ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.7.2007
sp. zn. 8 Azs 7/2007 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: D. P., zastoupeného JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Žitná 45, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2006, čj. 64 Az 65/2006 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 20. 6. 2006, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 6. 2006
se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 6. 2006, čj. OAM-636/VL-20-08-2006, kterým bylo vysloveno, že se stěžovateli
neuděluje azyl a že se na tohoto cizince nevztahuje překážka vycestování. Stěžovatel
v žalobě uvedl jako adresu pro doručování P. s. V. L.. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze
dne 21. 7. 2006 uvedl jako adresu stěžovatele pro doručování P. s. Z.. K dotazu krajského
soudu bylo přípisem Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie,
evidenčního odboru ze dne 11. 9. 2006 sděleno, že stěžovatel s poslední evidovanou
adresou P. s. Z. dne 29. 7. 2006 toto středisko svévolně opustil a současné místo jeho
pobytu není známé. Proto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, čj.
64 Az 65/2006 – 24 byl stěžovateli ustanoven opatrovníkem SOZE (S. o. z. e.).
Usnesením téhož soudu ze dne 8. 11. 2006, čj. 64 Az 65/2006 – 25 bylo řízení
zastaveno. Toto usnesení bylo doručeno dne 15. 11. 2006 ustanovenému opatrovníkovi
stěžovatele. Dne 22. 11. 2006 se pak ke krajskému soudu dostavil stěžovatel, který převzal
toto usnesení.
Dne 5. 12. 2006 stěžovatel podal u tohoto soudu proti tomuto usnesení kasační
stížnost. K poštovní přepravě byla tato stížnost předána dne 4. 12. 2006. V kasační
stížnosti stěžovatel mj. uvedl, že není pravdou, že by byl neznámého pobytu, neboť dne
23. 9. 2006 si byl v pobytovém středisku prodloužit své vízum. Při té příležitosti si mohli
příslušníci cizinecké policie ověřit jeho místo pobytu. Stěžovatel své místo pobytu
nenahlásil, neboť se zdržoval na ubytovně v P. B. 6, což mělo být dočasné řešení, než se
mu podařilo zajistit si ubytování na adrese nám. D. V. H.. Nemohl-li soud zjistit místo
pobytu stěžovatele, měl doručovat do pobytového střediska, kde je stěžovatel veden jako
žadatel o azyl. Zde mělo dojít k vyvěšení na úřední desce po dobu 10 dnů a poslední den
vyvěšení měl být brán za den doručení. K tomu však u napadeného usnesení krajského
soudu nedošlo.
Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky
řízení u podáné kasační stížnosti, především zda tato kasační stížnost byla podána
v zákonné lhůtě dvou týdnů od doručení rozhodnutí (§106 odst. 2 s. ř. s.). Tento soud
vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Jak již bylo vyjádřeno v řadě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, mimo jiné
v usnesení ze dne 1. 7. 2004, čj. 2 Azs 258/2004 – 40, publikovaném pod č. 801/2006 Sb.
NSS, vzhledem ke zvláštnostem řízení o azyl je nezbytná součinnost žadatele o azyl
s příslušným správním orgánem a obdobně poté i v řízení před soudem. To se projevuje
nejen v povinnosti hlásit místo pobytu, ale i v odpovídající komunikaci se soudem v řízení
o přezkoumání správního rozhodnutí o neudělení azylu.
Ze sdělení příslušné složky Policie ČR vyplývá, a stěžovatel to ani v kasační stížnosti
nepopírá, že se nezdržoval na adrese, na které byl hlášen k pobytu. Proto mu krajský soud
správně usnesením ze dne 18. 9. 2006 ustanovil opatrovníka. Stěžovatel ani poté
krajskému soudu nesdělil svou současnou adresu. Proto soud usnesení ze dne 8. 11. 2006
doručil tomuto ustanovenému opatrovníkovi, protože ani z ničeho jiného nevyplývalo,
že místo pobytu žalobce již je známo a že tedy již není dán důvod, aby nadále byl
zastupován opatrovníkem. Vzhledem ke krátké době, které uplynula od podání citované
zprávy Policie ČR, ustanovení opatrovníka a doručování kasační stížností napadeného
usnesení, nelze dovodit, že soud měl znovu ověřovat, zda pobyt žalobce již event. není
znám.
Pro úplnost je třeba uvést, že postup, o kterém se zmiňuje stěžovatel v kasační
stížnosti, se týká správního řízení podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nikoli však řízení
před soudem o přezkoumání správního rozhodnutí.
Jestliže tedy usnesení krajského soudu o zastavení řízení bylo doručeno řádně
ustanovenému opatrovníkovi stěžovatele dne 15. 11. 2006 a kasační stížnost byla předána
k poštovní přepravě až dne 4. 12. 2006, byla tato stížnost podána opožděně (po uplynutí
lhůty dvou týdnů). Na posouzení okamžiku doručení rozhodnutí nic nemění to,
že stěžovatel po tomto řádném doručení převzal usnesení osobně u krajského soudu.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b), §120 s. ř. s.
odmítl.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu