ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.22.2007:50
sp. zn. 9 Azs 22/2007 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele V. N. V., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v
Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 20. 6. 2006, č. j. 60 Az 156/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“) ze dne
16. 12. 2005, č. j. OAM-2167/VL-10-05-2005. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl
žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť dospěl k závěru,
že stěžovatel ve své žádosti neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit
jeho pronásledování ve vlasti z některého azylově relevantního důvodu.
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na
www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je
proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti,
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy
měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti vyjmenovává vybraná ustanovení
[§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/19 67 Sb., o správním řízení
(dále jen „správní řád“)], která měla být v předcházejícím řízení žalovaným porušena, a dále
namítá vady řízení spočívající v tom, že žalovaný nevycházel z úplně a spolehlivě
zjištěného stavu věci, když si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí a nepřihlédl ke
zprávě Ministerstva zahraničních věcí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu
za rok 2003.
K námitce vynechaného hodnocení některých listinných důkazů žalovaným
či nepřezkoumaných procesních pochybení Nejvyšší správní soud poukazuje na limitaci
soudního přezkumu formulací žalobních bodů uplatněných v žalobě. Touto
otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 1 Azs 28/2004 - 41, publikovaném na www.nssoud.cz, či rozsudku ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 4 Azs 457/2005 - 54, které se vztahují k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných
žalobních námitek. Podobně námitka porušení vybraných ustanovení správního řádu, pokud
stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně jsou tato porušení spatřována, není způsobilá k bližšímu
přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2006,
č. j. 5 Azs 277/2005 - 54, nebo v rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66
(oba publikovány na www.nssoud.cz).
Stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí žalovaného je ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. nepřezkoumatelné, aniž však blíže uvádí, v čem nepřezkoumatelnost
rozhodnutí spatřuje. K takto uplatněné kasační námitce Nejvyšší správní soud nemohl
ve smyslu ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet, neboť stěžovatel ji poprvé uplatnil
až v kasační stížnosti, tj. poté, kdy bylo ve věci vydáno rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
nadto podotýká, že ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. se týká nepřezkoumatelnosti
soudního rozhodnutí, a nikoli rozhodnutí správního orgánu.
Stěžovatel se dále neztotožňuje s právní kvalifikací žalovaného a krajského soudu,
když má zato, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu dle ustanovení §14
zákona o azylu, jakož i podmínky pro udělení azylu dle ustanovení §12 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost stěžovatele o udělení azylu byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť
stěžovatel v průběhu předchozího řízení neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být v zemi svého původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 téhož zákona.
Za této situace neměl žalovaný povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu dle
§12 či §14 zákona o azylu. Takto uplatněná kasační námitka již tedy byla v minulosti
předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu, který např. ve svém rozhodnutí ze dne
27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45 (publikovaném pod č. 349/2004 Sb. NSS) uvádí,
že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné vylučuje posouzení
žádosti o udělení azylu podle ustanovení §12, příp. §14 zákona o azylu. V rozhodnutí ze dne
10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71 (publikovaném na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní
soud uvádí, že v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné není
prováděno dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu, což dále vylučuje rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl)
i podle §13 zákona (sloučení rodiny).
V průběhu správního řízení stěžovatel sám jako důvod odchodu z vlasti uvedl
ekonomické potíže a nemožnost získat vhodné zaměstnání. Nemožnost získat stálé
zaměstnání v zemi původu není azylově relevantním důvodem, jak vyslovil Nejvyšší správní
soud např. ve svém rozsudku ze dne 22. 6. 2006, č. j. 4 Azs 309/2005 - 71, v rozsudku
ze dne 7. 3. 2006, č. j. 7 Azs 2/2006 - 61, nebo v rozsudku ze dne 19. 1. 2006,
č. j. 2 Azs 282/2005 - 46 (všechny publikovány na www.nssoud.cz). Nedostatek tvrzení
důvodů pro udělení azylu byl pak předmětem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47,
či rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (publikovaných na www.nssoud.cz).
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na veškeré stěžovatelem uplatněné
námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s. a dle tohoto ustanovení ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu