ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.59.2006
sp. zn. 8 Azs 59/2006 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: L. O., proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2006, čj. 36 Az 17/2005 – 57
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2006, čj. 36 Az 17/2005 - 57
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 1. 2005, č. j. OAM-3548/VL-07-ZA04-2004,
nebyl žalobkyni udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu) a dále rozhodl o tom, že se na žalobkyni nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 22. 12 2005, čj. 36 Az 17/2005 - 31, zamítl. Žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, ve které zároveň
požádala o ustanovení zástupce.
Krajský soud stěžovatelce zaslal výzvu k předložení řádně vyplněného potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a ke sdělení, jakým způsobem a v jaké
výši stěžovatelka platí nájem ubytovateli a jak si opatřuje finanční prostředky na výživu
a ošacení, a aby tato svá tvrzení doložila listinnými důkazy. Stěžovatelka toto potvrzení
soudu ve stanovené lhůtě zaslala a uvedla v něm, že z důvodu nepříznivého zdravotního
stavu není zaměstnána, nemá žádné příjmy a pomoc jí poskytuje pan L. M..
Napadeným usnesením krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka na základě
výzvy soudu zaslala pouze vyplněný formulář o osobních a majetkových poměrech,
v němž sdělila pouze, že nemá příjmy z pracovního (obdobného) poměru z důvodu
nepříznivého zdravotního stavu a nemá ani jiné příjmy či majetek a dále, že jí poskytuje
pomoc pan M. a že se snaží najít si práci. Soud uvedl, že jelikož stěžovatelka svá skutková
tvrzení nedokázala žádnými listinnými důkazy, neprokázala dostatečně, že jsou u ní dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž vyslovila nesouhlas s usnesením krajského soudu a uvedla, že zatím nemá žádnou
práci a na pomoc čeká od státu. Její rodinná situace je špatná, pomoc jí poskytuje církev
a za ubytování platí 1500 Kč měsíčně, o čemž však nemůže předložit důkaz, neboť majitel
bytu není přítomen. Stěžovatelka proto navrhla, aby usnesení krajského soudu bylo
zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž by jí byl ustanoven
zástupce.
Kasační stížnost je přijatelná a důvodná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Obdobnou otázkou se kasační soud již zabýval v usnesení ze dne 26 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39, v němž vyložil, že o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může
jednat mj. tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele; příkladem
toho může být např. hrubé pochybení krajského soudu v jednotlivém případě při výkladu
hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se o tento
případě jedná v souzené věci, proto je kasační stížnost přijatelná a je tedy zapotřebí
se jí meritorně zabývat.
V otázce rozhodování o ustanovení zástupce účastníku řízení formovala bohatá
rozhodovací praxe obecných i správních soudů obecné zásady, které krajský soud
nerespektoval a jeho procesní pochybení se projevilo v materiální sféře stěžovatelky,
neboť v konečném důsledku znamenalo případnou nemožnost projednání věci Nejvyšším
správním soudem.
Je třeba rovněž odkázat na starší judikaturu (viz rozsudek publikovaný
pod č. 486/2005 Sb. NSS), kde soud konstatoval, že nedostatek povinného zastoupení
advokátem směřující proti usnesení o neustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti. Důvody kasační stížnosti
proti neustanovení zástupce formuluje zpravidla sám stěžovatel – neúspěšný žadatel
o ustanovení zástupce. Ve věcech azylu se tedy jedná o cizího státního příslušníka,
zpravidla neovládajícího český jazyk a neznalého českého právního prostředí. Obvykle
není takový účastník řízení schopen pregnantně formulovat, v čem spočívá přesah jeho
vlastních zájmů v případě kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž mu nebyl ustanoven
zástupce, resp. žalobní body.
Krajský soud pochybil při posouzení toho, zda stěžovatelka doložila svá tvrzení
týkající se majetkových poměrů a zda tedy byl splněn předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí přesně
nespecifikoval, jaké konkrétní skutečnosti stěžovatelka ke své újmě nedoložila listinnými
důkazy, ačkoliv je doložit mohla. Pokud však jde o doklad o tom, že je stěžovatelka
ubytována u soukromé osoby, stěžovatelka soudu sdělila, že doklad o tom není
v současné době možné předložit vzhledem k nepřítomnosti majitele bytu. Pokud jde
o požadavek soudu, aby stěžovatelka doložila listinnými důkazy tvrzení o tom, že nemá
žádný majetek ani příjmy, pak je zapotřebí zdůraznit jedno ze základních východisek
dokazování v řízení před soudem spočívající v tom, že dokazovat nelze něco,
co neexistuje. Jedná se o tzv. negativní důkazní teorii, o níž se pojednává mj. v publikaci
Prof. JUDr. Aleny Winterové, CSc., a kol.: Civilní právo procesní, 4. vydání, Linde
Praha, a. s., 2006, s. 279: „Teorie negativní je založena na tom, že negativní skutečnosti nemohou
být dokazovány, a je tedy ten, kdo tvrdí negativní skutečnost, od důkazního břemene osvobozen. Nedávný
judikát NS ČR poskytuje pěkný příklad aplikace této teorie, když s poukazem na nemožnost
dokazování negativní skutečnosti rozhodl, že žalovaný v bytovém sporu podle §706 OZ není zatížen
důkazním břemenem stran skutečnosti, že nemá vlastní byt, a tudíž opak toho – existenci vlastního bytu
žalovaného – musí prokázat žalobce.“
Jediný důvod, na základě něhož soud dospěl k závěru, že u stěžovatelky není dán
předpoklad osvobození od soudních poplatků, spočíval v souzené věci v neprokázání
stěžovatelkou tvrzených skutečností prostřednictvím listinných důkazů. Svou nemajetnost
však stěžovatelka ani prokázat nemohla, a doklad ohledně ubytování nepředložila proto,
že tak není možné učinit vzhledem k nepřítomnosti majitele bytu. Za této situace nebylo
možné dospět k závěru, že by stěžovatelka neprokázala předpoklad osvobození
od soudních poplatků; krajský soud pochybil, když stěžovatelce přičetl k tíži
nedokázání skutečností, které z povahy věci dokázat nemohla. Tímto přístupem soud
stěžovatelce de facto odepřel právo na právní pomoc zakotvené mj. v čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, podle něhož „každý má právo na právní pomoc v řízení před
soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“.
Jelikož nezastoupení stěžovatelky advokátem by mělo v řízení o původně podané
kasační stížnosti následek v podobě jejího odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že postupem krajského soudu při rozhodování
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochybením, jímž bylo
stěžovatelce upřeno výše zmíněné ústavním pořádkem chráněné právo na právní pomoc
a odňata možnost předložit původní kasační stížnost směřující proti rozsudku ze dne
22. 12. 2005, čj. 36 Az 17/2005-31, Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení její
přijatelnosti, resp. důvodnosti; to by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti
(denegatio iustitiae).
Usnesení Krajského soudu v Brně proto vycházelo z nesprávného posouzení právní
otázky, zda stěžovatelka splňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků nezbytný
pro rozhodnutí o tom, zda se jí ustanoví zástupce. Proto napadené usnesení krajského
soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil; současně věc vrátil k dalšímu řízení, v němž
je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním názorem.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že Nejvyšší správní soud vážil nezbytnost
rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není
třeba rozhodovat, neboť je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a navíc
je stěžovatelka chráněna režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona
o azylu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu