ECLI:CZ:NSS:2008:1.AFS.37.2008:79
sp. zn. 1 Afs 37/2008 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Farma Fojtov s. r. o.,
se sídlem K Sokolovně 219, Praha 22 - Uhříněves, zastoupené Mgr. Petrem Hubínkem,
advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Plzni,
se sídlem Hálkova 14, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. října 2007, č. j. 57 Ca 169/2006 - 45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2007, č. j. 57 Ca 169/2006 - 45,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) shora
uvedený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zrušení
rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (dále též „žalovaný“) ze dne 27. září 2006,
č. j. 8750/06-1300-401781 a č. j. 8749/06-1300-401781. Rozhodnutím žalovaného
č. j. 8750/06-1300-401781 byl k odvolání stěžovatelky změněn dodatečný platební výměr,
který vydal Finanční úřad v Karlových Varech (dále též „správce daně“) dne 1. února 2005,
a kterým byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2003
ve výši 232 333 Kč; rozhodnutí žalovaného tuto částku snížilo na částku 92 344 Kč.
Rozhodnutím žalovaného č. j. 8749/06-1300-401781 byl k odvolání stěžovatelky změněn
dodatečný platební výměr, který vydal správce daně dne 1. února 2005, a kterým byl stěžovatelce
dodatečně vyměřen nadměrný odpočet z daně z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí roku 2003
ve výši 82 182 Kč; rozhodnutí žalovaného tento nadměrný odpočet snížilo na částku 25 125 Kč.
Krajský soud vyšel ve svém rozhodnutí z toho, že předmětem sporu mezi stěžovatelkou
a žalovaným je povaha prací spojených s provedením odbahnění a opravou technických prvků
rybníků na pozemcích v kat. území Děpoltovice. Zatímco stěžovatelka tvrdila, že se v případě
těchto prací jednalo o technické zhodnocení jí pronajatého majetku (rybníků), žalovaný namítal,
že šlo jen o údržbu pronajatého majetku provedenou nad rámec obvyklého udržování
(s následnými odlišnými konsekvencemi obou právních názorů na daňovou povinnost
stěžovatelky). Krajský soud dospěl k závěru, že odstraněním a odvozem nánosu bahna
ze dna rybníků nedošlo k rekonstrukci rybníků, a ztotožnil se tak s právním závěrem žalovaného.
II.
Stěžovatelka ve své stručné kasační stížnosti tvrdí, že ji podává z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka nejprve polemizuje s právním názorem krajského
soudu, podle něhož v daném případě nešlo o rekonstrukci. Následně stěžovatelka upozorňuje,
že krajský soud ve svém rozhodnutí opominul navrhované listinné důkazy obsažené ve správním
spisu. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu v mezích důvodů vymezených kasační stížností (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí žalovaného nemá oporu ve spisech, tedy důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Skutečným kasačním důvodem tvrzeným
v tomto bodě je však důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť stěžovatelka
upozorňuje, že krajský soud opominul vzít v potaz listinné důkazy navržené v žalobě,
a v odůvodnění k nim vůbec nepřihlédl. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že zatímco
rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán,
není vázán právní klasifikací důvodu kasační stížnosti tak, jak ji učinil stěžovatel, což vyplývá
již z obecného principu právního Iura novit curia (viz rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS). Proto se Nejvyšší správní soud
v prvé řadě zabýval stěžovatelčinými námitkami ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu spočívající v nedostatku odůvodnění [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Již samotný
závěr o nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu by totiž musel vést k jeho zrušení.
Jak uvádí judikatura Nejvyššího správního soudu, není-li z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě
a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy,
jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací,
ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá
(viz rozsudek NSS ze dne ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, zveřejněný
pod č. 589/2005 Sb. NSS a ustálená judikatura).
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti namítá, že krajský soud se ve svém rozsudku vůbec
nevypořádal s jí navrhovanými listinnými důkazy obsaženými ve správním spisu, konkrétně
s projektovou dokumentací, dokumentací skutečného provedení stavby, vyjádřením
Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 3. 3. 2004 a s kolaudačním rozhodnutím
č. j. OŽP/Be/3.134/04.
Ze žaloby stěžovatelky doručené krajskému soudu dne 4. prosince 2006 Nejvyšší správní
soud zjistil, že stěžovatelka mj. argumentovala tím, že pro určení charakteru provedených prací
nemá určující vliv to, jak byly provedené práce v souvisejících dokumentech formálně
pojmenovány [s tím vyslovil krajský soud souhlas, když uvedl, že „pro učinění závěru,
zda se v daném případě jednalo (nejednalo) o technické zhodnocení či o jiný institut (oprava
a podobně), je rozhodující skutečný stav věci a nikoliv nadpisy nebo pojmenování dokumentů“].
Proto stěžovatelka odkázala na projektovou dokumentaci, z níž vyplývá, že v důsledku realizace
daných prací dojde „ke změně sklonu břehů a hloubky rybníků a následně tedy ke zvýšení
jejich kapacity a změně odtokových parametrů.“ Dále stěžovatelka odkázala výslovně
na další dokumenty, totiž dokumentaci skutečného provedení stavby, vyjádření Agentury ochrany
přírody a krajiny ze dne 3. 3. 2004 a kolaudační rozhodnutí č. j. OŽP/Be/3.134/04, předložené
v průběhu daňového řízení, z nichž podle stěžovatelky vyplývá, že v důsledku prací provedených
na rybnících došlo k podstatné změně jejich technických parametrů a použitelnosti,
pročež se nemohlo jednat o pouhou obnovu původního stavu, jak uvádí ve svém rozhodnutí
žalovaný.
Krajský soud se nicméně s argumentem stěžovatelky uvedeným v žalobě, totiž že ze shora
uváděných podkladů vyplývá skutečná povaha prací na rybnících, která je jiná než ta, kterou tvrdí
žalovaný, vůbec nevypořádal. Namísto toho jen uvedl, že „z jednotlivých důkazů,
jež byly žalovaným i finančním úřadem opatřeny v souladu se zákonem č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, je nepochybné, že stručně řečeno, odbahněním rybníků
(tzn. odstraněním a odvozem nánosu bahna ze dna) se nejednalo o rekonstrukci rybníků,
protože nebylo prokázáno, že by došlo k takovým zásahům, které by měly za následek změnu
účelů rybníků či jeho technických parametrů. Prostě se jednalo o obnovení jejich původního
stavu. To ostatně potvrdil i zástupce žalobce J. K. do protokolu při jednání s finančním úřadem
dne 15. 3. 2006, když uvedl, že rybníky byly po 40 letech zaneseny bahnem. Stejně tak svědek P.
K. při výpovědi učiněné dne 5. 5. 2006 finančnímu úřadu sdělil, že předmětem stavebních prací
bylo mimo jiné vybagrování a vyhrnutí bahna. Z toho, co bylo nyní uvedeno, vyplývá, že
žalovaný nevycházel jen z textu popsaných položek přílohy k oběma daňovým dokladům, nýbrž
si prostřednictvím mimo jiné výpovědi zástupce žalobce J. K. a svědka P. K. zjistil skutečnou
povahu těchto dílčích prací.“
Z uvedené citace rozsudku krajského soudu je tedy patrné, že krajský soud se vůbec
nevypořádal s argumentem stěžovatelky uvedeným v žalobě, že ze stěžovatelkou opakovaně
předkládaných podkladů (projektová dokumentace, dokumentace skutečného provedení stavby,
vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 3. 3. 2004, kolaudační rozhodnutí
č. j. OŽP/Be/3.134/04) vyplývá skutečná povaha prací na rybnících, která je předmětem sporu
mezi žalovaným a stěžovatelkou; za takovéto vypořádání se jistě nelze považovat obecný odkaz
krajského soudu na „jednotlivé důkazy, jež byly žalovaným i finančním úřadem opatřeny
v souladu se zákonem.“ Nejvyšší správní soud se v tomto plně ztotožňuje se stěžovatelkou,
že „pro posouzení skutečnosti, zda v důsledku prací provedených na rybnících došlo k podstatné
změně jejich technických parametrů a použitelnosti nebo se jednalo o pouhou obnovu
původního stavu, je nezbytné být s tímto původním stavem seznámen“, což nelze učinit
jen na základě výpovědi svědků, ale právě též ze stěžovatelkou opakovaně předkládaných
podkladů. Právě tyto podklady by mohly poskytnout na otázku charakteru zásahů provedených
na daných rybnících stěžovatelkou mnohem přesvědčivější odpověď, než jen výpovědi svědků,
o které opírá své skutkové a právní posouzení krajský soud.
Lze tedy uzavřít, že z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé,
proč krajský soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky
shora specifikovanými písemnými podklady. Naopak je z odůvodnění patrné, že se krajský soud
těmito podklady přes výslovnou stěžovatelčinu argumentaci vůbec nezabýval. Smyslem
vypořádání se se všemi námitkami žalobce je přitom poskytnout procesním stranám dostatečnou
záruku, že rozhodnutí soudu nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně
zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
V tomto smyslu je tedy rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.].
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Samotnou podstatou věci, tedy ani další námitkou stěžovatelky,
opírající se o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., se Nejvyšší správní soud nezabýval
a ani zabývat nemohl, neboť k tomu by bylo možno přistoupit teprve
poté, co by výsledkem řízení před krajským soudem bylo jeho rozhodnutí přezkoumatelné
z hlediska všech mezi účastníky sporných relevantních problémů.
Krajský soud je zde vyjádřeným právním názorem vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). V dalším
řízení by měl především řádně posoudit skutkovou a právní argumentaci stěžovatelky
co se týče významu shora uvedených písemných podkladů (projektová dokumentace,
dokumentace skutečného provedení stavby, vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne
3. 3. 2004, kolaudační rozhodnutí č. j. OŽP/Be/3.134/04) pro danou věc.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k d alšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu