ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.48.2006
sp. zn. 8 As 48/2006 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. K., s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Jaroslavem Stachem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Jana
Masaryka 632, proti žalovanému: Český báňský úřad, Praha 1, Kozí 748/4, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2006, čj. 5 Ca
290/2005 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel) se včas podanou kasační stížností domáhá přezkoumání
a zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2005, čj. 3453/III/138.
Tímto (posledně uvedeným správním) rozhodnutím bylo na základě odvolání Mgr. V. H.
vysloveno, že Český báňský úřad předává věc Obvodnímu báňskému úřadu v Trutnově
k zahájení obnovy řízení podle ustanovení §63 odst. 1 správního řádu (v tomto případě
zákona č. 71/1967 Sb.), z důvodů uvedených v ustanovení §62 odst. 1 písm. a) a c)
správního řádu.
Jak vyplývá z odůvodnění usnesení městského soudu, tento soud vyšel ze závěru,
že napadené správní rozhodnutí není rozhodnutím o povolení nebo o nařízení obnovy.
Obvodnímu báňskému úřadu v Trutnově byla věc toliko předána k zahájení obnovy
řízení. Nejde tedy o rozhodnutí, kterým by byly založeny, změněny, zrušeny či závazně
určeny práva nebo povinnosti žalobce (§65 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel v kasační stížnosti zejména poukazuje na to, že se jednalo o rozhodnutí
podle §60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále též „správní řád“) a dovozuje,
že toto rozhodnutí má nepochybně dopad na právem chráněné sféry zájmů stěžovatele.
Žalovaný dospěl totiž k závěru, že tvrzení obsažená v podaní Mgr. H. zakládají důvod pro
obligatorní povolení obnovy řízení na návrh účastníka řízení ve smyslu §62 odst. 1
správního řádu. Nejedná se ani o případ kompetenční výluky podle §70 písm. c) s. ř. s.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti s poukazem na judikaturu Městského
soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu polemizuje s výkladem §65 odst. 1 s. ř. s.
stěžovatele. Dovozuje, že se v každém případě jednalo o výluku dle §62 odst. 1 písm. a)
či c) s. ř. s. Žalovaný proto navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu uplatněných kasačních důvodů. Vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Již rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, čj. 2 As 75/2006 - 48
byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 14. 6. 2006, čj. 7 Ca 77/2006 – 28. I v této věci se jednalo o právně shodnou
problematiku. Soud v tomto rozsudku po podrobném právním rozboru dospěl k závěru,
že rozhodnutí žalovaného o předání věci Obvodnímu báňskému úřadu v Trutnově není
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., tímto správním aktem nemohlo dojít k zásahu
do práv stěžovatele a městský soud právem podle §46 odst. 1 písm. d) žalobu odmítl.
Jediným rozdílem oproti této věci je, že napadené správní rozhodnutí ve věci vedené
pod sp. zn. 2 As 75/2006 bylo vydáno již za účinnosti zákona č. 500/2004 Sb. (nového
správního řádu), kdežto rozhodnutí v této (nyní rozhodované) věci bylo vydáno ještě
za účinnosti zákona č. 71/1967 Sb. (předchozího správního řádu). Se zřetelem
na shodnou základní konstrukci obnovy řízení, jak na to bylo rovněž poukázáno
v citovaném rozsudku ze dne 20. 12. 2006, ani tato skutečnost nemůže vést k odlišnému
posouzení těchto věcí.
Protože navíc v obou případech jde o shodné účastníky řízení před soudem,
je možno na toto rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 2 As 75/2006 co do podrobností
zdůvodnění právní úvahy v plném rozsahu odkázat (tento rozsudek je též publikován
pod www.nssoud.cz).
Protože o kasační stížnosti bylo rozhodnuto přednostně, nebylo zapotřebí samostatně
rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku.
Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel ve věci
neměl úspěch a žalovanému náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost nevznikly.
Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu