ECLI:CZ:NSS:2008:1.AFS.88.2008:57
sp. zn. 1 Afs 88/2008 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně L. E.,
zastoupené JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem Hlaváčkovo nám. 1, 796 01
Prostějov, proti žalovanému Celnímu ředitelství Ústí nad Labem, se sídlem El. Krásnohorské
2378/24, 400 11 Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2006, č. j. 6571/06-
2001-21, o uhrazení nedoplatku na dani z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2006, č. j. 15 Ca 226/2006 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Dne 26. 6. 2006 vyzval Celní úřad Most žalobkyni podle §73 odst. 1
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), k tomu, aby v náhradní
lhůtě zaplatila nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve výši 124 146 Kč, vyměřený dodatečným
platebním výměrem ze dne 13. 1. 2006. Odvolání žalobkyně proti této výzvě zamítl žalovaný
svým rozhodnutím ze dne 18. 8. 2006.
Žalobu, jíž žalobkyně napadla rozhodnutí o odvolání, odmítl Krajský soud v Ústí
nad Labem usnesením ze dne 25. 10. 2006. Výzva k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní
lhůtě podle něj není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního:
jde pouze o procesní úkon adresovaný daňovému dlužníku s přesně stanovenou daňovou
povinností, a dlužníku se jím nezakládají ani nemění práva či povinnosti. Rozhodnutí,
kterým žalovaný zamítl odvolání proti této výzvě, je tak vyloučeno ze soudního přezkumu; stejný
názor ostatně vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí publikovaném
pod č. 187/2004 Sb. NSS.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobkyně vytkla krajskému soudu –
poté, co rekapitulovala průběh dosavadních řízení a své žalobní námitky – že napadené
rozhodnutí žalovaného nezrušil, ačkoli skutkový stav věci zjištěný celním úřadem
(z něhož pak vycházel i žalovaný) neodpovídá objektivní realitě. Žalobkyně proto navrhla,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 27. 11. 2006 žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že dovoz vozidla
Audi A8, za nějž jí byla doměřena daň, zajistil a provedl její bývalý druh; vyvolal však zdání,
že tak učinila sama žalobkyně, aby se jí pomstil za trestní oznámení, které na něj podala. Bývalý
druh přihlásil tento vůz i jiné podobné dovezené vozy na jméno bratra žalobkyně;
ten by proto v této věci mohl být důležitým svědkem. Žalobkyně odkázala na připojené listiny,
z nichž plyne jak vlastnictví jejího bývalého druha k předmětnému vozidlu, tak skutečnost,
že druh sám se vydal do zahraničí koupit vozidlo, jakož i to, že druh byl za obdobnou trestnou
činnost související s dovozem vozidel již odsouzen v Rakousku. Závěrem žalobkyně přislíbila
předložit další důkazy přímo u jednání.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že žalobkyní uváděné důvody
směřují proti dodatečnému platebnímu výměru; v této soudní věci však šlo o výzvu k zaplacení
daňového nedoplatku, která byla řádně vydána na základě způsobilého exekučního titulu.
Navrhl proto, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Kasační stížnost není důvodná.
Žalobkyně se ve své kasační stížnosti i ve svém podání ze dne 27. 11. 2006 vrací do fáze
vyměřovacího řízení, v níž celní úřad zjišťoval okolnosti dovozu vozidla Audi A8 a na základě
svých zjištění žalobkyni doměřil daň. Jak však správně poznamenal žalovaný,
takové námitky mají své místo pouze v řízeních týkajících se samotného doměření
daně, nikoli však už jejího vymáhání. Jelikož se krajský soud odmítl zabývat věcí žalobkyně –
tedy nevyslovil žádný názor k věci samé – může žalobkyně z povahy věci [srov. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.] zpochybňovat zákonnost jeho usnesení pouze tvrzením, že soud měl napadené
rozhodnutí přezkoumat, protože zasáhlo do jejích práv.
Ačkoli žalobkyně svou námitku takto výslovně neformulovala, je nutno přisvědčit
krajskému soudu v tom, že žaloba nemohla být věcně projednána. Výzva podle §73 odst. 1
daňového řádu má přimět daňového dlužníka ke splnění povinnosti, která mu byla pravomocně
stanovena již dříve a kterou také měl již dříve splnit; nejde o novou povinnost,
o níž daňový dlužník dříve nevěděl a proti níž se nemohl bránit. Žalobkyně ostatně řádně využila
dostupných právních prostředků a podala ve věci samotného dodatečného platebního výměru
jak odvolání, tak žalobu. Novou povinnost ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. založil žalobkyni právě
onen dříve vydaný exekuční titul – typicky platební výměr nebo dodatečný platební výměr –
v němž byla také stanovena lhůta k plnění; jejím marným uplynutím se z žalobkyně stal daňový
dlužník. Výzva podle §73 odst. 1 daňového řádu nesděluje takovému daňovému dlužníku
nic nového – jen mu připomíná, že stále nesplnil svou starší povinnost a že k tomu má poslední
možnost; nevyužije-li jí, bude nedoplatek vymáhán v daňové exekuci. Daňový dlužník
se může proti výzvě odvolat; v odvolání však již nemůže účinně zpochybňovat existenci
samotného daňového nedoplatku a skutečnost, že je povinen tento nedoplatek zaplatit
(jak to činí žalobkyně), nýbrž například upozornit na nesoulad mezi výší částky dříve vyměřené
a částky, k jejímuž zaplacení v náhradní lhůtě je právě vyzýván.
Žalobkyně v odvolání proti výzvě, v následné žalobě i v kasační stížnosti ve skutečnosti
znovu napadá samotný dodatečný platební výměr a opakuje, že jí vůbec neměla být doměřena
daň, protože žádné vozidlo do České republiky nedovezla ani neprováděla další úkony
s tím související. Tato otázka však již byla předmětem řízení jiného jak u žalovaného,
tak u krajského soudu. Krajský soud žalobkyni vyhověl a svým rozsudkem ze dne 16. 4. 2008,
č. j. 15 Ca 182/2006 - 56, zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
V rozsudku žalovanému uložil doplnit dokazování a jednak ověřit tvrzení, podle nějž žalobkyně
v den údajného podání celního prohlášení přebírala zásilku na poště v Kralicích na Hané,
jednak přihlédnout k usnesení komisaře Služby kriminální policie a vyšetřování Okresního
ředitelství Policie ČR v Teplicích ze dne 23. 8. 2006; žalovaný by měl provést i jiné dokazování,
pokud taková potřeba vyjde najevo. Kdyby v novém řízení před žalovaným byla prokázána
tvrzení žalobkyně a dodatečný platební výměr – exekuční titul byl zrušen, musela by být exekuce
zastavena [§268 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve spojení s §73 odst. 7 daňového
řádu], resp. zrušena (§73 odst. 10 daňového řádu). Zatím tu ale stále je vykonatelný,
ač nepravomocný dodatečný platební výměr. Správce daně by však měl další kroky daňové
exekuce zvážit s ohledem na probíhající odvolací řízení. Již probíhající výkon rozhodnutí
(který správce daně zahajuje vydáním exekučního příkazu) může být odložen, žádá-li daňový
dlužník o splátky, o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku, a i bez žádosti,
šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí.
Za takové šetření je třeba považovat právě probíhající odvolací řízení ve věci dodatečného
platebního výměru; je tedy na žalobkyni, aby usilovala o odložení výkonu rozhodnutí, bude-li
v něm správce daně pokračovat.
Co se týče listin, kterými žalobkyně hodlala doložit účast svého bývalého druha
na věci, jakož i zmínky o svědkovi, která zřejmě měla být důkazním návrhem,
platí zde beze zbytku již řečené. Tyto důkazní prostředky směřují k prokázání
toho, že daň neměla být doměřena žalobkyni, ale (patrně) jejímu bývalému druhovi.
V tomto řízení jsou ale takové důkazní prostředky bezcenné, protože opět otevírají okolnosti
vyměřovacího řízení a neodhalují žádné pozdější pochybení celních orgánů, které postupovaly
podle pravomocného a vykonatelného exekučního titulu.
Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly
najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší
správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl
Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch,
a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu