ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.18.2007:38
sp. zn. 9 Azs 18/2007 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele K. O., zastoupeného Mgr. Petrem Dětkou,
advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze
7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 6. 2006, č. j. 64 Az 52/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Petru Dětkovi, se sídlem
v Praze 9, Jandova 8, se p ř i z n á v á odměna v částce 4800 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
7. 4. 2005, č. j. OAM-619/VL-20-08-2005. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
když dospěl k závěru, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu
vyhoštění, ačkoliv mohl o udělení azylu požádat dříve.
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné
též na www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešení právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také
výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií
přijatelnosti, v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že správní orgán, stejně jako
krajský soud, posoudily jeho případ v rozporu s platným právem. Dle stěžovatele krajský
soud pochybil, když v předcházejícím řízení neposoudil otázku, zda v případě stěžovatele
nebyly splněny podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu (neboť v zemi
původu mu hrozí nebezpečí a je na něj vyvíjen psychický nátlak kvůli svědectví ve věci
zabití člověka ve rvačce) a zda situace popsaná stěžovatelem v průběhu řízení
neodůvodňuje udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14 téhož zákona.
Dále se domnívá, že vzhledem k absenci vypořádání se s důvody pro udělení azylu
dle §12 a §14 zákona o azylu je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné.
K takto uplatněné kasační námitce Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost
stěžovatele o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, neboť stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem
vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl o udělení azylu požádat dříve. Základem
rozhodnutí správního orgánu bylo tedy ověření splnění uvedených skutečností týkajících
se důvodů uvedených v §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, nikoli v §12 či §14 zákona
o azylu. Tato otázka již byla v minulosti předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu,
který např. ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45 (publikovaném
pod č. 349/2004 Sb. NSS) uvádí, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné vylučuje posouzení žádosti o udělení azylu podle ustanovení §12,
příp. §14 zákona o azylu. V rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 35/2003 - 71 (publikovaném na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud uvádí,
že v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné není prováděno
dokazování ohledně zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
což dále vylučuje rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl)
i podle §13 zákona (sloučení rodiny).
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na veškeré stěžovatelem uplatněné
námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s. a dle tohoto ustanovení ji odmítl.
O návrhu stěžovatele, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, protože kasační
stížnost ve věcech azylových je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu odkladným
účinkem vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů.
Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Petru Dětkovi byla přiznána odměna v celkové
částce 4800 Kč, tj. odměna za dva úkony právní služby po 2100 Kč dle ustanovení §7,
§9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů
(advokátní tarif), k nimž náleží dvakrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč
dle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ustanovení
§35 odst. 8 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu