levorou, advokátem v Plzni, Slovanská třída 136, proti
žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, Liberec, U Jezu 642/2a, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2002, čj. 178.5.6/2002, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci,
ze dne 13. 4. 2005, čj. 59 Ca 62/2002 - 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne
13. 4. 2005, čj. 59 Ca 62/2002 - 35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 12. 4. 2002, čj. 178.5.6/2002,
zamítl podle §59 odst. 2 správního řádu odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu
města Liberec ze dne 18. 2. 2002, čj. 2200/OE/Há/2002, a potvrdil odvoláním napadené
rozhodnutí. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím Magistrát města Liberec uložil
podle §48 odst. 1 písm. a) zákona č. 220/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), žalobci pokutu 50 000 Kč
za porušení §19 odst. 1 písm. b) zákona o loteriích. Žalobce se správního deliktu dopustil
tím, že přístroj VHP SUPER PLAY č. PS 24780, který bylo žalobci povoleno provozovat
v herně „K.“ v K., byl provozován v herně „L“.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočky v Liberci, který ji rozsudkem ze dne 13. 4. 2005,
čj. 59 Ca 62/2002 - 35, zamítl.
Žalobce v žalobě namítal, že vydání povolení k provozování výherního hracího
přístroje neznamená automatickou odpovědnost žalobce za spáchání správního deliktu
provozováním výherního hracího přístroje v rozporu s podmínkami povolení, které navíc
nezakládá povinnost žalobce přístroj provozovat. Žalobce podle svého názoru prokázal,
že v lednu 2002 předmětný výherní hrací přístroj neprovozoval, zajistil jej proti
neoprávněnému provozování, ke kterému nedal písemný souhlas a osobou odpovědnou
za provoz přístroje byl J. P. Správní orgán se těmito skutečnostmi nezabýval, přestože
bylo jeho povinností zjistit, kdo přístroj fakticky provozuje.
Krajský soud zjistil, že Magistrát města Liberce povolil žalobci rozhodnutím ze dne
18. 12. 2001, čj. OE/H/2002/0039, provoz výherního hracího přístroje č. PS 24780
v herně v Liberci v K., se stanoveným obdobím provozu od 1. 1. 2002 do 30. 6. 2002. V
tomto období žalobci svědčilo právo provozovat přístroj ve vymezené provozovně a s
tímto právem byly spojeny povinnosti vyplývající z §48 odst. 1 písm. a) zákona o
loteriích. Přemístil-li žalobce přístroj do herny „L.“ v L., byť i z důvodu rekonstrukce
herny v ulici K., byl povinen zajistit, aby přístroj nebyl provozován v rozporu s
podmínkami, které byly žalobci povolením uloženy. Žalobce byl tedy povinen zabezpečit,
aby přístroj nebyl provozován. Tuto povinnost žalobce nesplnil, neboť při kontrole dne
22. 1. 2002 bylo zjištěno, že předmětný výherní hrací přístroj je provozován. Je přitom
právně bezvýznamné, že k zahájení provozu nedal žalobce písemný pokyn, neboť jeho
povinností bylo zabezpečit, aby k takovému jednání nedošlo. Krajský soud uzavřel, že
správní orgány dostatečně zjistily stav věci a pokutu uložily v souladu s ustanovením §48
odst. 1 písm. a) zákona o loteriích.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Dovolal se stížních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem, a podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
tj. vad řízení před žalovaným, pro něž měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit,
jakkoliv posledně uvedenému zákonnému ustanovení své námitky výslovně nepodřadil.
Stěžovatel namítl, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že splnil svoji povinnost
zabezpečit výherní hrací přístroj tak, aby nemohl být provozován. Síťová šňůra výherního
hracího přístroje byla uložena v jeho vnitřní uzamčené části a síťový zdroj uvnitř přístroje
byl vypnut. Stěžovatel sdělil J. P., že provoz přístroje může být zahájen pouze na základě
písemné výzvy, kterou stěžovatel neučinil. Přístroj do provozu spustil M. D., aniž jej k
tomto jednání někdo vyzval. Stěžovateli tak byla uložena pokuta za provozování
výherního hracího přístroje, přestože jej v dané době neprovozoval. Pochybnost o
provozování přístroje odůvodňuje rovněž rozdíl na počítadlech přístroje, který je ve
výrazném nepoměru s tržbami za předchozí měsíce. Uvedené skutečnosti byly správním
orgánům známy, ale správní orgán prvního stupně se jimi vůbec nezabýval a ani se s nimi
nevypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Správní orgány se nezabývaly ani otázkou,
kdo předmětný výherní hrací přístroj skutečně provozoval, resp. kdo jej zprovoznil,
přestože byl stěžovatelem proti neoprávněnému provozu zajištěný, a kdo k tomuto
jednání dal pokyn. Byla tak porušena zásada, že rozhodnutí správních orgánů mají
vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci (§3 odst. 4 a §32 odst. 1 správního řádu). Z
ustanovení §48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích vyplývá, že pokutu lze uložit právnické
osobě, která výherní hrací přístroj fakticky provozuje. Je proto právně nevýznamné, kdo
přístroj vlastní, popř. kdo je oprávněn jej provozovat. Pokud stěžovatel své tvrzení, že
výherní hrací přístroj v předmětné době neprovozoval, doložil důkazy, bylo povinností
správních orgánů k nim přihlédnout a zjišťovat, kdo předmětný výherní hrací přístroj
fakticky provozoval a na základě jakého oprávnění. Za případný správní delikt pak měla
být potrestána osoba přístroj skutečně provozující. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a uvedl, že se plně ztotožňuje
s rozhodnutím krajského soudu. Zákon o loteriích upravuje odpovědnost právnických
osob za správní delikty jako odpovědnost objektivní. Provozovatel výherního hracího
přístroje je povinen zajistit, aby byl přístroj provozován v souladu s právními předpisy
a při porušení této povinnosti vzniká odpovědnost bez ohledu na zavinění. Osoba
oprávněná k provozování výherního hracího přístroje se nemůže své odpovědnosti
zprostit odkazem na porušení povinnosti ze strany jiného subjektu. Není proto
rozhodující, zda provoz přístroje byl zahájen na základě písemné výzvy stěžovatele
nebo bez ní. Na rozdíl od stěžovatele žalovaný pokládá za právně významnou skutečnost,
že stěžovatel je na základě povolení oprávněn k provozování výherního hracího přístroje.
Ve správním řízení bylo (na základě koncových stavů počítadel) prokázáno, že přístroj byl
v herně „L.“ provozován, nikoliv pouze uskladněn, což znamená, že stěžovatel nesplnil
svou povinnost.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích uloží obec právnické osobě,
která v jejím správním obvodu provozuje loterii, tombolu nebo výherní hrací přístroj
bez povolení, které by byla oprávněna tato obec vydat, nebo je provozuje v rozporu
s tímto zákonem, herním plánem nebo s podmínkami, které jí byly v povolení uloženy,
pokutu až do výše 150 000 Kč. Podle §19 odst. 1 písm. b) zákona o loteriích obsahuje
povolení k provozování výherního hracího přístroje zejména schválení stálého umístění
takového přístroje.
V rozhodném období stěžovateli svědčilo právo provozovat předmětný přístroj
v souladu s podmínkami, které mu byly uloženy v povolení. S právem provozovat přístroj
jsou ovšem spojeny i zákonné povinnosti [§48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích]. Pokud
stěžovatel z důvodu rekonstrukce herny v ulici K. přemístil přístroj do jiné herny, byl
povinen zajistit, aby výherní hrací přístroj nebyl provozován v rozporu s podmínkami,
které mu byly v povolení uloženy, tj. aby v jiném místě nebyl provozován vůbec.
Pro posouzení věci je rozhodující, zda byl předmětný přístroj v herně „L.“
provozován. Podle §4 odst. 4 věty první zákona o loteriích se provozováním loterií
a jiných podobných her [jimiž jsou v souladu s ustanovením §2 písm. e) zákona
o loteriích sázkové hry provozované pomocí elektronicky nebo elektronickomechanicky
řízených výherních hracích přístrojů] rozumí činnost směřující k uvedení loterií a jiných
podobných her do provozu, včetně zprostředkovatelských, organizačních, finančních,
technických a dalších služeb souvisejících se zajištěním provozu těchto her a jejich řádné
ukončení a vyúčtování.
V zápise o provedené kontrole o provozování výherních hracích přístrojů ze dne
22. 1. 2002 (dále jen zápis o kontrole) je uvedeno pouze, že předmětný přístroj byl
při příchodu kontrolního orgánu „v provozu“, aniž je jakkoli specifikováno, zda byl
přístroj používán, zda byl připravený k použití apod. Pan M. D. při projednání porušení
ustanovení zákona o loteriích dne 8. 2. 2002 uvedl (dle zápisu z projednání), že přístroj
byl v době kontroly zapnut z důvodu doplnění mincí, kontroly přístroje a následného
převezení do herny K. V průběhu správního řízení tedy nebylo jednoznačně zjištěno, zda
byl předmětný přístroj v herně „L.“ provozován. Magistrát města Liberec se ve svém
rozhodnutí ze dne 18. 2. 2002 s uvedenými nedostatečnými skutkovými zjištěními
žádným způsobem nevypořádal a uzavřel, že provedenou kontrolou v herně „L.“ bylo
zjištěno, že předmětný výherní hrací přístroj „je v provozu“ a je umístěný v rozporu s
vydaným povolením k provozováním.
Za situace, kdy stěžovatel v průběhu správního řízení namítal, že při skončení
provozu předmětného přístroje na konci roku 2001 zajistil prostřednictvím pana J. P.
vypnutí přístroje z provozu (odnětím síťové šňůry a vypnutím ve zdrojové části umístěné
uvnitř přístroje) a po tomto zajištění nikdy nedal písemný ani ústní příkaz k tomu, aby byl
přístroj uveden do provozu, a na podporu svých tvrzení předložil důkazy, bylo povinností
správního orgánu tyto skutečnosti prověřit. Magistrát města Liberec tak neučinil, nezjistil,
zda stěžovatel přístroj dostatečným způsobem nezajistil proti neoprávněnému
provozování, kdo byl v rozhodném období osobou odpovědnou za provoz přístroje, kdo
spustil přístroj do provozu atd. Přestože v zápise o kontrole je uvedeno, že stavy
elektronických počítadel předmětného přístroje nelze zjistit, protože klíče vlastní pouze
stěžovatel, správní orgán stěžovatele k doložení stavů elektronických počítadel nevyzval.
V odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec pak stěžovatel namítl, že z
porovnání stavů počítadel v době kontroly s jejich stavy v době ukončení provozu
vyplývá, že za období, kdy měl být přístroj nezákonně provozován (od 1. 1. 2002 do
22. 1. 2002), do něj bylo vhozeno 180 Kč, bylo z něj vyplaceno 120 Kč, údajná tržba tedy
činila 60 Kč, což je ve značném nepoměru k vhozeným a vyplaceným částkám
vyplývajícím z účetních závěrek za měsíce listopad a prosinec 2001 (vhozeno 93 404 Kč,
resp. 111 341 Kč, vyplaceno 58 190 Kč, resp. 74 480 Kč, tržba 35 214 Kč,
resp. 36 861 Kč). Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání s uvedenou námitkou žádným
způsobem nevypořádal.
Podle ustanovení §47 odst. 1 věty první zákona o loteriích je orgán, který povolení
k provozování loterie nebo jiné podobné hry vydal, povinen ji i kontrolovat. Podle
odstavce 3 citovaného ustanovení se při výkonu státního dozoru postupuje podle
zvláštního předpisu; tímto předpisem je zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní kontrole). Pokud by kontrola v herně „L.“
byla provedena podle tohoto zákona a byl o ní pořízen protokol, s nímž by byly
seznámeny kontrolované osoby, které by měly možnost podání námitek (§15 až §18
citovaného zákona), takový protokol by byl dostatečným listinným důkazem v sankčním
řízení. Zápis o provedené kontrole, z něhož vychází obě správní rozhodnutí, však
takovým protokolem zcela zřejmě není.
Rovněž zápis o projednání porušení ustanovení zákona o loteriích ze dne
8. 2. 2002 (dále jen zápis o projednání) nesplňuje zákonné náležitosti protokolu,
který je správní orgán povinen sepsat o důležitých úkonech v řízení, o provedených
důkazech, o vyjádřeních účastníků řízení a o ústním jednání (§22 správního řádu).
Ze zápisu o projednání není jednoznačně zřejmé, zda se jednalo o ústní jednání, jakým
způsobem byly provedeny důkazy, zda přítomní pánové D. a P. byli vyslechnuti jako
svědci a pokud ano, zda byli vyslechnuti v souladu s ustanovením §35 správního řádu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že správní orgány dostatečným způsobem nezjistily,
zda byl předmětný přístroj v herně „L.“ provozován, a pokud ano, zda stěžovatel nesplnil
svoji povinnost zabezpečit přístroj tak, aby nemohl být provozován, a to přesto, že to
stěžovatel v průběhu správního řízení namítal a na podporu svých tvrzení předložil
důkazy. Správní orgány rovněž neprověřily, zda stavy mechanických počítadel zjištěné
při kontrole dne 22. 1. 2002 odpovídají stavům počítadel elektronických. Žalovaný
k odvolací námitce žalobce neporovnal vhozené a vyplacené částky v období, kdy měl být
přístroj nezákonně provozován, s částkami vhozenými a vyplacenými v předchozích
měsících. Zápis o kontrole, z něhož vychází obě správní rozhodnutí, nesplňuje zákonné
náležitosti protokolu podle §15 a násl. zákona o státní kontrole, zápis o projednání
nesplňuje zákonné náležitosti protokolu podle §22 správního řádu, zejm. z něj není
zřejmé, zda M. D. a J. P. byli vyslechnuti jako svědci a pokud ano, zda se tak stalo
v souladu s ustanovením §35 správního řádu. Správní orgány tedy v průběhu řízení
nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci, nezabývaly se všemi skutečnostmi,
které jim byly známy, a nezajistily, aby vydaná rozhodnutí vycházela ze spolehlivě
zjištěného skutečného stavu věci a byla v souladu se zákonem (§3 odst. 4, §32 odst. 1
a §46 správního řádu).
Ze shora uvedeného odůvodnění je zřejmé, že správní řízení trpělo vadou
spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka
v Liberci, napadené rozhodnutí žalovaného zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené
rozhodnutí podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu
v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, k dalšímu řízení. V něm krajský soud rozhodne
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ústí
nad Labem, pobočka v Liberci, v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu