ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.13.2006
sp. zn. 8 As 13/2006 - 115
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce S., spol. s r.
o., zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou v Brně, Výstavní 17/19, proti
žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 10, Krátká 10, zastoupené
JUDr. Simonou Macáškovou, advokátkou v Praze 4, Přechodní 1600/11, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2003, čj. Rpo/32/03/1713, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005,
čj. 8 Ca 241/2005 - 79,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005,
čj. 8 Ca 241/2005 - 79, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2003, čj. Rpo/32/03/1713, žalovaná uložila žalobci
podle §60 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového
a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o vysílání“), pokutu ve výši 1 000 000 Kč (k dispozici byla sankce
od 5000 Kč do 2 500 000 Kč), protože žalobce jako provozovatel převzatého vysílání
v kabelovém systému nezajistil při vytváření nejnižší programové nabídky zařazení
vysílání celoplošného programu stanice P., provozované jako původní vysílání společnosti
F. P., spol. s r. o. Při rozhodování o výši pokuty žalovaná přihlédla k povaze porušení
a k postavení účastníka řízení jakožto provozovatele televizního vysílání v kabelových
systémech a stanovila pokutu ve spodní polovině zákonného rozpětí, přitom zohlednila
závažnost věci, míru zavinění žalobce, rozsah, typ a dosah závadného vysílání i výši
případného finančního prospěchu. Žalobce byl na porušení upozorněn, věděl, že zákon
porušuje, přesto vysílání programu P. do své základní nabídky nezařadil a
ve svém vyjádření pouze polemizoval s názorem žalované. Žalobce měl k dispozici
dostatečně dlouhou dobu, aby své porušení napravil. Žalovaná při ukládání pokuty
přihlédla také k tomu, že se jedná o žalobce se středně velkým územním rozsahem
převzatého vysílání a zohledněna byla rovněž skutečnost, že nezařazováním programu P.
do nejnižší programové nabídky, ale do jiné programové nabídky dochází k finančnímu
prospěchu žalobce.
Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 2. 11. 2004, čj. 8 Ca 232/2003 - 29, zamítl. K návrhu
na moderaci výše uvedené pokuty městský soud konstatoval, že k němu nemohl
přihlédnout, neboť byl uplatněn po uplynutí lhůty stanovené zákonem pro podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu.
Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne
29. 6. 2005, čj. 8 As 5/2005 - 53, rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Nejvyšší správní soud shledal důvodnou kasační námitku, že městský soud
nezohlednil návrh žalobce na moderaci uložené pokuty soudem a konstatoval,
že již z žaloby podané u městského soudu jednoznačně vyplývá, že se žalobce domáhá
upuštění od uložení pokuty za spáchání správního deliktu, tedy moderace uložené pokuty
(§78 odst. 2 s. ř. s.) a je nepochybné, že žalobce své moderační právo u soudu včas
uplatnil. Pokud městský soud tuto otázku neposoudil, neboť dospěl k závěru, že návrh
na moderaci byl vznesen opožděně, pochybil, a v daném rozsahu proto Nejvyššímu
správnímu soudu neumožnil aby jeho rozhodnutí přezkoumal. Nad rámec nutného
odůvodnění Nejvyšší správní soud uvedl, že jakkoliv má správní orgán při ukládání
pokuty volnost správního uvážení, je vázán elementárními principy správního
rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným
způsobem. Nejvyšší správní soud uložil městskému soudu, aby se v dalším řízení zaměřil
na návrh žalobce na moderaci uložené pokuty a vzal při tom do úvahy obsah správního
spisu, včetně případných odkazů k pokutám uloženým v obdobných případech.
Městský soud v dalším řízení rozsudkem ze dne 22. 11. 2005,
čj. 8 Ca 241/2005 - 79, žalobu opět zamítl. Jednotlivé žalobní body namítající
nezákonnost rozhodnutí žalovaného městský soud posoudil shodným způsobem jako ve
svém předchozím rozhodnutí. Návrh žalobce na moderaci výše uložené pokuty městský
soud posoudil tak, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč (§60 odst. 1
písm. g) zákona o vysílání). Za předmětné porušení zákona o vysílání lze uložit pokutu
v rozmezí od 5000 Kč do 2 500 000 Kč. Pokuta tedy byla žalobci nesporně uložena
na základě zákona a v jeho mezích. Napadené rozhodnutí obsahuje sice stručné,
ale srozumitelné odůvodnění výše uložené pokuty. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě
neuvedl, z jakých důvodů považuje výši pokuty za nesprávnou, neodůvodněnou
či nepřiměřenou, mohl soud hodnotit jen to, zda výše pokuty odpovídá zákonným
hlediskům, což bylo v projednávané věci splněno. Jelikož nebyly shledány žádné důvody,
proč by měl soud upustit od uložení pokuty či proč by ji měl snížit, byl návrh žalobce
na moderaci výše uložené pokuty zamítnut.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti posledně jmenovanému rozsudku městského
soudu kasační stížností, v níž uplatnil kasační námitky podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., jakkoliv je tomuto ustanovení výslovně nepodřadil. Tvrdil, že v průběhu
řízení bylo zjištěno, že na straně stěžovatele nejde o žádnou nedbalost vedoucí k porušení
jeho povinností, ale o technické obtíže, které splnění povinností stěžovatele
znemožňovaly. Stěžovatel se již v průběhu správního řízení snažil nalézt způsob
technického a finančního řešení zajištění Krajového vysílání v TV programu P. a nakonec
zajistil přenos TV programu P., včetně Krajového vysílání, z Brna do Ivančic
prostřednictvím optické trasy. Předmětné vysílání bylo spuštěno do provozu dne
10. 11. 2005, tedy ještě před jednáním městského soudu dne 22. 11. 2005. Tato skutečnost
je důkazem toho, že stěž ovatel již v průběhu správního řízení činil kroky k odstranění
svého pochybení, což - podle jeho názoru – musí být zohledněno. Investice, kterou musel
stěžovatel provést, přesáhla výši uložené pokuty a byla závažným zásahem do finančních
možností stěžovatele, který je poměrně malým operátorem. Pokuta ve výši 1 000 000 Kč
by měla za následek vznik komplikované, obtížně řešitelné finanční situace společnosti s
možností likvidace části společnosti. Stěžovatel se domnívá, že jeho jednání je možno
označit jako „účinnou lítost“ a mělo by mít za následek moderaci uložené pokuty.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2006, čj. 8 Ca 241/2005 - 88, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil kasační stížnost
tak, že uvede v ja kém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá a sděl í, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno. Posledním dnem lhůty pro doplnění kasační stížnosti na
základě výzvy soudu byl pátek 17. 2. 2006, doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 1. 2006
adresované Městskému soudu v Praze však bylo podáno k poštovní přepravě teprve dne
20. 2. 2006. Stěžovatel podáním ze dne 21. 2. 2006 požádal soud o prominutí nedodržení
lhůty k doplnění kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v kasační stížnosti výslovně
neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí městského soudu napadá, ale z formulace (in fine
kasační stížnosti) „žalobce činí návrh, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 8 Ca 241/2005, a věc vrátil
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení“, lze nepochybně dovodit, že stěžovatel
napadl rozhodnutí městského soudu v plném rozsahu. Stěžovatel v kasační stížnosti
neuvedl, kterému zákonnému ustanovení podřazuje své důvody kasační stížnosti,
ale z obsahu stížních námitek je zcela nepochybné, že namítá nesprávné posouzení právní
otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud v této souvislosti
připomíná, že konstantně judikuje, že soud posuzuje t vrzené důvody kasační stížnosti
podle jejich obsahu a nikoliv podle formálního označení; tyto důvody musí být svým
obsahem podřaditelné pod některý z důvodů vymezených v ustanovení §103 odst. 1
s. ř. s. (srov. např. rozhodnutí ze dne 18. 3. 2004, čj. 1 As 7/2004 – 47, www.nssoud.cz).
Pokud jde o chybějící údaj o dni doručení rozhodnutí městského soudu žalobci
(§106 odst. 1 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud již dříve vyslovil, že takovýto nedostatek
není bez dalšího důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti, neboť den doručení
napadeného rozhodnutí žalobci je soudům znám z úřední činnosti (srov. rozhodnutí
ze dne 11. 5. 2004, čj. 3 Azs 85/2004 – 49, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto
uzavírá, že výzva městského soudu k doplnění kasační stížnosti byla nadbytečná
a Nejvyšší správní soud se nezabýval žádostí stěžovatele o prominutí lhůty k doplnění
kasační stížnosti na výzvu soudu.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že jí stěžovatel dopisem ze dne
10. 10. 2005 sdělil, že po technické stránce zajistil vysílání TV v souladu s ustanovením
§54 odst. 1 zákona o vysílání, a zároveň požádal žalovanou, aby dala souhlas s moderací
výše uložené pokuty městským soudem na částku 100 000 Kč až 150 000 Kč. Žalovaná na
svém zasedání ve dnech 8. - 9. 11. 2005 souhlasila s tím, aby její právní zástupce při
moderování výše sankce u městského soudu souhlasil s moderací výše pokuty na
100 000 Kč. Žalovaná nesporuje, že stěžovatel napravil závadný stav.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Shledal přitom vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti. Napadené rozhodnutí
městského soudu je v části, která se vztahuje k moderaci uložené pokuty,
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ].
Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí k mod eraci uložené pokuty
ve smyslu ustanovení §78 odst. 2 s. ř. s. uvedl pouze tolik, že žalobce sám v žalobě
neuvedl, z jakých důvodů považuje výši pokuty za nesprávnou, neodůvodněnou
či nepřiměřenou, a proto mohl soud hodnotit jen to, zda výše pokuty odpoví dá zákonným
hlediskům, což bylo v projednávané věci splněno. Jelikož nebyly shledány žádné důvody,
proč by měl soud upustit od uložení pokuty či proč by ji měl snížit, byl návrh žalobce
na moderaci výše uložené pokuty zamítnut.
Takto obecný závěr městského soudu nemůže v posuzované věci obstát. Nejvyšší
správní soud již ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 29. 6. 2005, čj. 8 As 5/2005 - 53,
kterým zrušil původní rozsudek Městského soudu v Praze, uvedl, že jakkoliv má správní
orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán elementárními principy
správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech
obdobným způsobem. Uložil přitom Městskému soudu v Praze, aby se v dalším řízení
zaměřil na návrh žalobce na moderaci uložené pokuty a vzal při tom do úvahy obsah
správního spisu, včetně případných odkazů k pokutám uloženým v obdobných případech.
Užitím moderačního práva soud nahrazuje správní uvážení správního orgánu.
Soud je pro případ moderace nadán vlastním uvážením, a může tak zasáhnout do výše
trestu, jako by jej sám uděloval. Tím, že trest sníží nebo od něj upustí, nezpochybňuje
soud závěr správního orgánu o tom, že žalobce porušil zákon a dopustil se správního
deliktu, avšak vykonává svou zvláštní zákonnou pravomoc v souladu s ustanovením
§78 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005,
čj. 1 As 30/2004 - 82, www.nssoud.cz). Musí přitom mít na paměti pravidla, kterými
je sám správní orgán při uložení pokuty vázán. Správní uvážení je totiž vždy limitováno
principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky, z nichž lze vyvodit, že i tam,
kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správního orgánu, je tento orgán omezen
zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných
věcech stejně, tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou
důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil,
jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým
skutkovým a právním závěrům dospěl. V této souvislosti je možné poukázat
i na Doporučení Rady ministrů Rady Evropy č. (80) 2, týkající se výkonu správního
uvážení správními orgány, které upravuje řadu požadavků na výkon správního uvážení
(zákaz sledovat jiný účel než ten, pro který byla diskreční pravomoc stanovena, objektivitu
a nestrannost, rovnost a zákaz diskriminace atd.), jakož i požadavek na přezkum
zákonnosti správního uvážení soudem neb o jiným nezávislým orgánem.
Městský soud zmíněným požadavkům nedostál. Ve vztahu k výši uložené pokuty
pouze konstatoval, kopíruje při tom dikci zákona, kritéria, k nimž žalovaná
při rozhodování o výši pokuty přihlédla. Nezabýval se přitom výší pokuty ani z hlediska
povinnosti žalované rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem,
na niž poukázal Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozhodnutí, ani tím,
zda žalovaná neměla při svém rozhodování přihlédnout k dalším okolnostem v zákoně
přímo neuvedeným. Při svých úvahách o moderaci výše uložené pokuty městský soud
vůbec nevzal do úvahy obsah správního spisu, včetně odkazů k pokutám, které byly
uloženy v obdobných případech ve výrazně odlišné výši (společnosti K. p. Č. B., a. s. byla
za nezařazování televizní stanice G. do vysílání uložena pokuta ve výši 100 000 Kč a
společnosti K. t. O. j., s. r. o. byla za nezařazování televizní stanice P. do vysílání uložena
pokuta ve výši 300 000 Kč). Městský soud nevzal do úvahy ani skutečnost, že sama
žalovaná na jednání dne 2. 11. 2004 s moderací výše uložené pokuty souhlasila. K tomu
Nejvyšší správní soud poznamenává, že i ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná
vyjádřila souhlas s moderací výše pokuty soudem na 100 000 Kč.
Městský soud v Praze v posuzované věci zcela pominul právní názor vyslovený
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Stručné a obecné odůvodnění
rozhodnutí městského soudu je ve vztahu k moderaci výše uložené pokuty nedostatečné,
nesplňuje požadavky na kvalitu odůvodnění soudní ch rozhodnutí a Nejvyšší správní soud
uzavírá, že je v daném rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. V řízení vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet
z úřední povinnosti [§109 odst. 3 s. ř. s. ], Nejvyšší správní soud proto rozsudek
městského soudu podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení. Městský soud je právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku vázán [§110 odst. 3 s. ř. s. ].
S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nepřezkoumával
rozsudek městského soudu v rozsahu stížních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
městský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu