ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.32.2006
sp. zn. 8 As 32/2006 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně E. J.,
zastoupené JUDr. Ivetou Ferdusovou, advokátkou se sídlem Brno, Útěchovská 71, proti
žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, Praha 1, Staroměstské nám. 6, o kasační
stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, čj. 11 Ca 239/2004 –
45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování
a stavebního řádu ze dne 15. 12. 2003, čj. JMK 30586/2003 OÚPSŘ bylo dle §30
správního řádu (z roku 1967) zastaveno řízení vedené podle §65 správního řádu
o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení
ze dne 12. 3. 2001, čj. OÚSŘ U 01/08702/Šk/Wi.
Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 30. 6. 2004,
čj. 14807/04-63/1327/B bylo odvolání E. J. zamítnuto a uvedené rozhodnutí Krajského
úřadu Jihomoravského kraje bylo potvrzeno.
Žalobou, podanou u Městského soudu v Praze se E. J. (dále též „žalobkyně“ nebo
„stěžovatelka“) domáhala zrušení tohoto správního rozhodnutí ministerstva.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, čj. 11 Ca 239/2004 – 45
byla tato žaloba odmítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, soud dospěl k
závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím, kterým by došlo k určení,
zrušení či změně práv nebo povinností žalobkyně. Jde o úkon správního orgánu, který
je vyloučen ze soudního přezkumu podle §70 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost. V ní dovozuje, že má za to,
že rozhodnutím žalovaného bylo meritorně rozhodnuto a tímto úkonem správního
orgánu byla dotčena její subjektivní práva. Výklad, který použil městský soud,
je nepřípustně restriktivní a je v rozporu se základními principy ochrany poskytované
ve správním soudnictví. Městský soud dovodil nedostatek žalobní legitimace podle §65
odst. 1 s. ř. s., opomněl se však zabývat, zda není dána legitimace žalobkyně podle §65
odst. 2 s. ř. s.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
důvodů uplatněných v kasační stížnosti. Vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
V konstantní judikatuře, především Nejvyššího správního soudu, bylo již opakovaně
uvedeno, že rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo
odvolací řízení (§30 a §65 správního řádu z roku 1967), je úkonem správního orgánu,
jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení práv a povinností účastníka
řízení. Takovýto úkon je vyloučen ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví
podle §70 písm. a) s. ř. s., neboť není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.; žalobu proti
němu podanou správní soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2003, čj. 5 A 170/2002 – 15, publikované pod
č. 197/2004 Sb. NSS). Ani v této (nyní projednávané) věci soud neshledal důvod
od tohoto stanoviska se odchýlit a na toto rozhodnutí je možno v plném rozsahu odkázat.
Pro úplnost – se zřetelem především na námitky uvedené v kasační stížnosti – je třeba
dodat:
Jak rozhodnutí o zastavení řízení, tak i rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí
odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí jsou rozhodnutími ryze procesními
(především se zřetelem na závěry již výše uvedené). Nemůže proto obstát tvrzení, že jde
o meritorní rozhodnutí. Pro vyloučení takovéhoto rozhodnutí z přezkoumávání
ve správním soudnictví, není rozhodující, zda se žalobce dovolává žalobní legitimace
podle §65 odst. 1 či odst. 2 s. ř. s. V obou případech je totiž podstatný charakter žalobou
napadeného správního aktu. Na tom nic nemění ani to, že nadřízený správní orgán
v daném případě nepřistoupil ke zrušení jím přezkoumaného rozhodnutí (v rámci dozorčí
činnosti) nikoli proto, že by neshledal porušení zákona, ale především proto, že zrušení
dle jeho názoru bránil ohled na práva nabytá v dobré víře (§65 odst. 2 správního řádu).
Ostatně žalobkyni nic nebránilo, aby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §60
správního řádu podala včas žalobu ve správním soudnictví.
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti neměla úspěch, žalovanému, jak vyplývá
i z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žalovanému
se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu