ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.87.2008:47
sp. zn. 1 As 87/2008 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalob ce: P. Y.,
zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2008, č. j. SCPP-4471/C-
255-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
26. 6. 2008, č. j. 11 Ca 38/2008 - 27,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008, č. j. 11 Ca 38/2008 - 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá
zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze. Městský soud odmítl návrh
na zrušení citovaného rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí
Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava,
Oddělení cizinecké policie Ostrava ze dne 6. 11. 2007, č. j. SCPP-1857/OV-X-2007
tak, že žalobci uložila správní vyhoštění s tím, že doba, po kterou mu nelze umožnit vstup
na území, byla stanovena na 3 roky. Ve zbylé části pak rozhodnutí správního orgánu I. stupně
potvrdila.
Městský soud žalobu odmítl s poukazem na §171 odst. 1 písm. c) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), podle nějž jsou ze soudního přezkumu vyloučena
rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění zdržoval
cizinec na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně .
Proti citovanému usnesení podal žalobce kasační stížnost. V ní nejprve poukázal
na skutečnost, že soud shledal podmínky pro odmítnutí žaloby, ačkoli se žalo bce nacházel
v režimu ustanovení §171 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Zvláštní úprava pro občany Evropské
unie nebo jejich rodinné příslušníky přitom zužuje výčet §171 odst. 1 písm. a) až d) uvedeného
zákona tak, že ze soudního přezkumu vylučuje jen taková rozhodnutí o správním vyhoštění,
která jsou vydána po dobu platnosti předchozího rozhodnutí o správním vyhoštění. Výklad
tohoto ustanovení jiným způsobem, než že se na občany EU a jejich rodinné příslušníky
nevztahuje §171 odst. 1, je nesprávný a nelo gický.
Stěžovatel dále namítal, že cizinec, kterému je uloženo správní vyhoštění z důvodu
dle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, tedy že pobývá na území bez víza,
ač k tomu není oprávněn, je předmětem celého správního řízen í. Pokud by s oud s odkazem
na §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
zkoumal přípustnost žaloby, musel by dle stěžovatele přezkoumat žalované rozhodnutí věcně,
neboť jenom na jeho základě lze konstatovat nelegálnost pobytu cizince.
Dále poukázal na skutečnost, že skutková podstata upravující důvod pro udělení
správního vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců byla jakožto důvod
pro uložení správního vyhoštění dodána až na základě rozhodnutí o odvolání změnou rozhodnutí
správního orgánu I. stupně a tato pro přípustnost žaloby zásadní otázka tak byla zcela vyloučena
z přezkumu (i řádného) v rámci správního řízení, a to i přes výslovný zákaz změny správního
rozhodnutí tohoto druhu obsažený v §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu (dále jen „správní řád“).
Stěžovatel konečně namítl také nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
a v nedostatku důvodů rozhodnutí. Napadené usnesení sice v záhlaví obsahuje správné označení
žalobce a žalovaného, avšak na jeho druhé straně soud skutkově hodnotí případ zcela odlišný.
Dle stěžovatele je zjevné, že soud rozhodoval na podkladě jiného soudního spisu, případně došlo
k záměně jeho obsahu s jiným.
Nejvyšší správní soud považuje kasační stížnost za přípustnou a za důvodnou.
Nejvyšší správní soud se přednostně zabýval poslední ze stěžovatelem uvedených
námitek, podle níž je usnesení městského soudu nepřezkoumatelné. Uvedenou námitku shledal
důvodnou, protože odůvodnění napadeného usnesení ve své klíčové pasáži zjevně odkazuje
na zcela odlišný případ, než o kterém městský soud rozh odoval. Doslova je zde uvedeno:
„[Ž]alobkyně přicestovala na území ČR dne 17. 7. 2003 s platným cestovním pasem a vízem s dobou platnosti
do dne 9. 8. 2003, které ji opravňovalo k pobytu na území ČR po dobu osmi dnů ode dne vstupu na území ČR
(tj. do dne 24. 7. 2003). Po uplynutí uvedené lhůty se žalobkyně zdržovala na ú zemí ČR bez platného víza,
tedy neoprávněně. Správní řízení o vyhoštění žalobkyně bylo zahájeno dne 5. 9. 2005 .“ Ve skutečnosti však
soud v dané věci rozhodoval o žalobě podané žalobcem, který, jak Nejvyšší správní soud zjistil
ze správního spisu, přicestoval do České republiky bez vstupního víza, v únoru roku 2006. Řízení
se žalobcem ve věci správního vyhoštění bylo zahájeno dne 31. 5. 2007. Ostatně městský soud
na uvedené údaje sám odkazuje v rekapitulační části odůvodnění svého usnesení, a to v pasáži,
v níž shrnuje obsah vyjádření žalovaného správního orgánu. Z dalších částí odůvodnění však
již není vůbec zřejmé, z jakých skutkových okolností ve svém rozhodnutí městský soud vycházel.
Vedle právě uvedeného je usnesení městského soudu zatíženo ještě další vadou, a to v samotném
záhlaví, z nějž nelze vyčíst, v jakém složení soud v dané věci rozhodoval, což představuje další
ze základních požadavků, které s. ř. s. klade na rozhodnutí soudů ve správním soudnictví
(viz §54 ve spojitosti s §55 s. ř. s.). Lze tedy uzavřít, že napadené rozhodnutí je nezákonné
z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů rozhodnutí,
ve smyslu §103 odst. 1 písm d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud považoval za daného stavu za předčasné zabývat se dalšími
ze stěžovatelem uvedených kasačních námitek.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V tomto řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl
vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku. V dalším řízení tedy městský soud své rozhodnutí
řádně odůvodní a bude dbát na to, aby splnilo veškeré pro něj v s. ř. s. předepsané náležitosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu